"Snowboarďáci" vtrhli do našich kin silou orkánu a strhli s sebou lavinu kladné kritiky a víc než pozitivních diváckých ohlasů. Není se čemu divit. Ač je film prezentován jako "teenagerská komedie", myslím, že díky vtipně napsanému scénáři a civilním výkonům hlavních představitelů směle pobaví a bez jakýchkoli intelektuálních ambic po duši pohladí celou rodinu. Starší generace se díky němu vrátí o nějakých deset až třicet let zpátky a s láskou a částečnou nostalgií zavzpomíná na svou vlastní pubertu a tehdejší sílu hormonů, které zmítaly námi všemi bez rozdílu pohlaví, generace základní a střední školou povinná už jen konfrontuje.

Pravdou ovšem je, že film získal současné renomé i díky muzice, která je v něm použita - a co hlavně, přímo pro něj složená a nahraná. Původní zadání dostal Mirek Chyška , kterého budete znát například z J.A.R. To stačilo, aby se na tohoto výjimečného autora nabalily další hvězdy našeho rockového nebe, takže pod výslednou podobu nahrávky se ve finále podepsala jména jako Dan Bárta (J.A.R., Illustratosphere, ex Die El.Elephant!?), Viktor Dyk (ex Dorota B.B.), Lenka Dusilová, Štěpán Smetáček (ex Die El. Elephant!?), Roman Lomtadze (Čechomor, Gaia Mesiah), nebo třeba Ota Klempíř (J.A.R.), Matěj Ruppert a Roman Holý (oba též Monkey Business). Protože soundtrack k filmu zaznamenal stejně tak jako film nebývalou pozornost diváků/posluchačů a prodalo se ho něco ke třiceti tisícům kusů, napadlo pár chytrých hlav udělat k filmu také ojedinělé "soundtrack turné". Po zastávkách v Ústí nad Labem, Plzni, Zlíně a Hradci Králové se ve středu uskutečnilo samozřejmě také očekávané pražské vystoupení, a to hned v Malé Sportovní hale na Výstavišti.

Koncert byl plánován na sedmou hodinu večerní. Dřívější začátek byl částečně marketingovým tahem, protože jako host celého turné vystoupila také kapela ROHlick - punk-rockový počin Vojty Kotka - vedle Jirky Mádla jedné ze dvou snowboarďáckých hereckých hvězdiček, neřku-li přímo komet. Co si budeme říkat, spousty z těch načančaných holčiček přišlo na koncert právě kvůli Vojtovi, který se vedle dalších mladých herců z novodobého filmového hitu stal modlou školou povinné mládeže, kterou by později večer rodiče na rockový koncert možná vůbec nepustili. Vedle nich tu ale byl pořád dostatek publika, které zajímala hlavně muzika.

ROHlick dali třicetiminutový setík částečně vlastních a částečně převzatých věcí. Když vezmu v úvahu trému, jakou museli kluci z ROHlicku mít na společném pódiu s harcovníky typu Dana Bárty, to, že kapela je ve svém věkovém průměru rockovým miminkem a taky to, že spolu kluci zkoušejí poměrně krátce, musím uznat, že svůj částečně recesistický (protože převleky, protože masky a protože docela sranda) post předkapely zvládli naprosto s přehledem, což bylo znát hlavně na suverénním výkonu zpěváka, kterým pro nezasvěcené možná překvapivě není Vojta Kotek - ten v kapele obstarává sóla na kytaru. Za zmínku z playlistu ROHlicku stojí vlastní věc s názvem "Láduj to! " s textem o mediálně nedávno profláklé Ester Ládové, nebo "Zpověď L&M", což je předělávka Boba Dylana s vtipným českým textem o další "celebritě" českého šoubyznysu (a také velkým oblíbencem naší redakce) - Leoši Marešovi. V refrénu se tedy neklepe na nebeskou bránu, ale "nak nak nakupují se kožichy".

Konec předkapele - to hlavní má teprve přijít. Samozřejmě po nutné technické pauze, která byla naštěstí vyplněná projekcí toho, čemu se říká "film o filmu". Pokud jsem to správně pochopila, nešlo ale o klasický film o filmu - tak, jak jej známe třeba z pořadů ČT - ale o částečně mystifikující dokument natočený Vojtou Kotkem, který má mimo hereckých hlavně ambice režisérské.

