Nad Prahou se vznášela oblaka, ze kterých skoro celý den vytrvale pršelo, takové krátkodobé období dešťů to bylo. Naopak v útrobách Divadla Archa to během koncertu Ohm Square připomínalo spíše tropy, kde teplota šplhala hodně vysoko. Po šesti letech se toto kvarteto vrátilo s fajně pohodovou deskou "Love Classics" a na některých rádiích se posluchačům poštěstilo zachytit pilotní singlík "Smells Like Hohm". Křest alba následoval po koncertu v Brně, kde si skupina částečně osvojila novou, početnější sestavu. Ohm Square na pódiích nevystupují jen v sestavě Charlie One, Jan 2, Jan 5 a Dušan Only One. Bylo proto zajímavé sledovat, jak se tato parta stihla sehrát. Pokud Jan 2 v našem rozhovoru naznačoval, že na pódiích jsou teď více rockově znějící, musí se uznat, že měl pravdu a je to zajímavý hudební posun. Toho večera si jako hosty pozvali dvojici dýdžejů, kteří připravili diametrálně rozdílné hudební světy.

Hudební maraton odstartoval DJ Liquid A, který si nachystal speciální set, ve kterém kombinoval downtempové tracky s klasickými poprockovými písničkami, což byl velmi vydařený kontrast. Ten z počátku bavilo poslouchat jen málo návštěvníků, sál se však s přibývajícím časem více a více zaplňoval. Mě fascinovalo, že vedle elektronicky znějících kompozic skvěle fungovaly třeba pecky od Petera Gabriela ("Games Without Frontiers"), Kate Bush ("Breathing"), Yello ("Rubberbandman" ve skvělém remixu), Visage ("Fade To Frey") nebo Ofra Haza a její pro mě nikdy neohraný hit "Im Nin' Alu". Tento příjemný set vstřícně inklinoval k tomu, co posléze hráli Ohm Square. DJ Voita naopak po koncertu Ohmzzz nasadil electro s náznaky rozličně chopených beatů a zavolil mnohem rytmičtější dance tracky, než za celý večer zazněly. Jeho set jsem slyšel jen krátce, poněvadž pracovní povinnosti blízkého rána volaly o svou pozornost, tak snad příště více odhalím jeho styl hraní.

Ohm Square měli plánovaný nástup na stage, nad kterou se tyčilo zavěšené logo kapely, s úderem desáté. Trošku se to posunulo a krátce před čtvrt na jedenáct byl odnesen stůl s gramci a ostatními pracovními pomůckami, na kterých pracoval DJ Liquid A. Rozezněl se remix "Happy R" od Extáze a začátek vystoupení tu byl skoro rázem. Ohm Square na scéně doplňoval Yarda Helešic (elektrická a akustická kytara), Jirka Stivín (bicí) a Aleš Slavík (baskytara), ten působí i ve skupině Soil, která finišuje se svou první deskou. Do kompletu tu ještě byly vokalistky Linda a Victoria, která má na svém kontě velmi povedený singl "Cry". Pódium bylo decentně osvícené a atmosféru doplňovaly videoprojekce a záběry z kamer, které snímaly aktuální dění a většinou zabíraly stále se usmívající sluníčko Charlie One. Setlist koncertu byl převážně postaven na prezentaci nové desky a publikum se dočkalo několika totálních přepracování ranějších nahrávek.

Začátek patřil skladbám "Sexy Cheese", "Who Needs Love?" (v té poprvé zpívaly i Linda a Victorie) a "What's Within Us" - ty trošku naznačily, že celý team není zcela dokonale sehrán a trocha trémy taky udělalo své. Ale s každou další věcí se Ohm Square dostávali do větší pohody a koncert se začal ubírat správným směrem. "Tiny Step" zafungovala excelentně, tahle typicky rocková pecka měla v sobě hodně energie a Charlie One dokázala, že hlasově dozrála do vynikající polohy, která se velmi dobře poslouchá, a živě jí to srší z hrdla na výbornou. Následná "Eye For An Eye" byla velmi příjemně zaobalena do latinských motivů a celá Archa se začala pohupovat. "Synchrosmile" a "Srnka My Dear" opět dokázaly, jak Charlie One září na pódiu, a bylo poznat, že si to i prostě užívá. Po tomto bloku přišel na řadu křest. Na scéně se objevil pan Vlasta (alias Mr. Love z obalu desky), který "Love Classics" popřál vše nej, aby se zkrátka líbila, a pokřtil ji vínečkem, z něhož pak Charlie usrkávala po zbytek koncertu.

Ohmzzz pak pokračovali v nastoleném scénáři a vystřihli "Smells Like Hohm", ta jako jediná zněla hodně elektronicky, tedy oproti ostatním skladbám, které toho večera zazněly. V závěru hlavního bloku přišel také čas na skladby z dřívějška, kdy Ohm Square hrávali přeci jen jiný styl hudby. "Lunar Bass" jako první ukázala, že i touto rockovější podobou dokáže zaujmout. Pak přišel jeden z vrcholů večera v podobě "Half The Girl", zasloužené ovace přidaly na své gradaci. "Born Killer", opět překopaný od základů, ukončil základní část koncertu a publikum nechtělo své miláčky jen tak pustit do šatny. Přídavky byly rozděleny na dvě etapy a čerpaly už pouze z archivu skupiny ve zcela nových hudebních kabátcích. Před "Spirit V DoMe" Charlie One představila nové tváře doprovodného ansáblu a samotný song připravil ornou půdu pro následnou krásku. "Wounds On A Cherry Tree" (jako jediná ze "Scionu") začala s akustickou kytarou Yardy Helešice a zpěv Charlie One mě dokonale uhranul, bylo to vrcholné číslo, které už nic nemohlo trumfnout. "2 Sweet" v dost psychedelické verzi ukončilo první etapu. Na úplný závěr přišla "Colored Post", která v hutné zvukové houšti ukončila povedený koncert.

Určitě bych ale směřoval výhrady ke zvukařům. Občas se mi zdálo, že hlavně vokalistky nebyly skoro vůbec slyšet a to samé se občas přihodilo Honzovi Dvojce, který marně trápil své elektronické mašinky a ze zvukového aparátu se ozývala jen nepříjemná zvuková vazba. V Divadle Archa jsem byl poprvé, takže nevím, jak složité je tento prostor nazvučit. Celá parta se zdárně sehrává a nejenom na letních festivalech se tedy bude na co těšit. Nový kabát Ohm Square je luxusně slušivý a líbivě poslouchatelný. Byl to velmi příjemný večer, který rozzářil výkon Charlie One. Návrat Ohm Square na pražská pódia je zdárně za námi a držme jim palce do blízké či vzdálené budoucnosti.

Setlist: Sexy Cheese, Who Needs Love?, What's Within Us, Tiny Step, Eye For An Eye, Synchrosmile, Srnka My Dear, Smells Like Hohm, Lunar Bass, Half The Girl, Born Killer, Spirit V DoMe, Wounds On A Cherry Tree, 2 Sweet, Colo Red Post

Ohm Square, DJ Liquid A, DJ Voita, Divadlo Archa, 15.6.2005

Fotograf je editorem MF DNES.