A$AP Rocky přivezl do O2 areny obří loď, jednotku SWAT, oheň i pořádnou dávku chaosu. Jakmile ale efekty ustoupily, ukázal se jako největší zbraň celé show on sám. Škoda jen roztříštěného tempa, hlasitého backtracku a prostřední části, která místy ztrácela směr.
Live: A$AP Rocky
místo: O2 arena, Praha
datum: 4. října 2026
setlist: Grim Freestyle, Thunks, Highjack, Order Of Protection, Helicopter, Stole Ya Flow, A$AP Forever, Stop Snitching, Playa, Riot (Rowdy Pipe'n), STFU, Punk Rocky, Sundress, Praise The Lord (Da Shine), Slob On My Knob / No Limit, Yamborghini High, Hella Hoes, Purple Swag, Peso, LVL, Wassup, Goldie, Fuckin' Problems, Fashion Killa, Everyday, Jukebox Joints, Stay Here 4 Life, L$D, Demons, Don't Be Dumb, Lord Prey Flacko Jodye 2
Na
A$AP Rockyho jsem byl zvědavý. Jednak proto, že jeho hudbu poslouchám prakticky od prvních nahrávek, jednak mě zajímalo, jak si povede v O2 areně, kde už nestačí postavit na pódium rappera, DJe a doufat, že zbytek odpracují hity. Rocky naštěstí podobně skromné ambice neměl. Pódiu dominovala obrovská loď, kolem ní se pohybovala jednotka SWAT a celý koncert dostal lehce absurdní militaristický kabát. Přidaly se vrtulníky, oheň, zbraně a samotný hlavní hrdina dlouhou dobu schovaný za maskou.
"Don't Be Dumb" - název současného turné a také poslední desky - funguje jako výborný slogan, který k celé show pěkně sedí. Rocky si vlastní image vždycky pečlivě budoval a tady ji dotáhl do podoby současně přepálené, trochu směšné a přitom pořád dost cool. Což je koneckonců kombinace, která mu sluší prakticky od začátku kariéry.
© Pavla Hartmanová Pražskou halu zaplnili fanoušci téměř do posledního místa a pohled do publika zároveň napovídal, že Rocky si za těch patnáct let průběžně nabíral nové posluchače. Kolem mě stálo hodně lidí, kteří v době vydání debutového singlu "Peso" chodili maximálně na základní školu. O to zajímavěji působilo, jak vedle novinek fungovaly věci z úplných začátků jeho kariéry.
První část koncertu patřila k vrcholům večera. Rapper se objevil i přímo mezi lidmi, nechával publikum rozestupovat a následně proti sobě obě strany posílal. Ano, moshpit na hiphopovém koncertě už dnes nikoho nepřekvapí, jenže tady opravdu fungoval. Interpret ovládal dav od první chvíle a hlavně do všeho dával tolik energie, že člověk příliš neřešil, kolik atrakcí se kolem něj právě odehrává.
Právě tady se znovu potvrdilo, že Rocky patří mezi opravdu dobré rappery a ještě lepší performery. Přirozené charisma doplňuje pohybem po pódiu a velký prostor si bez problémů dokáže zabrat pro sebe. Nejde o umělce, u kterého by člověk čekal jen na další známý refrén - o tom koneckonců jeho hudba nikdy nebyla.
© Pavla Hartmanová Menší problém představoval hodně hlasitý backtrack. U rapových koncertů samozřejmě nejde o nic neobvyklého, místy ale předtočený Rocky zněl skoro stejně hlasitě jako ten živý a člověk musel pozorněji poslouchat, který z nich zrovna vede. O to lépe fungovaly chvíle, kdy podklad ustoupil. Před "Everyday" si například na moment vystačil prakticky jen s vlastním hlasem a ukázal, že se za nahrávku rozhodně schovávat nemusí.
Povedeně zafungovalo také sundání masky před "Punk Rocky". Do té chvíle jsme sledovali především postavu schovanou uvnitř velké produkce, najednou se znovu objevil Rocky sám za sebe a zároveň začal víc zpívat. Následující "Sundress" připomněla, že jeho tvorba už dávno nestojí pouze na rapových bangerech. Tahle změna zabrala a show ještě nějakou dobu plynula bez větších problémů.
Postupně se ale ukázala slabina celé dramaturgie. Setlist na papíře vypadá monstrózně - přes třicet položek a průřez prakticky celou kariérou. Ve skutečnosti ovšem řada skladeb zazněla jen částečně a druhá polovina koncertu začala místy připomínat obří medley. Song, konec, pauza, zvuk vrtulníku jako výplň, další song. A pak ještě jednou. A znovu.
