Fantastická show rock'n'rollového otce krále

18.01.2005 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Říká se, že králem rock'n'rollu je Elvis Presley. Osobně jsem toto tvrzení nikdy tak úplně nechápal. Ne že by Elvis nebyl dobrý, ale troufám si tvrdit, že dobrá polovina jeho produkce nemá s rock'n'rollem co do činění. Pro mě vždycky byl, je a po koncertě v pražské Lucerně i navždy bude král rock'n'rollu jediný - Chuck Berry!
Chuck Berry - Lucerna - 4 small
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Když jsem se dozvěděl, že se do Prahy chystá na koncert Chuck Berry, jehož jméno je synonymem slova rock'n'roll, nevěřil jsem tak trochu svým uším. Kolik tomu člověku vlastně je, že ještě koncertuje? Sedmdesát osm mu je a koncertuje tak, že někteří o padesát šedesát let mladší by se mohli učit, jak má vypadat opravdová show. A protože tomuto pánovi v letech, kterému koluje v žilách černošská i indiánská krev, jeho Pražané (samozřejmě nejen) v naprosto vyprodané Lucerně rozumějí, bylo tu chladnou neděli potěšení na obou stranách. Na Chuckovi bylo vidět, že svůj rock'n'roll a zejména jeho živou podobu stále miluje, a na publiku všech věkových kategoriích bylo naopak znát, že miluje Chucka Berryho. Ale vezměme to pěkně po pořádku.

Chuck Berry - Lucerna - 2 small
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Jak bylo avizováno, v půl osmé večer nastoupila Berryho předkapela Joe Richardson Express z Austinu v Texasu. V sestavě kytara, basa, bicí předvedla směsku osmi vlastních i převzatých bluesrockových kousků. Neposlouchalo se to úplně špatně, ale až na jednu výjimku vše znělo tak nějak jednotvárně, až unyle. Navíc kytaristovy pokusy o exhibiční sóla často zůstávaly pouhými nepříliš vydařenými pokusy. Každopádně se těch pětatřicet minut dalo přežít bez nějaké větší újmy. Horší už to bylo s další pětatřicetiminutovkou, během které se na pódiu nedělo nic. V lepším případě zněla z reproduktorů hudba padesátých a šedesátých let (nejen rock'n'rollová) a na dvou obrazovkách zavěšených nad pódiem k tomu běžely dobové snímky, v tom horším měli návštěvníci možnost vyslechnout a shlédnout několikero reklam.

Chuck Berry - Lucerna - 3 small
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Pět minut před tři čtvrtě na devět bylo ale vše nemilé zapomenuto. Na pódiu se objevil bubeník, baskytarista a klávesista a po nich za obrovského aplausu sám mistr Berry. V neuvěřitelně blýskavé červené košili a bílé námořnické kšiltovce rozvážně přistoupil k mikrofonu a bez varování spustil "Roll Over Beethoven"! Zvolená tónina byla poněkud zvláštní, souhra kapely v první skladbě lehce pokulhávala, ale sálem to jenom jiskřilo. Kdo snad měl obavy, že se ten večer nebude dostávat hitů, byl okamžitě uklidněn peckami jako "Sweet Little Sixteen" nebo "Memphis, Tennesse". "This Is A Blues!" oznámil rozesmátý Chuck publiku a spustil na svou kytaru bluesovou předehru, aby v okamžiku, kdy se celá kapela chytla a přidala se s tesklivým doprovodem, hrábl do strun v neuvěřitelně rychlém sólu a hned po něm zahulákal do mikrofonu "Oh! Carol". Muzikanti však vypadali, že se nenechají ničím příliš zmást, i když basák někdy horko těžko lovil ušima i očima, v jaké že tónině se zrovna maestro rozhodl hrát. Klávesista byl z rodu nic neřešících, improvizaci evidentně milujících hudebníků, a třetí ruka coby výpomoc v sóle (patřila samozřejmě Chuckovi) jej evidentně potěšila. A když to došlo tak daleko, že Berry utrhl strunu, tak bez zaváhání vrazil svojí kytaru basistovi, zabavil jeho nástroj a nadšenému publiku zapěl svojí rozhodně neotřelou verzi Stingova hitu "Every Breathe You Take", aby vzápětí usedl za klavír a jal se improvizovat v bluesové náladě, což zaskočilo techniky, kteří rychle přemisťovali ke klávesám mikrofon. A jakmile byla kytara v pořádku zpět, přišel další hit - "Johnny B. Good".