A pak to konečně začalo! Na pódium nastoupila kapela ve složení Mirek Chyška - kytara, Djordje Erić - druhá kytara, Honza Jakubec - basa, Štěpán Smetáček - bicí a Roman Lomtadze - perkuse. Když se na pódium étericky vnesl Dan Bárta, aby odzpíval první věc s názvem "Here I Am", která je zároveň taky první peckou soundtracku, a aby hned jako třetí dal "On My Head" - hit celé desky (který mimochodem vítězně brázdí rozhlasové vlny i klipové pořady), bylo jasné, že půjde o hodně výjimečnou záležitost. Ono když se na jednom pódiu v rámci téhož projektu (tuhle sestavu totiž nemůžeme - a tady jedno velké "bohužel" - považovat za regulérní kapelu) sejdou výše vyjmenovaní, jde zkrátka a dobře o neopakovatelné a zatraceně povedené spojení, které nenechalo nikoho na pochybách, že máme co dělat s tuzemskou muzikantskou špičkou.

Z původního setlistu, který se mi před koncertem dostal do rukou, odpadlo pár věcí, takže nakonec nedošlo ani na přehrání celého soundtracku, ale stěžejní věci jako už zmiňovaná "On My Head" samozřejmě zazněly. Mezi nejpovedenější skladby nejen na nahrávce, ale i živě, patří "Czech Disident", kterou zpívá Lenka Dusilová. Na tu jsem byla hodně zvědavá, protože na desce by Lenčini skalní příznivci jen stěží její hlas rozeznali. Zpívá ji v pro ni dost nezvyklé poloze, hodně vysoko, takže jsem chtěla vědět, jak tenhle neobvyklý rejstřík Lenka zvládne živě, zvládla ho, jak jinak, hravě. Hned po téhle pecce Lenka dala další dvě věci, které ale na soundtracku nenajdeme, protože patří do jejího tvorby - u "Poslední" a "Nepovídej nám" se Lenka vrátila ke svému obvyklejšímu hlasovému projevu a zahrála nám taky na akustickou kytaru. Celkově zaznělo víc věcí, které na "filmové CD" nepatří - ať už to byl "Intercooler" od Monkey Business, "Kocour v botách" bývalých Die El. Elephant!? nebo třeba instrumentální "Liberty" převzatá od kytarového mága Steveho Vaie. Když se vrátíme k soundtracku, o který hlavně šlo, vypíchla bych určitě song "Only Lonely", kde svou skvostnou němčinu a neméně skvostný červený obleček s růžovým kovbojským kloboukem předvedl Matěj Ruppert a vokálovou jízdu v refrénu Lenka a spol. Další, která mi utkvěla, je Klempířova "Vanilly Car", která se atmosférou hodí spíš někam na pláž k beach-volejbalu - prostě pohoda. Další pohodu nám nastolil mladý sympatický zpěvák a kytarista James Harries, který se k nám dostal anglickou oklikou barového hráče na saxofon. Na desce mu připadla autorská věc - pomalá a zasněná "Don't Pinch Me", u které ve filmu o panictví přišli Martina Klírová s Vojtou Kotkem. Poměrně vyhrocená erotická scéna byla na koncertě promítaná na plátno na pódiu. Těžko říct, jestli hysterický pískot a aplaus vyvolalo vystoupení Harriese nebo obnažený hrudník Martiny a Vojtova ruka v jejím poklopci. Nářezový setík pak obstarali pánové Bárta, Dyk a Klempa ve skvělých věcech "Deadly Sin" a "Trish Trash". Jako poslední hitovka před pauzou zazněla "Rock The Snow".

V pauze za mohutného skandování na pódium přišel zase Vojta Kotek se zástupcem Sony BMG, aby předali autorům a interpretům multiplatinovou desku za v našich "paličských" podmínkách vcelku rekordní prodej soundtracku. Po krátkém přídavku a mohutném vyvolávání v druhé pauze, které ještě hecoval Ota Klempíř, zazněl už jediný přídavek, kterým nemohlo být nic míň než už jednou odehraná "On My Head", tentokrát ale taky za přítomnosti Vojty u kytary.

Koncert byl skutečně vydatný, spojení hudebníků mě nadmíru uspokojilo, přičemž nejvíc mě svým projevem a úžasnou barvou hlasu překvapil Viktor Dyk. Ostatní nebyli o nic horší, ale u nich jsme už tak nějak zvyklí. S ojedinělým pocitem nadupaného večera plného kvalitní muziky jsem určitě neodcházela jen já, a to i přes skutečnost, že mi v té neútulné hale byla celou dobu pekelná zima!

Koncertní turné Snowboarďáci, Malá Sportovní hala, Praha, 16.2.2005