Skupina Škwor nachystala na podzim nové řadové album "Na hraně", které bude na jaře propagovat svým doposud největším halovým turné. Témata k rozhovoru se tedy sama nabízela. Na většinu otázek odpovídal bubeník Martin Pelc, své postřehy ale připojil i frontman Petr Hrdlička.
Navštívil jsem na konci srpna váš koncert v Dačicích a nemůžu se nezeptat: jak se vám v tomto městě líbilo a jak moc vás potrápil nepříjemný déšť?
Martin Pelc (dále jen MP): Rockfest v Dačicích je naše dlouholetá a oblíbená štace. Vlastně si už ani nevzpomínáme, kdy jsme tam hráli poprvé. Jde tak trošku o pozapomenutý kraj republiky a o to víc nás těší, že v něm žijí lidé, kteří dokážou tuhle rockovou tradici udržovat.
© Tomáš Krist Déšť je samozřejmě nepříjemná záležitost především pro fanoušky, kteří to mají z první ruky. Na nás na pódiu neprší, ale prší na kabely a zvukovou techniku,
což se tam také stalo. Každopádně ve výsledku na akci vzpomínáme jako na super koncert, a to i přes technické výpadky. Lidi byli skvělí a my jsme do nich šli plnou parou. Nejsme žádný padavky a naši fanoušci už teprve ne.
Vystoupení se uskutečnilo už po vydání pilotního singlu z nového alba "Na hraně". Proč jste se nakonec tuto novinku rozhodli nezahrát?
MP: Pilotní singl vždy představuje promo pro novou desku a vydání bylo naplánováno na 15. října. Léto jsme proto odjeli s programem, který nemá s touto studiovkou v podstatě nic společného. Nové písničky zazní až na jarním, česko-slovenském turné, které začne v dubnu 2027 a po novém albu dostalo i název "Na hraně Tour". Tam si čerstvé skladby všichni společně užijeme.
Nové řadovky vydáváte v podstatě pravidelně po třech letech. Jak moc si musíte dávat pozor, aby se hudební či textové postupy neopakovaly a abyste sami sebe nevykrádali?
MP: Na tohle se dost těžko odpovídá. U nás to funguje tak, že nepíšeme žádný skladby do šuplíku. Co nefunguje do našich uší dneska, nebudeme řešit za rok. Je to možná špatná strategie, ale my to tak máme. A tím se vlastně tomu vykrádání vyhýbáme, protože se nám v průběhu času mění hudební vkus a tím i vlivy jiných kapel, které posloucháme.
© Supraphon Nicméně vybudovali jsme si už určitý rukopis, který nám vyhovuje, a ten si vlastně pořád zachováváme. Jasně, že se stane, že se nějaký riff nebo slogan podobá něčemu z minulosti. No a co? Zpracujeme ho jinak než třeba před deseti lety a líbí se nám to tak. Beztak všechno podstatný vymyslely kapely už v sedmdesátých a osmdesátých letech. S tím už nikdo nic neudělá.
Většina dobrých textařů si svou slovní zásobu rozšiřuje četbou knih. Jak je to u Petra Hrdličky? Máte nějakého oblíbeného autora?
Petr Hrdlička (dále jen PH): Zajímám se hlavně o těžkou literaturu. Mezi moje nejoblíbenější kusy patří "Karkulín ze střechy", "Honzíkova cesta", "Mikeš", "Strašidlo Doudlo", "Kočkopes Kvído", "Detektiv Fousek", "Jak krokodýlice hledala domov" a "O chytré kmotře lišce". Z toho se pak čerpá inspirace do textů jedna báseň.
Kapela ostřejšího ražení nemůže psát o tom, jak rostou kytičky na poli, ale zabývá se spíš vážnými tématy. Čistě hypoteticky - o čem by Škwor zpíval, kdyby na světě bylo jen krásně?