Chuck Berry - Lucerna - 1 small
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Skladba střídala skladbu (došlo i třeba na "Rock'n'Roll Music" nebo "Maybelline"), Chuck bavil publikum, muzikanty i sebe a věk byste mu nehádali ani omylem. Prsty mu běhaly po hmatníku neuvěřitelným tempem a pokud se rozhodl zazpívat nějakou pasáž pečlivě, hlas zněl jak zvon. To sice nebylo zrovna pravidlem, protože jeho chuť bavit lidi byla mnohdy silnější než muzikantská preciznost, nicméně pochybuji, že to někomu z návštěvníků koncertu vadilo. A když při závěrečné improvizaci s citacemi několika rock'n'rollových hitů a textem skládajícím poklonu pražskému publiku došlo i na slavný kachní krok, dosáhlo nadšení publika vrcholu. Za stálého sólování zašel Chuck Berry za oponu, kde neviděn dohrál poslední takty a jeho hodinová show byla u konce. Žádná kdovíjak nápaditá světla, žádné monstrózní projekce - jen nálož víc jak čtyřicetiletých hitů, kytara a neuvěřitelná energie, nadšení a schopnost bavit lidi. To byl koncert Chucka Berryho, krále rock'n'rollu, v pražské Lucerně.

Chuck Berry, Lucerna, Praha, 16. 1. 2005


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Čekání (Dědek, 18.01.2005 06:20) Reagovat

    K onomu dlouhému čekání lze jen podotknout, že není zcela jasné, zda nebylo, čisté náhoudou, způsobeno tím, že koncert navštívil také prezident Václav Klaus. Nikdo asi neví, kdy vlastně přišel...

  • kochovi jebe (schulinek, 18.01.2005 15:30) Reagovat

    kochu tys byl zřejmě hochu na marsu

  • To Schulinek (Michal Koch, 18.01.2005 15:54) Reagovat

    Hezký výkřik. Ještě se tak dozvědět, z čeho tak soudíte? ;-)

  • výkřik (schulinek, 19.01.2005 14:41) Reagovat

    Ten dědek sotva dejchal,Kochu, byla to celý chiméra, lucerna hodně pomohla, ale jinak to bylo bídný...ty popiskuješ ten koncert jako bůhvíjakou megabombu, správně bys měl svý myšlenky uvádět na pravou míru tim, že řekneš:"já si myslim, že...." atd. ,ale todle jako ty už nedělaj ani v rudym právu todle psaní. Píšeš jak děcko. Nic ve zlym. Zdar.

  • Zas tak super ne! (TomCat, 19.01.2005 21:00) Reagovat

    Ti, kdo mají aspoň trochu muzikantský duše musí uznat, že koncert Chucka Berryho byl dost podprůměr. Mám ho strašně rád, jeho songy mi plujou srdcem již několik let. Jeho songy i předelávky od Stones prostě miluju. Ten pražskej koncert mě ale vážně zklamal...
    Předkapela byla tak o deset tříd vejš, žádný špatný sóla, kytarista měl skvělou "vintage" techniku, s bootleneckem zacházel jako mistr J. Winter, Hendrixový fígle posunul víc do hranice poslouchání, a ta rytmika - to bylo velký nadupaný dělo!
    Chuck Berry ale rezignoval na všechno. Zpěv zvládal stále ještě dobře, ale většina jeho sól byla tónově i rytmicky dost mimo - až to tahalo za uši. Zdá se mi, že Berry dost spoléhá na svoje jméno a na to, že ho lidi tak žerou. Proč ale ne, je to přece sám pan RockAndRoll - Chuck Berry :o)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY