Jsem ten, kdo má na svědomí recenze všech desek, které pod hlavičkou SuperStars vyšly a k nám se dostaly na recenzi. Ať jsem napsal cokoliv a dal jakékoliv hodnocení, vždy to bylo špatně. Počítám, že nejinak tomu bude i po tom, co vyjde tento report. Nevím, jestli to bude tím, že jsem v poslední době zažil samé vynikající, a nebojím se použít ani slovo excelentní, koncerty (viz Sarah McLachlan nebo Diana Krall), ale pražský koncert LG Tour byl opravdovou tragédií. Když jsem četl reportáže z předchozích koncertů tohoto turné, které nevyznívaly moc příznivě, říkal jsem si, že si nějaký redaktor na nebohých SuperStars akorát honí triko, nicméně opak byl pravdou.

O úvod celé akce se postaral hektický moderátor, který nutil náctileté dívenky a chlapce, aby mu za plakát na pódiu zatancovali. Už to mě mělo varovat před tím, co mělo přijít. Když se moderátor odporoučel, zhasla světla a ve chvíli, kdy na pódium vlítla skupina Nobless, měl jsem pocit, že se právě vězenkyním z druhé nápravné zdařil útěk z Pankráce. Na pódium se totiž přiřítily jakési tři pseudopunkerky s houslemi, violou a čelem a začaly do syntetického podkladu hrát melodie například z filmu "Mission Impossible" nebo "Policajt z Beverly Hills". Chtělo by se napsat, že se Nobless snaží být českými Bond, jenže ony jsou spíš jejich parodií a ke všemu ne ještě moc zdařilou. Co si budeme povídat, Bond jsou o několik tříd výše hudebně, nehrají si na žádné drsňačky a kdyby už nic jiného, alespoň jsou to celkem kočky.

Nutno říct, že ani další vystupující nijak zvlášť nezapůsobil. Standu Dolínka jsem obdivoval hlavně kvůli způsobu, jakým se dokázal rozloučit se soutěží. Nicméně jeho vystoupení bylo stejnou tragedií jako jeho působení v SuperStar. Teď se k tomu ještě přidal naprosto otřesný repertoár. V jedné takové disko písničce jsem měl dokonce pocit, že Standa Dolínek zpíval na playback, nebo alespoň doprovodná kapela brnkala jinak než šel zvuk z aparatury. Ale alespoň chvíli jsem se zasmál, když při písničce "Dům z kopretin" se kytarista doprovodné skupiny snažil po vzoru velkých hvězd o kytarové sólo. Byl to takový tragikomický moment, který ale nebyl zdaleka poslední. Standa Dolínek samozřejmě nevynechal svoji "Killing Me Softly", po níž si vynutil přídavek od obecenstva, které doslova donutil tuto písničku zpívat.

Celý koncert jakž takž zachraňovala dámská část ansáblu. Kdyby nebylo Veroniky Zaňkové, kterou považuji za jeden z velkých talentů, který vzešel ze SuperStar, tedy alespoň co se pěvecké části týče, asi bych na tento koncert vůbec nešel. Byl jsem zvědavý, jak se popere s vlastními písničkami a poněkud nezáviděníhodnou pozicí, kterou ji nadělila soutěž. Veronika sice nijak zvlášť nezklamala, ale ani příliš nepřekvapila. Zazpívala své čtyři písničky, které vydala na minialbu či maxisinglu, jak je libo, a na kterých se ukázalo, že přeci jen skládání ještě nemá tolik v krvi. Navíc si zvolila trošku nešťastně styl. Začala zpívat takový český bigbít, na který je jí škoda. Ale i tak její set byl relativně příjemnou záležitostí.

