Nedělní den na Colours Of Ostrava byl ve znamení vyčkávání. Opatrného přešlapování a přemýšlení, jaký že bude ten slavný George Clinton. I sami organizátoři zvolili oddechový line-up, neboť program už jel pouze na třech scénách. Moravskoslezská metropole se samozřejmě probudila do deště, v kalných kalužích se mračila zakaboněn obloha a Stodolní ulicí se od rána trousili umolousané postavičky, které v přítmí otevřených putyk hledaly něco k snědku, kafe a suché záchodky. Centrem města se povalovala zmožená nálada, kapky dávaly návštěvníkům vydechnout. Nedělní hudební kolotoč měl začínat před polednem na Music stage pražskými rapmetalisty Cocotte Minute a poté Bananou. Na Hradě se poté blýskli Děda Mládek Illegal Band, kteří upravili cestičku kubánskému world music v podání Septeto Nacional. Po těch přišlo jedno velké zklamání: Z technických důvodů nemohli přijet Moimir Papalescu & The Nihilists, místo kterých scénu v podhradí okupovali tajwanští vyslanci. Jménem nemůžu sloužit, snad tolik - publikum pobavili především legračním angličtinou, exotickou prácí s hlasem a křehkou tvorbou, kterou servírovali.

To už se ale blížil první z taháků večera. Monkey Business si přichystali pompézní nástup a narvanému prostranství před hlavním pódiem vlepili do tváře svou výbušnou směsici "jako-improvizací", ruppertovského exhibicionismu a chytlavých melodií. Energie, kterou skotačivci kolem Romana Holého do koncertů vkládají, je pověstná a tentokrát dokázala pohltit i některé členy Clintonova Parliamentu, kteří se v zákulisí spokojeně pohoupávali do rytmu. A když se náhle vedle Holého zjevil sám Bernie Worrell a střihl si krátký keyboardový part, bylo lze se skupině věřit, že se jim splnil dětský sen. O to víc se opřeli do lidí. Odzkoušeli živě pecky jako "Branded", "Weekend Warrior" či "Golddigger" z novinky "Kiss Me On My Ego", útočili osvědčenými kalibry "Party Shit", "Slim Jim", "Saturday Night" nebo "Intercooler". Bombastickým podáním a samozřejmou grácií, s níž se leaderské duo Matěj-Tonya pohybuje, dokázali Monkey Business, že jsou skupinou, které suverénně překračuje uzavřené hranice České republiky. (Luboš Kreč)

Sotva se z hlavního, pár set metrů vzdáleného pódia ozvaly poslední tóny "Božího mlýna" MB's, stovky namačkaných diváků na nádvoří Slezskoostravského hradu (neboli Kofola Stage) se konečně dočkaly předposledního představení letošního Colours Of Ostrava. S téměř půlhodinovým zpožděním na pódium vlétlo londýnské uskupení Asian Dub Foundation a nabídlo přesně to, co se od něj čekalo: výbušnou směs hip hopu, rocku, indické hudby, reggae a kdovíčeho ještě. I když nakonec došlo i na pár slovních protibushovských výpadů a celý set byl dost akční a energický, už samotný pohled na sedm aktérů show byl především výzvou k rasové snášenlivosti a hudební toleranci. Vystoupení kombinující živou kytaru, basu a perkuse s hustým elektronickým spodkem (a třeba i samplem Nusrata Fateha Aliho Khana) bylo akční až na půdu Hradu, diváci se ochotně přidávali k výzvám protagonistů, a vzniklo skvělé propojení mezi pódiem a publikem. Prvním vrcholem koncertu byla "New Way New Life", dalším pak "Enemy Of The Enemy" ze stejnojmenné poslední řadové desky. ADF, tito "Rebel Warriors", rychlou zkratkou do Ostravy přivezli kus Pandžábu, Londýna i Jamajky. (Pavel Parikrupa)

Největší hvězda festivalu v podobě sedmadvacetičlenného Parliament / Funkadelic však už ovládla hlavní pódium. Koncert zahájil Bernie malou ukázkou ze svého klávesového arsenálu. Kdo tohoto p-funkera nezná, asi si musel říkat, co je to za týpka?! To my už víme své, po loňském Bernieho vystoupení s Georgem ve Stuttgartu jsme si s ním povídali, zatímco on ještě stíhal rozprávět a pohvizdovat si s nočními ptáčky. Tak tedy Bernie uvedl celý ten pestrobarevný cirkus, který po osmi letech dorazil podruhé do naší na p-funkových mapách nevyznačené země. Ublácená směs festivalových vytrvalců a p-funkových bláznů ze širého okolí se těšila na startující show. A už se nám to trousí na pódium, dredatý kytarista nastupuje pouze v plínkách a my odlétáme na jeho zahřívacím sóle. Hned druhá skladba se vybarvila v mou oblíbenou "Funkentelechy" ze stejnojmenného alba. Představuje se vokalistka ze starých časů Parliament/Funkadelic a podává si skladbu po svém. Konečně přichází sám papa p-funk mistr George Clinton osobně. V teplákové soupravě, jako by si odskočil z vesmírného hřiště, už koordinuje psychedelické allstars. "Placebo Syndrom", "Flashlight", "Bop Gun (Endangered Species)", to vše jsou skladby z již zmiňovaného alba "Funketelechy" z roku 1977, které překvapivě zazněly během vystoupení. Nechyběly ani hitovky "Atomic Dog" a "Give Up The Funk (Tear The Roof Of The Sucker)" z plodného období 70.let. P-funkem zkouřené soulové vokály střídala sóla a breaky a George hlásil zásadní p-funkové slogany jako "The bigger the headache, the bigger the pill", ale publikum se se zpěvem moc nechytalo, ani když kapela chtěla pouze opakovat "I got to get over the hump." Nevadí. Nevadilo mi ani čvachtat se v sandálech bahnem a deštík mě během koncertu jen osvěžil.

