Na poli mainstreamového metalu se v posledních dvou letech objevila nová hvězda. Jmenuje se Seether a na svém kontě má debutovou desku "Disclaimer". Čtveřice ve složení Shaun Morgan (zpěv, kytara), Dale Stewart (basa), John Humprhey (bicí) a Pat Callahan (kytara) se rázem zařadila po bok souborů jako Hoobastank, Drowning Pool, Saliva nebo Trapt. Zapomeňte na skutečný heavy metal á la Pantera, připravte se na chytlavé melodie, jen o málo tvrdší kytary, než měla Nirvana, a tolik potřebné depresivní texty. Zkrátka nic nového pod sluncem, občas se tomu říká post-grungeová vlna, kterou svým úspěchem rozpoutali křesťanští věrozvěsti a dnes již neexistující Creed. A právě Seether by rádi zaujali jejich místo. Má jim k tomu posloužit také album "Disclaimer II", které upravuje a rozšiřuje o čtyři pecky původní debutový materiál.

Problém ovšem spočívá v tom, že Seether nemají tolik nápadů, resp. jim chybí melodický potenciál Creed. Ačkoli zaniknuvší křesťané se nezřídka uchylovali ke krajně kýčovitým aranžím, vzato kolem a kolem, alba "Human Clay" a především "My Own Prison" byla vesměs příjemným a slušně odvedeným ostřejším rock'n'rollem. V případě Seether si něco takového řeknete u poloviny tracklistu "Disclaimer" a necelé půle "Disclaimer II". A to na nadprůměr nestačí.

Album otvírá našláplý song "Gasoline", který připomene hvězdné chvíle britských Bush z dob "Sixsteen Stone". Na skutečnou pecku si je ale třeba počkat, tou je druhá "69 Tea", v níž se podařilo Seether využít prokládané gradace, jak to uměla Nirvana. So Far, So Good, řekl by Američan. Kvartet neaspiruje na mety alternativních Pink Floyd, jde mu předně o prožitek přímočarého a melodického grunge-metalu. Jenže už třetí "Fine Again" naznačí bolístku, která trápí nejednu se Seether spřízněnou duši: romantika a líbivost nejde dohromady s nářezem. Pokud tedy nejste Guns n' Roses...

Kdyby Seether zůstali u skladeb jako dynamická "Needles" nebo podlahu deroucí "Fuck It", v nichž Shaun Morgan dokazuje, že je talentovaným metalovým vokalistou, skupina by se mohla snadno zařadit po bok žánrové špičky z Chevelle nebo možná i Alice In Chains. Ale Seether víc tlačí na pilu, jsou proto na albu podobně křečovití, jako byli Staind na "Break The Cycle". Rozšířením na "Disclaimer II" se navíc dopustili zbytečného rozbřednutí. Původní verze dávala posluchači dobrou šanci kompenzace slabších kousků těmi vydatnějšími, inovované CD je už méně vyrovnané. Jediná "Cigarettes" je ze čtyř bonusů skutečným vylepšením, naopak duet Morgana s Amy Lee z Evanescence v "Broken" zavání kýčem ne nepodobným jahůdkám a jelenovi na obrázku z příhraničních tržnic. Bohužel. Jestliže "Disclaimer" by zasloužil šest bodů, "Disclaimer II" musí logicky dostat jen pět.