© Pavla Hartmanová Zpočátku to ničemu nevadilo. "Helicopter" si o podobné zacházení přímo říká a ruchy dobře zapadaly do celého konceptu. Jenže po hodině i zvuk vrtulníku trochu zevšední. Právě tady mi začala chybět živá kapela. Ne proto, že by Rocky potřeboval ze svých skladeb dělat rockové předělávky, muzikanti by ale dokázali jednotlivé části lépe propojit a dodat přechodům něco víc než další spuštěný efekt.
Pár hostů by ostatně také neuškodilo, zvlášť u setu, ve kterém nechybějí "Praise The Lord (Da Shine)", "Fuckin' Problems" nebo "Yamborghini High". On si ovšem celý večer odpracoval prakticky sám. A kdykoli potřeboval dění znovu rozhýbat, řešil to po svém. Na pódiu končily podprsenky, které pravidelně zvedal nad hlavu, následovalo "ladies", přišly tanečnice, RPG a samozřejmě oheň. Poprvé to byla zábava, poněkolikáté už člověk trochu tušil, co přijde.
Nejrozpačitěji působila část odehrávající se nahoře na lodi. Zpočátku jí přitom změna tempa vysloveně prospěla. Rocky vylezl nahoru, všechno se zpomalilo a krátký úryvek "Smells Like Teen Spirit" od
Nirvany nečekaně dobře změnil atmosféru. Jenže potom se tahle pasáž začala natahovat, interpret méně rapoval a stále větší část práce odváděly samotné nahrávky.
Vizuálně to pořád vypadalo výborně a rozhodně by nikdo nemohl tvrdit, že dostal levnou show. Jen se zároveň nabízela otázka, k čemu přesně některé efekty slouží. Po výborném začátku a funkčním odmaskování jako by produkci na chvíli došly nápady, čím ještě překvapit. Rocky se to snažil zachraňovat vlastní energií, v delším medley už však sám přispíval podstatně méně.
© Pavla Hartmanová Naštěstí se večer znovu zvedl ve chvíli, kdy přišla ke slovu jeho psychedeličtější poloha. "Everyday", "Jukebox Joints", "Stay Here 4 Life", "L$D" nebo "Demons" zároveň dobře vysvětlují, proč mě Rockyho tvorba vždycky bavila. Vedle klasického hip hopu od začátku nabízela něco zasněného, pomalého a lehce ujetého. Už na "LONG.LIVE.A$AP" se vedle sebe bez problémů vešly "Fuckin' Problems", "Goldie" a "LVL" a tahle pestrost mu zůstala. Právě díky ní se koncert nezměnil jen v hodinu a půl moshpitů a řvaní do mikrofonu.
"L$D" navíc stále zní skvěle a právě tady vůbec nevadilo, že energie šla dolů. Tentokrát totiž koncert neztratil tempo, jen změnil náladu. A v tom spočívá docela zásadní rozdíl. Setlist se navíc oproti předchozím zastávkám turné obměňuje, což působí sympaticky - i nepříliš početná albová diskografie Rockymu evidentně poskytuje dost materiálu na to, aby nemusel každý večer odjet úplně stejný program.
I proto trochu zamrzí, že některým skladbám nedopřeje více času. U "Purple Swag", "Peso" nebo "Goldie" ještě krátká forma funguje, protože publiku stačí pár vteřin a okamžitě ví, co slyší. U atmosféričtějších věcí už útržkovitost vadí víc. Raději bych si dvě nebo tři skladby odpustil a několik dalších slyšel pořádně.
© Pavla Hartmanová Závěr naopak zafungoval výborně. "Don't Be Dumb" posloužilo jako logické uzavření hlavní části, Rocky zmizel a nechal publikum chvíli volat o přídavek. Pak se vrátil společně s jednotkou SWAT a "Lord Pretty Flacko Jodye 2" uzavřelo večer přesně v duchu celého konceptu.
Pražský koncert tak nabídl zvláštní směs skvělých nápadů a několika promarněných možností. Obří produkci táhl energický Rocky, který rapoval velmi dobře a několikrát ukázal, že obstojí i bez všech atrakcí kolem sebe. Právě proto trochu zamrzí hluchá místa, příliš hlasitý backtrack nebo útržkovitá medley, v nichž se z hlavního aktéra chvílemi stával spíš moderátor vlastního playlistu.
Stačilo jednotlivé části lépe propojit, ubrat několik efektů jen pro efekt a třeba přidat živou kapelu - pak mohla vzniknout opravdu výjimečná arénová show. Takhle zůstala velmi dobrá, jen ne úplně dotažená.
A$AP Rocky ji ale i tak dokázal utáhnout.