Pan Clinton přivezl ukázat také své příbuzenstvo, mladou p-funkovou krev, jeho dcerka i neteř zamňoukaly jako pravé p-funkové kočky. Slyšel jsem sice demo jeho neteře, které zní jako béčková odpolední nahrávka z garáže, ale jako součást p-funk allstars fungují pod Georgovým dohledem všichni skvěle. Na chvilku to okusila i zpěvačka Monkey Business Tonya Graves, bohužel zvukaři jako obvykle nestíhali sledovat svižný pohyb mnoha mikrofonů na pódiu, a proto jsme Tonyu slyšeli až od půlky její premiéry s p-funk allstars. Ten samý problém ubral i sílu vystoupení sólující houslistky, ale zvuk se přeci jen vyladil a ostravský vzduch prořízly kvákající housle, do kterých i jejich paní spolu s Georgem zpěvem vygradovali celou skladbu. Na pódiu bylo neustále cca deset hrajících a zpívajících lidí, ostatní se zjevovali dle nálady a programu. Pobavil mě známý kazič Sir Noise, škarohlíd v bílém kožichu s čarodějným kloboukem a velikým nosem je jednou z p-funkových figurek, která se zjevuje a kazí vystoupení. Když MC burcuje ke zpěvu a tanci, Sir Noise se krčí za ním a s prstem na ústech dělá: "pšššššt...". P-funk má v podstatě i svou mytologii, ve které se můžete orientovat například podle některých komiksových obalů alb ("T.A.P.O.A.F.O.M.", "Some Of My Best Jokes Are Friends"), podle všemožných webových p-funkových stránek, především však dle hudby, textů a hlášek všech zvířátek z cirkusu na deskách. Clintonovy kapely Parliament a Funkadelic byly ve skutečnosti desítky ujetých umělců, muzikantů především, a každý měl i svůj paralelní komiksový charakter. Ze Sira Noise se vyklubal sexy frajer s vlnícím se černým tělem, hotový magnet na ženské. Vylezl na bedny, tančil a předváděl akrobatické kousky, pak si jednu pozval na pódium (i když jedna je na p-funk dost málo..) a rozdal si s ní tanec za známého refrénu "Why must I feel like that, why must I chase the cat, it's nothing but a dog in me." "Whuf, Whuf," přidal se zezadu i štěkající George, vrtíc ocasem. Mimochodem na posledním zmiňovaném albu, ze kterého zazněla v Ostravě skladba, "Double Oh-Oh" hrál na basu také Doug Wimbish, jehož jméno nyní skloňujeme spolu s brněnskými Guločar. Jak je ten hudební svět malinký.

K celému spektáklu by se jistě rád přidal i Roman Holý, který byl už tak ten večer nejšťastnějším člověkem na zemi, protože se k němu na klávesy během vystoupení Monkey Business přidal právě Bernie Worrel. My bychom si zase jistě rádi užili přistání mothershipu a slibovaný tříhodinový koncert, jenže krátce po jedenácté to kapela vygradovala solidním psychedelickým rock'n'rollem a zmizela z pódia. Mohli jsme si ruce utleskat a hlasivky odrovnat, ale ani přídavek se nepekl. Turné jede na doraz, den předtím to v Bratislavě prý lehce přepískli a do Francie na další koncert je cesta dlouhá. A to ještě před chvilkou vyhrožovali: "It ain't over!" a "Ain't no party like the p-funk party 'cause the p-funk party don't stop!" Chlapík přede mnou skákal v kaluži bahna, cákalo to všude a najednou tipec. Tedy nezbývá než vyhlásit: "Pozor, pozor! Hledá se promotér, který zaplatí příští rok p-funk allstars nikoliv na dvě, ale na pět hodin a nechá všechny střádající p-funkové závisláky pořádně se nabažit psychedelických vibrací mistra Clintona!" (Martin Mikuláš)

Fotogalerie