Program začal už brzy odpoledne, jeho hlavní část ale podle slov moderátora vypukla v půl šesté večer. Kvůli parkování a také klidnému prohlédnutí všeho, co náměstí ten den nabízelo, se však hodilo přijet o něco dřív. A skutečně bylo na co koukat. Nabídka kvalitního jídla a pití byla takřka nepřeberná, a když k tomu člověk dostal možnost zajít si zdarma na dva dobré popové interprety, byla by škoda ji nevyužít.

Olgu Lounovou sleduji už poměrně dlouho. Hned na začátku je nutné říct, že její hlasový fond patří k tomu nejlepšímu, co náš ženský hudební rybníček nabízí. Postupem času navíc není těžké zjistit, že její tvorba je nenápadně docela dobře známá. Zpočátku přitom neměla vůbec lehkou práci probudit unavené a ztuhlé publikum. Do hitu "Láska v housce", v němž part Xindla X zpíval klavírista Jan Danda, si například pozvala dětský sbor.

Olga nemá potřebu stavět své promo na tom, že přeskakuje mezi hudebními žánry. Zpívá si v podstatě, co chce, a přitom velmi uvěřitelně. Dost možná svou nejznámější skladbu "Jsem optimista" tak zařadila už doprostřed programu a předvedla ji v několika hudebních škatulkách - od lidovky až po operu. A aby pánská část publika po takovém guláši nepřišla zkrátka, její výborná doprovodná kapela přidala útržek "Highway to Hell" od AC/DC.

Za to, že v hudebním světě pořád zůstává takovou známou neznámou, může zřejmě i fakt, že kromě zpívání se věnuje také herectví a rallye a v současnosti je už dvojnásobnou mámou. Člověku se až dere na mysl otázka, jak tohle všechno vlastně zvládá.

Dalším útržkem byla píseň "Šunt", v níž však změnila albové "bude mít text jak od Ewy Farný" na "bude mít text možná trochu marný". V duetu "Vím, že ty víš" vzpomněla na rockera Vláďu Šafránka, ve filmové "Protože to nevzdám" zase povzbuzovala všechny, kterým momentálně není dobře, k pozitivnějšímu pohledu na věci, které se možná už brzy začnou měnit k lepšímu. "Panák, prcek, panáček" je naopak veselá, rozjuchaná píseň, "Cyklista" zase reflektuje fenomén sportujících lidí, kteří občas trochu lezou na nervy těm za volantem. Nakonec je ale všechno jen o lidech.

Výsledkem bylo velmi příjemné vystoupení, během něhož Lounová tentokrát vynechala oblíbenou akrobacii. Vůbec to však nevadilo.

Po přestavbě pódia, během níž na protější, výrazně menší stage hrála formace Gender Question, nastoupila hlavní hvězda večera - Michal David. Spolu s kapelou Kvatro vytvořil sedmičlenný ansámbl, který od začátku sázel na ty největší hity - a že jich má David i tak požehnaně.

Obě vystoupení trvala hodinu a patnáct minut, to jeho však proběhlo v obrovském tempu. Na zpomalení došlo vlastně jen u čtyř písní: "Největší z nálezů a ztrát", "Každý mi tě, lásko, závidí", jediné novější, ale krásné skladby "Náš cíl" a téměř v samotném závěru také klasiky "Pár přátel". Právě "Náš cíl" prostřednictvím klipu na zadní obrazovce připomněl už více než čtyřicetiletý vztah zpěváka s bývalou známou tenistkou Marcelou Skuherskou, dnes Davidovou.

Obrovské tempo hned na začátku nastolily skladby "Právě začínáme" a "Třetí galaxie". Příští rok oslaví film "Discopříběh" čtyřicet let od svého vzniku, a tak trochu překvapilo, že zpěvák nezmínil chystaný velký koncert takřka přímo na místě činu v plzeňském Lochotíně, kde kapela zahraje všechny skladby z filmu. Naváže na něj i stejnojmenné turné. V Třebíči zaznělo pouze asi desetiminutové medley písní z filmu, které David při přechodech z jedné do druhé doprovázel mluveným slovem. Zvuk však byl až zbytečně přebuzený, takže mu v těchto chvílích nebylo z prostoru před hlavním zvukařem téměř rozumět.

To byla asi jediná větší výtka k celému večeru. Organizace klapala na jedničku, lidí přišlo dost, nikdo se však nikam nemusel tlačit a všeho byl dostatek. Zřejmě poslední letošní venkovní hudební večer proběhl přesně tak, jak měl, a člověk mohl na několik hodin zapomenout na všední starosti. A o to tu šlo především.