Soutěže mladých rockových kapel jsou většinou přehlídkou toho nejnadějnějšího z naší scény. Minulý čtvrtek proběhlo finále jedné z podobných soutěží v klubu Mlejn. A rozhodně bylo co poslouchat.
Ve čtvrtek 25. května proběhlo v pražském klubu Mlejn finále již pátého ročníku soutěže mladých hudebních skupin. Po sérii vyřazovacích kol se do něj probojovala trojice kapel The Lustry (Praha), Hroší Farma (Brdy) a
Wollongong (Praha). Za poměrně slušné účasti publika (jen do hlasovací urny bylo vhozeno okolo 130 útržků vstupenek) nakonec v hlasování poroty (v té měl v mé maličkosti své zastoupení i Musicserver) celkově zvítězilo trio
Wollongong.
V úvodu večera moderátoři aneb duo redaktorů časopisu Big Bang!, pánové Šída a Slezák, nejprve představili porotu. Tu společně tvořili P. Korál (
Rock & Pop, předseda), L. Dontová (ředitelka celé přehlídky), A. Kocábek (
Radio 1, Musicserver), M. Borovka (klub Mlejn), M. Slezák (Big Bang!) a zástupce vítězné skupiny z minulého ročníku, kterou byla
Vypsaná Fixa. Poté bylo za pomoci sličných hostesek vylosováno pořadí a jako první vystoupila skupina The Lustry.
Impozantní rytmický úvod uspořádala trojice bubeník-perkusista-DJ, ke které se postupně přidali ještě kytarista, basista a zpěvák. Kapela se věnuje poprocku, silně ovlivněnému taneční scénou a rozhodně jí nechybí potřebné sebevědomí. Bohužel však DJ svým hraním neobohacuje skladby, ale častěji spíš pouze vyplňuje pauzy mezi nimi. Vystoupení ukázalo jasně silnou a slabou stránku kapely. Na jednu stranu disponují nadprůměrnou rytmikou, na straně druhé jim často chybí melodická nadstavba – kytara spíše doplňuje zvuky a zpěv podporuje rytmičnost skladeb, které pak ovšem místy vyznívají dost prázdně a bezradně. Mezi repertoárem jasně vedou pomalejší skladby, které působí nápaditěji a zajímavěji než ty rychlejší, které se občas nevyhnou vyznění chaotičnosti. The Lustry nicméně měli v sále nejpočetnější squadru příznivců, a tak vcelku pochopitelně i zvítězili v diváckém hlasování. Rozhodně se jedná o velmi nadějnou kapelu, hlavním stínem nad jejich vystoupením se však stalo nedodržení časového limitu, který překročili o skoro čtvrt hodiny. Což rozhodně nebylo příliš fér vůči ostatním.
Druhá
Hroší farma, titulující se jako "funky z Brd", tentokráte nějak nebyla ve své kůži. Znám je a slyšel jsem od nich mnohem povedenější koncerty. Na Mlejně zahráli trochu zakřiknutě, uťápnutě. Tvoří je bubeník, basista, kytarista, klávesistka a zpěvák. Devizou je, obzvláště s přihlédnutím k žánru, vynikajícím způsobem hraná baskytara a stejně jako u Lustrů výrazný frontman. Kromě něj zpívala i klávesistka a dialog obou odlišně pojatých zpěvů je rozhodně dalším plusem. Nicméně skupina jasně dávala najevo, že ví, kam směřuje, že má jasno v tom, co chce dělat. Což dnes vůbec není běžné.
Jestliže
Hroší farma byla výbušná jen občas, třetí vylosovaní, klasické trio
Wollongong s kanadskými kořeny (v Kanadě vydávají i své nahrávky) všechny doslova smetlo. Mlejnem se provalil neskutečně syrový, hrubý nářez ostrých kytarových riffů (který kytarista si dnes, navíc u kapely, kde je sám, dovolí prakticky až na výjimky vůbec nesólovat?), výrazné pregnantní baskytary a bicích zahraných takovým způsobem, jakoby bubeník vybíjel pět let potlačovaného vzteku. Jednoduché, ale s naprostou přesvědčivostí zahrané skladby, mi místy připomínaly dnes už neexistující a svého času docela populární
Dirty Pictures – ve srovnání s nimi však jsou
Wollongong rychlejší a méně melodičtí, spíše než z punku čerpají z hardcoru. (na plakátech měli "postpunk", což vůbec není od věci…).
Dle rozhodnutí poroty zvítězili na celé čáře, následováni The Lustry na místě druhém a Hroší farmou na třetím. Kapely obdržely šeky na jeden, pět a deset tisíc korun, láhve šampaňského a diplomy. Na závěr měla být divácká tombola o několik cen, ale když se ani o třetí vylosovanou cenu nikdo nehlásil, moderátoři vše vtipně urychlili tím, že ceny v podobě hudebních kalendářů, cédéček, triček a podobných dárků prostě rozhodili mezi několik desítek zbylých diváků.
Hudba sice není sport a je samozřejmě otázkou, jakou mají podobné soutěže smysluplnost. Ale pokud by jí měla být jen pouhá chvilková radost vítězů, zahrání si v sále se slušným ozvučením a před publikem složeným nejen ze známých, pak to myslím vůbec není málo.