Co si máme povídat, moc poslouchat se to nedá. Zejména v autě, tam je taková hudba životu nebezpečná. Early recordings, neboli rané, dosud většinou nepublikované nahrávky Einstürzende Neubauten (z let 1980 - 1982) se zvukomalebným názvem "Kalte Sterne" ("studené hvězdy") vycházejí jen pár měsíců po jejich zatím posledním albu "Perpetuum Mobile". A jisté je jen to, že kdyby se neznalému německé undergroundové legendy "padajících novostaveb" tyto dvě desky po sobě pustily, nepoznal by, že se jedná o jednu a tutéž kapelu.

Rozdíl je patrný už z obalů. Zatímco na "Perpetuum Mobile" vidíme postarší, dobře oblečené a zajištěné zdravé rockery, na čtyřiadvacet let starých fotografiích v bookletu "Kalte Sterne" se nám ukazuje parta rozcuchaných, otrhaných a kouřících mladíků, jejichž "životu na plné obrátky" se nedá věštit dlouhá kariéra. A přeci. Přesně na tom, co na "Perpetuu Mobile" schází - tedy určitá spontánní nezřízenost a zvuková neupravenost, je "Kalte Sterne" postavená. A naopak, co "Kalte Sterne" ani mít nemohla - tedy lety danou muzikantskou vyhranost a zkušenost, zase pomáhá poslednímu albu Neubautenů.

Nicméně "pravda" bude tak někde uprostřed. "Kalte Sterne" je díky absolutní rezignaci muzikantů na vtírání se do přízně posluchače a maximálnímu soustředění se na "obsah" také pochopitelně posluchačsky jen těžko vstřebatelná a opravdové ocenění si vyslouží jen u dost ortodoxních fandů E.N. (a budou to pravděpodobně titíž, kteří budou "Perpetuu Mobile" vytýkat přílišnou uhlazenost). Neuspořádané ruchové experimenty se železem, kytarou, basou a syntezátorem často postrádají sevřenější koncepci, ve které by se dalo orientovat. K chaotickému dojmu přispívá také fakt, že i nad samotnými nástroji nemají Neubauteni ještě příliš nadhled, tedy ani muzikantské atributy tu příliš nebodují.

Nejpříznivějšími momenty na "Kalte Sterne" jsou koláže "jejich hudby" s přejatými, pravděpodobně rozhlasovými a TV úryvky ("Tagesschau-Dub", "Pygmaeen"), které potřebně vyvažují jinak dost "vážně" působící zbytek. Z onoho amatérského garážového ducha příjemně vyčnívají také dva nejmladší záznamy - "Thirsty Animal" a "Durstiges Tier" (oba z roku 1982, jedná se také o dvě nejdelší skladby), které jsou už velmi blízké prvním oficiálním deskám E.N. Radostné mlácení do kovových předmětů tu už není prvoplánové, proměňuje se v jednoduchou a ústrojnou hru a z na ulici sebraných želez se stává plnohodnotný nástroj, prostředek k docílení specifické atmosféry.

Je dobře, že "Kalte Sterne" vyšla. Rozhodně je důležitým momentem v chápání toho, o co v hudbě Einstürzende Neubauten jde, resp. toho, na čem je založená a z čeho dodnes vychází. Přestože se nejedná o kus, který v přehrávačích vydrží dlouho, je na něm zaznamenána esence toho, co staví tuto kapelu do tak výjimečného světla a díky čemuž funguje úspěšně dodnes. Jak už to tak bývá, kořeny, které daly té které hudbě život, se časem obrušují. Důležité je pak vystihnout ten moment, kdy jsou z hudby stále patrné, ale ještě nejsou vybroušeny do ztracena. Takové nahrávky bývají v historii kapel nejzdařilejší. "Kalte Sterne" ani "Perpetuum Mobile" mezi ně nepatří, ale na obou se dá dobře chápat, co je na hudbě Einstürzende Neubauten přitažlivé.