Způsobů, jak se podívat na zoubek mišmaš výběrům, jako je tento, není mnoho. Dost dobře nelze hodnotit z pohledu recenzenta kvalitu hudby jako takovou, neboť skladby jsou každý pes jiná ves. Také vyjmenování mých oblíbených interpretů či písní s poznámkou, že je dobře, že na výběru jsou, a proti tomu postavit s opačným hodnocením výčet těch, které nemohu vystát, není asi tou nejlepší cestou. Pojďme se tedy na "CZ Superhity 2004" podívat ze dvou hledisek.

Hledisko první: jaký druh muziky můžete čekat? Deska se rozjede v popovém a skutečně hitovém hávu. Kdo by neznal Chinaski, Kryštof nebo Mig 21 a zároveň komu by tyhle kapely mohly nějak vadit? No tak samozřejmě, někomu by mohly, ostatně sám jednu z nich (a neřeknu kterou a neřeknu) nemusím, ale letošní hity to bezesporu jsou a přeskakovat je netřeba. V podobném duchu se nesou první dvě třetiny alba. Občas se malinko přitvrdí za pomoci Cocotte Minute, Harleje či Kabátu, občas se objeví skutečná lahůdka jako v případě kompletní, tedy více než sedmiminutové verze písně "Asi to tak musí byť" Richarda Müllera. Však nedejte se ukolébat - mezi třináctou a čtrnáctou skladbou se něco stane a najednou je vše jinak. Začne to neuvěřitelně primitivní tuctuctárnou z pera DJe Nea "Weekend Deejay", která bohužel trvá mnohem déle než v chybujícím bookletu uváděných 0 minut a 0 vteřin, a pak se to nezastaví. O dvě skladby dále u Touch jsem myslel, že nemůže být hůře, ale následní Toxic Babe a zejména pak Davide mě přesvědčili, že může. Nic proti taneční hudbě, ale tyto skvosty se snad ani hudbou nazývat nedají. Možná jsou to hity, ale já doufám, že toto moje setkání s nimi bylo setkáním posledním.

Hledisko druhé: můžete skutečně očekávat pouze hity roku 2004? Odpověď je velice snadná. Nemůžete. Samozřejmě, že "Krasohled" Ready Kirken či "O cikánském pláči" Lucie Bílé jsou jimi bezesporu, ale jak se může už nyní vydávat coby hit píseň z alba, které vyšlo před měsícem ("Stále sama" Kláry), vyjde v říjnu ("Olza" od Lewron Orchestra) nebo dokonce příští rok (již zmíněný DJ Neo)? Tohle už není jenom o tom, že vydáme hitový výběr, abychom znovu připomněli interprety a prodali ještě nějaké jejich desky, to je marketingová podpora titulů, které teprve přicházejí na trh. Otázkou ovšem je, zda to je či není důležité. Myslím, že ve výsledku spíše nikoliv.

Takže jaký tento výběr vlastně je? Do třinácté skladby poměrně příjemný a dobře poslouchatelný. Po Ready Kirken vřele doporučuji nosič z přehrávače urychleně vyjmout či přepnout zpět na skladbu první.