Za nějaký ten rok, co Kale působí na hudební scéně, si dokázali udělat jméno nejen v naší vlasti, ale i v zahraničí. Po vydání alba "Rovava", na kterém hostovalo několik zajímavých hudebníků, se Kale rozhodli natočit album, které by bylo jen jejich. "C'est Comme Ça" přináší čtrnáct velmi příjemných skladeb, na nichž Kale ukazují, že rozhodně patří k tomu lepšímu, co u nás máme.
Představovat Věru Bílou a kapelu
Kale dnes už bezesporu není potřeba. Ale co je potřeba představit, je jejich nová deska nazvaná "C'est Comme Ça". Nemohu si dovolit nepřipomenout slova Věry Bílé vyřčená po vydání předchozí desky:
"Přála bych si, aby nám vyšla ještě jedna deska, na které budou hrát jen mužský z Kale, abysme měli jedno jen svoje cédéčko. Všude pořád máme spoustu hostů, a já bych byla nejšťastnější ženská na světě, kdybychom natočili desku jenom se skupinou Kale a se mnou." Nestalo se tak sice na 100 %, ale dalo by se říct, že je to skoro pravda. Na novince hrají prim členové
Kale a najdete zde pouhé dva hosty, perkusáky Camila Callera (spolupracoval s objevitelkou
Kale Zuzanou Navarovou, které je i toto album věnováno) a Huga Tichého.
Novotina nijak výrazněji nevybočuje ze stylu
Kale, ale oproti předešlé desce "Rovava" se přeci jen trochu v něčem liší a hlavně si troufnu říct, že je minimálně o třídu lepší. To, že
Kale občas znějí jako
Gipsy Kings, je věc vcelku známá a pochopitelná, ale přesto mi trochu vadí, že svižnější skladby, i když patří k tomu nejlepšímu na albu, jsou všechny tak trochu na jedno brdo. Liší se v podstatě jen pár úvodními okamžiky, ale pak už jsou někdy až k nerozeznání podobné. Je proto potřeba se do alba pořádně zaposlouchat, i když je více než jisté, že pokud máte tuhle hudbu rádi, "C'est Comme Ça" vás chytne už na první poslech.
I přes předešlá slova má album několik speciálních a vybočujících momentů, které zajišťují především pomalejší skladby. Jednou z nejpovedenějších je "Me užarav", kde si
Kale odskočili pro inspiraci do brazilské hudby. Skvělá je i vokální "Čhave soven", kde nemohu opomenout zmínku o tom, že
Věra Bílá zdaleka není jedinou zpěvačkou
Kale, ale v některých skladbách vůbec nefiguruje a vokály obstarávají chlapi z kapely! Skvělá je i závěrečná "Ochto čon", která byla nahraná ve Věřině kuchyni. Tahle skladba je skvělou a velmi důstojnou tečkou za povedeným albem. Ono by se stejně dalo říct, že každá skladba je svým způsobem povedená, ale ne zcela všechny by se daly označit za speciální.
Co všechny rozhodně potěší, jsou překlady textů v bookletu. A to nejen do češtiny, ale i angličtiny a francouzštiny, čímž
Kale dávají jasně najevo, že mají své fanoušky i v zahraničí. Vždyť v době od vydání předchozí "Rovavy" koncertovali na nespočtu zahraničních festivalů. A věřím, že jinak tomu nebude ani po této desce. Materiálu, aby roztančili rozjařené davy, mají skutečně dost. A já jen doufám, že se mi někdy na nějaký jejich koncert podaří se dostat, protože pokud jsou naživo minimálně tak dobří jako na desce, je návštěva jejich koncertu pro příznivce této hudby něco jako kulturní povinnost.