Když v roce 2000 došlo k fanoušky dlouho a toužebně očekávanému návratu Pavola Habery do náruče jeho domovské kapely, výsledek v podobě alba "7edem" byl trochu rozpačitý. Jako by vlastně kapela ani nevěděla, zda chce vzpomínat na dobu před deseti lety, či jít dopředu. Dilema rozetlo vynikající, o dva roky mladší album "Mám na teba chuť :-)", na kterém skupina přitvrdila a slyšitelně ožila. Mám dojem, že teprve po této desce se pánové definitivně rozhodli, že pokračovat pod zavazující značkou Team má smysl. Jako potvrzující kulaté razítko pak vypadalo loňské skvělé, energií nadupané živé album "Live In Praha", a tak není divu, že již o rok později chalani předkládají jubilejní, v pořadí desáté album zvané "X".

Starého psa novým kouskům nenaučíš, a tak ani Team na desítce svoje publikum nijak dramaticky nepřekvapuje. Pravdou je, že opět došlo k drobnému přitvrzení oproti předchozí studiovce (ještě deset alb a dočkáme se možná hard rocku), nicméně typické skladatelské a aranžérské postupy zůstaly stejně jako schopnost složit v dobrém slova smyslu chytlavou a příjemnou melodii, kterou si posluchač pobrukuje již při druhém poslechu. Navíc kromě kmenových členů skupiny se jako host nahrávání zúčastnil i virtuoz klávesových nástrojů Juraj Tatár (hostoval již na loňském turné), který je jako spoluautor podepsán u tří skladeb, jednu z nich i produkoval. Jeho přínos je velmi dobře slyšitelný, klávesy jsou mnohem složitější a nápaditější, než jsme byli u Teamu dříve zvyklí, ale je pravda, že to oceníte jen při soustředěném poslechu, neboť Team byl a zůstal především kytarovou kapelou, pro jejíž zvuk byl vždy určující sólový kytarista Dušan Antalík.

Kytary znějí tentokrát hodně tvrdě, a to i v nezbytných romantických baladách. Nečekejte žádné objevné riffy či spoustu technicky náročných sól, spíše mohutné a ostré kytarové stěny, které ovšem občas lehce nesouzní s měkkým, technicky někdy snad až příliš dokonalým Haberovým zpěvem. Více toho (místy použitého) řevu a více nasazení a energie by vůbec neškodilo.

Po hudební stránce tedy zajímavé, nadprůměrné a typické album Teamu. Jak textově? Všech dvanáct písní je po této stránce dílem dvorního teamáckého psavce Daniela Heviera, a je to možná škoda. Ono napsat v určitém termínu na objednávku dvanáct skvělých textů snad ani není v moci normálního člověka. A tak tu máme jeden skvělý text plný nadhledu, ironie a vtipu (úvodní vypalovačka "Celebrity", po všech stránkách jednoznačně nejlepší píseň alba), výborný nápad v druhé písni "Zmeny" ("Všetci sa meníme také sú trendy / Namiesto žinčice pijeme brandy / Meníme adresy čo sa dá robiť / Už iba hlupák má trvalý pobyt / A potom povie Boh: Výmena stráží / Musím ťa vymeniť, dosť si si zažil"), a potom už to jde pomalu ale jistě z kopce. Klišé, fráze, stokrát omletá témata, navrch občas zřejmě narychlo spíchnuté a krkolomné rýmy: "Opäť si dnes spálil jednu šancu / a vyšiel naprázdno / Nájsť si miesto v živote dá prácu / pod sebou cítiš dno" ("Miesto v živote"). Vrcholem kýče (a bohužel i hudebního) je pak závěrečná balada "Kvapka na konci rias", která ze srovnání třeba s křehkou, nádhernou a textově geniální "Lode čo spálil mráz", která uzavírá album "Team 5", vychází jak příbuzný na naprosté mizině. Pro mě album "X" končí raději už předposlední písní, příjemnou odpichovkou "Tak si to vypijeme" (tak trochu odkaz na dávný Haberův sólový hit "Preč, preč") a vám doporučuji totéž.