Diskotéková muzika mě upřímně řečeno nikdy moc nebrala, až na krátké období kolem asi tak desátého roku mého života, kdy jsem si dokonce pořídil na vinylu album Modern Talking, z kterých jsem ovšem velmi rychle vyrostl. Pokud dnes čas od času pustím ke svým uším diskotékovou popinu, jsou to hity Boney M. Nakažlivost melodií "Rivers Of Babylon" či "Brown Girl In The Ring" je zkrátka obrovská a třeba taková reggae hymna Bobba Marleyho "No Woman No Cry" mě vždycky víc bavila v jejich blyštivém disco-kabátku. Tyto tři písně nezmiňuji hned v úvodu náhodou. Patří totiž na tomto albu k nemnoha okamžikům, které je trochu odvážné nazývat příjemnými i přes jejich vskutku otřesnou úpravu.

Aby se deska dala nazvat výběrem hitů Boney M, na to na ní pár skutečně podstatných kousků schází. Nedočkáte se takových šlágrů jako byly "Belfast", "Daddy Cool", "Rasputin", "Ma Baker" nebo "Hooray! Hooray! It's Holi-Holiday". Pár opravdových hitů je doplněno z větší části nevýraznou vatou, jednou zajímavostí a dvěma skladbami, jejichž poslech je hazardováním s psychickým zdravím, ovšem k tomu se dostaneme. Hlas Liz Mitchell, která byla jednou z nejvýraznějších postav Boney M, je bohužel již lehce poznamenám více než padesáti lety, po která zpěvačce slouží. Zejména ve výškách působí poměrně nejistě. Nic to ovšem není proti aranžím, jejichž autorem je Libor Čapek. Nevím, co si představit pod pojmen Czech Orchestra. V bookletu jsou vyjmenováni pouze sboristé a žádní muzikanti. Každopádně vše je podřízeno dvěma základním zásadám: 1) Snažíme se, aby to znělo jako hudební umění alespoň vyšší střední třídy a ne jako obyčejný pop. 2) Snažíme se přidat cukrkandlu, co se ho tam vejde. Výsledek je příšerný. Původně buď skvělé, nebo alespoň vcelku milé popové písně jsou obaleny nechutným zvukovým těstem, které je činí takřka nestravitelnými. A pokud se zrovna nejedná o nějakou hitovou pecku, má člověk velmi silné nutkání rychle přeskákat na konec alba, toto z přehrávače vyndat a již jej tam nikdy více nevracet.

Abych dodržel, co jsem slíbil, zmíním ještě tři konkrétní kousky. Zajímavostí zejména pro skalní fanoušky Boney M je zcela jistě píseň "Mandela", což je známá skladba "El Lute" s původním textem věnovaným Nelsonu Mandelovi. Dle informace v bookletu vychází v této verzi oficiálně vůbec poprvé. Naopak varovat musím před koledou "Want You To Sleep", což je (prosím, nelekejte se) česká "Chtíc, aby spal" v úpravě Martina Hrdinky a Miloše Skalky. No a závěr desky i recenze je věnován šoku největšímu, písni Lennona a McCartneyho "Let It Be". Slaďounké smyčce, bolestínský sbor, který ignoruje původní vícehlasy, drobná nesmyslná úprava textu... Nemám vůbec nic proti novým verzím starých písní, ovšem některé by měly být žalovatelné.

Slavná Liz Mitchell z věhlasných Boney M natočila své nové cédéčko v České republice. Zní to hezky až do chvíle, než si tento disk vložíte do přehrávače a pustíte. Od té chvíle máte už jen jednu otázku: PROČ?