Za projektem Babymetal, fungujícím v určité míře už od roku 2010, stojí japonská agentura Amuse, která má na tamní nejen hudební scénu ohromný vliv. Té se povedlo skloubit dva v Japonsku velmi populární styly - teenagerský pop a heavy metal. Babymetal však vznikly tak trochu náhodou a jejich nevídaný celosvětový úspěch nikdo vlastně nečekal. Prvotní nápad byl totiž natolik bizarní, že ani šílenostem otevření Japonci takovou pozitivní reakci nečekali.
Babymetal byly ve svém počátku jen jakousi vsuvkou popové skupiny Sakura Gakuin. I první píseň "Doki Doki Morning" figurovala na desce této populární dívčí skupiny za účelem pouhého zpestření. Když však Babymetal natočily k písni i klip a uveřejnili ho na YouTube, během chvíle se z ní stal ohromný hit s milionem zhlédnutí. Management ucítil šanci zaplnit díru na trhu a z náhodného pokusu se stala plnohodnotná značka. Následovaly koncerty a posléze i debutová deska nazvaná prostě "Babymetal".
Již nyní je ale jasné, že dvojka "Metal Resistance" dosáhla ještě výraznějšího úspěchu. Album dobývá všemožné žebříčky a i kritika je oproti debutu shovívavější. Koukat na tvorbu japonského žánrového crossoveru lze jen těžko bez předsudků. Pokud se ale od nich podaří oprostit, ukáže se novinka jako velmi zajímavá a svébytná nahrávka.
Babymetal překvapí zejména svými výbornými heavy kytarami i growlingem členů doprovodné kapely, jejichž technická zdatnost je na velmi slušné úrovni.... číst dále
Za projektem Babymetal, fungujícím v určité míře už od roku 2010, stojí japonská agentura Amuse, která má na tamní nejen hudební scénu ohromný vliv. Té se povedlo skloubit dva v Japonsku velmi populární styly - teenagerský pop a heavy metal. Babymetal však vznikly tak trochu náhodou a jejich nevídaný celosvětový úspěch nikdo vlastně nečekal. Prvotní nápad byl totiž natolik bizarní, že ani šílenostem otevření Japonci takovou pozitivní reakci nečekali.
Babymetal byly ve svém počátku jen jakousi vsuvkou popové skupiny Sakura Gakuin. I první píseň "Doki Doki Morning" figurovala na desce této populární dívčí skupiny za účelem pouhého zpestření. Když však Babymetal natočily k písni i klip a uveřejnili ho na YouTube, během chvíle se z ní stal ohromný hit s milionem zhlédnutí. Management ucítil šanci zaplnit díru na trhu a z náhodného pokusu se stala plnohodnotná značka. Následovaly koncerty a posléze i debutová deska nazvaná prostě "Babymetal".
Již nyní je ale jasné, že dvojka "Metal Resistance" dosáhla ještě výraznějšího úspěchu. Album dobývá všemožné žebříčky a i kritika je oproti debutu shovívavější. Koukat na tvorbu japonského žánrového crossoveru lze jen těžko bez předsudků. Pokud se ale od nich podaří oprostit, ukáže se novinka jako velmi zajímavá a svébytná nahrávka.
Babymetal překvapí zejména svými výbornými heavy kytarami i growlingem členů doprovodné kapely, jejichž technická zdatnost je na velmi slušné úrovni. Management ústředního tria školaček, skrývajících se pod pseudonymy Su-metal, Yuimetal a Moametal, v tomto ohledu nic nepodcenil a doplňují je opravdu zdatní hudebníci. Nahrávka tak má díky nim silný metalový zvuk.
Ona fúze rozličných stylů má ale ve výsledku rovnoměrné zastoupení. Chvíli tak posloucháte typický japonský teen-pop, chvíli klasický metal. V některých skladbách se ony styly prolnou tak umně, že žánrové označení crossover nabývá nových rozměrů. Hitově vyznívá zejména singl "Karate", kde se oba žánry prolnuly nejzdárněji. Překvapivě povedený je i závěrečný klidnější a anglicky zpívaný song "The One" či elektrocorem nasáklá pecka "Awadama Fever".
Babymetal mnoho fanoušků klasického metalu popudí a šmahem ho odsoudí. Na jedné straně po právu. Spíš než plnohodnotná kapela je to projekt stvořený zástupem chlápků v drahých oblecích dychtících po penězích, navíc využívajících nezletilých děvčat (jen jedné je osmnáct let, zbývajícím dvěma šestnáct), které do té doby o metalu neměly ani potuchy, natož aby ho měly rády. Pomineme-li ale etickou stránku věci, hudba Babymetalu je v mnohém progresivní a neotřelá, a pokud k ní budete přistupovat bez předsudků, pak v mnohém dokáže zaujmout. Holky zpívají opravdu dobře a kombinace jejich vysokých hlásků a hutných kytar je minimálně zajímavá. Tak proč je za to neocenit.
54.00%
58.57%
08.05.2017 - 23:34 | poutnik
Už to není tak ujeté a bláznivé, ale pořád je to nečekaně zábavné a pořád mě to baví. Stačilo přestat se brát tak vážně a odhodit předsudky i začitá pravidla toho, jak by měl správný metal, a když na to přijde tak i správný pop, vypadat. Prostě to funguje, je to zábava a víc netřeba řešit.
12.04.2016 - 20:56 | Yack1
Ty woe já furt nevím. Je to dobrý nebo je to totální kravina? Tento český muzikál z režie Janečka nebo Wronky, v němž účinkují: Čínský statní cirkus, Carcass, Dáda Patrasová (Aha,aha,hlásí se Vám Praha), tři cvičené japonské opičky, na kterých nejedno pedofilovo oko rádo spočine, z nichž zpěvačka už možná tuší o co jde, možná tam proběhl i Goro, žlutý pes (ne ten s Hejmou), vše bizarní jak japonské televizní show. Přitom jsou okamžiky, kdy mne při poslechu mrazí (u mne známka, že je to dobrý), hlavně začátek "Tales Of The Destinies", "Karate" nebo "Road Of Resistance " či "Sis,Anger" Ovšem potom to shodí pocit trapnosti a studu, co to vlastně poslouchám a to při "Amore" a "Meta Taro" První album, i když jsem jej neslyšel celé, je myslím lepší... I když jen o chlup z Gora.
...psáno po 2 dnech..
Stal se ze mne úchyl a každý den (zatím), sjíždím na Youtube videa a záznamy z koncertů a zatím mne to stále baví. Pravda většinou ve třetině skladby přepínám na jinou, ale musím přiznat, že to má své kouzlo. Holky mají moc dobře naučené, kdy a kam vystrčit ručku nebo pánvičku ale bohužel je na nich až moc vidět, že to zase tak úplně nevychází z nich a je to většinou jen o té show a ne o hudbě.