MP: Kdyby bylo na světě jen krásně, Škwor by neexistoval. Všichni bychom chodili v rouše Adamově, pili nektar a neřešili smrtelnost. Svět je bohužel poměrně brutální místo a na hypotetické úvahy tím pádem nezbývá moc prostor. Žijeme ve světě, v jakém žijeme, a to se v nás odráží, ať chceme, nebo ne. Ale pozor! Každý z nás tu kytku domů občas přinese. Možná jsme tedy takoví skrytí romantici?
Z textařského hlediska patří k nejpovedenějším z nových skladeb "Cejtim zlost". Z čeho nejčastěji čerpáte inspiraci pro obsahové náměty?
PH: Jsou to zkrátka příběhy ze života, co mě inspirují k psaní textů. Někdy se jedná o věci, co prožívám, co mě štvou, sem tam mi někdo něco vypráví. Koukám prostě kolem sebe a vstřebávám.
Škwor - Turné Na hraně 2027
Své nové album "Na hraně" hodlá Škwor propagovat na svém prozatím největším halovém turné. Čítá celkem osm českých a pět slovenských zastávek a jako hosté se představí formace Free Fall a Jamaron. Uskuteční se v termínech od 2. dubna do 28. května 2027. Vstupenky seženete v síti Ticketportal.
Leitmotivem alba se stal sup. Čím si vás tenhle dravý pták získal?
MP: Ta myšlenka vznikla především na základě textu, ale vlastně k úplně jiné písničce. My všichni máme obecně zvířata rádi a supa vnímáme jako ukázkový příklad evoluce, který přežil miliony let. Je to přímý potomek dinosaurů - a to jsme vlastně skoro už i my.
Ještě před vydáním desky jste vydali tři singly a klipy - "Na hraně", "Klíč" a "Tajný přání". Jak se líbí fanouškům?
MP: Podle sledovanosti na YouTube a jiných platformách se jim asi líbí. Nás to samozřejmě strašně těší, ale ten prubířský kámen budou až koncerty.
Sledoval jsem podcast "Boomertalk", kde byl Petr hostem Miloše Pokorného. Řešili tam problematiku množství koncertů, konkrétně to, že se snažíte zvolit takový počet, aby se vámi fanoušci nepřesytili. Všichni sice nejsou jako Petr Janda, ale co dělá kapela, když se jí stýská po hraní a žádné koncerty zrovna nechystá?
MP: Jsme úplně normální lidi. Máme rodiny, děti. A když je ta možnost a čas, věnujeme se jim. Ještě před pár lety jsme obdivovali všechny ty velké kapely, které jezdí světové turné třeba dva roky v kuse. Dneska si to vlastně neumíme ani představit.
Zpíváme česky a naše ambice nesahaly nikdy dál než tam, kde nám budou lidi rozumět. Hrajeme zhruba padesát koncertů ročně v Česku a na Slovensku a to je pro nás jazykově dané pole působnosti. A co že děláme, když nejsou v plánu žádné koncerty? Prudíme našeho manažera!?
Na podporu čerstvé studiovky chystáte masivní jarní halové turné. Mohou se fanoušci těšit, že zmíněná nahrávka zasáhne nějak výrazněji do koncertního setlistu?
MP: No každopádně! Budou nový pecky!
Všímám si také stále větší obliby českého rocku na Slovensku - vy i třeba Kabát už tam také jezdíte v podstatě miniturné. Čím si náklonnost tamních fanoušků vysvětlujete?
MP: Česko a Slovensko jsou dva malý sousedící kousky země, navíc historicky i kulturně hrozně moc propojený. Kabáti se před třiceti lety trefili do černého, když padla opona a český rock dostal zelenou. My jsme jiná generace. Už to nejde samospádem. Musíme si to vyjezdit, což děláme - a fanoušci to evidentně oceňují. Hrozně moc nás baví vidět a slyšet, když Slováci zpívají naše české texty. Myslíme si, že nás taky čas od času rádi vidí.
Kapele se pomalu blíží další krásné kulatiny. Máte na rok 2028 už nějaké významné koncertní či vydavatelské plány?
MP: Máme, ale neprozradíme! Sledujte naše sociální sítě! Rocku zdar!