Dalším tragédem večera (že se jich tam ale sešlo) byl Petr Poláček. Ten se alespoň mohl omlouvat nachlazením. Musím říct, že tak otřesnou verzi Adamsova hitu "Summer Of '69" jsem ještě neslyšel a myslím, že ani už neuslyším. Petra jako jediného (tedy z těch, kteří zpívali s živou kapelou) nedoprovázela skupina Crazy Diamonds, ale dovezl si vlastní kapelu Iluze a nutno podotknout, že více než hrou zaujal jejich kytarista, který se více věnoval běhání po pódiu než kytarovým riffům. Společně zahráli dvě vlastní Poláčkovy písničky, které zněly přeci jen o poznání lépe, než předchozí "Summer Of '69", i když žádný zázrak to také nebyl. Nemohl samozřejmě vynechat ani písničky svých idolů Bon Jovi. Velice humorná byla představovačka při "I'll Sleep When I'm Dead", kde sólíčka jednotlivých členů opět po vzoru velkých kapel se jinak než jako vtipné popsat nedají. Obzvlášť bubeník se rozpálil natolik, až jsem se lekl, že to celé myslí vážně. Utrpení skončilo s "It's My Life", kde se snažili kytaristi o jakési backgroundové vokály a jejich úsilí se nedá nazvat než snažením. To už byl lepší Dolínek.

Jediný, kdo opravdu zachraňoval čest SuperStar, byla Martina Balogová. Sice opět zazpívala jen coververze, ale za to velice profesionálně a i "When I Need You" tentokrát měla trošku duše a nebyla jen sice výborně zazpívanou, nicméně prázdnou písničkou. Samozřejmě "One Day In Your Life", která se dala pochopit i jako takové menší pozvání na únorový koncert Anastacie, si střihla s naprostou graciézností a přehledem. Opravdovou lahůdkou byl potom duet s Dashou, kterou si k sobě Martina přizvala. Dávný hit Arethy Franklin "Chain Of Fools" byl vskutku jediným vynikajícím momentem celého dvouhodinového koncertu, což není mnoho.

A tento pocit ve mně nepřebila ani největší hvězda celého LG Tour - Sámer Issa. Ač se mi jeho album "Busted" líbí, ostatně dal jsem mu 7/10, pokud ho nedokáže prezentovat živě, pak to prostě není to pravé ořechové. Když někdo zpívá na half-playback, i když já bych to nazval spíše "over half playback", protože spousta vokálů šla taktéž ze záznamu, nedělá podle mě seriozní muziku. Toto si může dovolit až bude vystupovat na nějaké diskotéce nebo plese, ale na koncertě, kde je hlavní hvězdou, prostě ne. Co je mu platné, že má dobrý zvuk na desce, když to není schopný přenést i na pódium. K tomuto poznání došly i Black Milk a doufejme, že k němu dospěje i Sámer, jinak mu nepomůže ani dobrá taneční show u "Busted" nebo sexuální harašení v "Adorable" s Martinou Balogovou. Samozřejmě na pištící holčičky to platí, ostatně ty zapiští, i když Sámer řekne jenom "Wouw", ale pokud chce dělat hudbu pro dospělé, měl by si sehnat kapelu a zkusit to trochu jinak. Závěrečný happening při Dylanově "Knockin' On Heaven's Door" již pouze dokreslil ubohost celé akce.

Když to srovnám s velice dobře naaranžovaným a výborně zvládnutým koncertem v Sazka Areně, pak je LG Tour pouze matným odleskem kdesi v dáli. Oni to nejspíš poznali i diváci, čemuž jsem se dost divil. Malá sportovní hala byla zaplněna sotva do poloviny, což je po humbuku se SuperStars opravdu málo. Nechci být špatným prorokem, ale například u Petra Poláčka a Standy Dolínka moc perspektivy nevidím. Martina Balogová a Sámer Issa nejspíš na naší scéně ještě něco dokáží a Veronika Zaňková i nadále zůstává velkou neznámou. Talent bezesporu má, záleží, jak s ním naloží. Toť mé pocity z tohoto koncertu a nyní se do mě můžete opět pustit.

LG Tour - Nobless, Stanislav Dolínek, Petr Poláček, Veronika Zaňková, Martina Balogová, Sámer Issa, Malá sportovní hala, Praha, 15.12.2004