I když si celoživotně buduju a udržuju image ultrapopaře, samozřejmě ke mně občas pronikne i jiná hudba. Debut Terezy Hrabini byl opravdu skvělý. A divný. V dobrém slova smyslu, ale taky tak, že si k němu posluchač musel hledat cestu. Druhá deska se navzdory těžkému tématu posunula k větší barevnosti na straně jedné a k větší zpěvnosti, melodičnosti a místy až hitovosti na straně druhé. Zkrátka - tentokrát jsou to mnohem víc písničky. A tenhle druhý přerod její hudbě vyloženě sluší.

Zmíněná nahrávka "Přerod" dostala na musicserveru v recenzi osm bodů a ve výročním žebříčku domácích desek roku 2023 nakonec skončila osmá. "Dceremonie" ale ukazují, že Hrabini za tři roky udělala další velký krok. Nebo spíš skok. Z debutu si ponechala poetiku, křehkost i lehkou podivnost, jen k nim přidala mnohem silnější melodické háčky a výraznější aranže. Pokud prvotina občas působila jako hledání vlastního jazyka, tady už zpěvačka dobře ví, jakým chce mluvit.

Přitom si vybrala těžké téma - nebo k ní spíš samo přišlo. Kolekce odráží její stav a vývoj po smrti otce a prarodičů, jenže autorka ho nepojímá nijak epicky ani prvoplánově tragicky. Naopak pracuje velmi lyricky. Kdo by po těchto motivech v textech cíleně nepátral, možná by je ani nenašel. Smutek tu nevisí nad písněmi jako obrovský černý mrak, spíš se pod nimi nenápadně pohybuje a ovlivňuje témata domova, blízkosti, odchodů, identity nebo schopnosti převzít odpovědnost sama za sebe.

Také v textech se Hrabini oproti debutu posunula. Tentokrát si všechny napsala sama, což k tak osobnímu materiálu sedí. "Ještě ne" řeší strach z odmítnutí, "Jiný jméno na zvonku" okamžik, kdy už člověk ví, že musí odejít, ale nechce opustit bezpečí, na které si zvykl. "Je sezóna lvů" zase nabádá přestat čekat, až život konečně začne. Studiovka se tak nenápadně posouvá od bezmoci k vlastní síle, aniž by při tom sklouzla k lacinému motivačnímu patosu.

Skvělou práci na ní odvedl Nèro Scartch. Je prostě důležité najít si toho pravého producenta! Pomineme-li podstatu samotných písní - tedy melodie a texty - , pořád se tu něco děje. Přicházejí kytary, bicí, vrstvené vokály, violoncello, akordeon, trumpeta i saxofon. Chvíli se hudba otře o alternativní rock, jindy o pop, elektroniku nebo téměř kabaretní teatrálnost. Přesto nic nepůsobí jako samoúčelná přehlídka nápadů.

Mix žánrů navíc pevně ukotvuje skoro až kostelní atmosféra první a poslední skladby. Krátké "Neodcházej" otevírá album jako zvláštní smuteční obřad, závěrečná "Královna impéria" ho naopak uzavírá mnohem sebevědomějším pohledem na sebe samu. Mezi nimi se odehraje cesta od dcery, která přišla o část svého světa, k ženě, která si ho začne znovu stavět podle sebe.

Vrchol ovšem přijde už o skladbu dřív. "Protože jsem to řekla" nejprve nabídne skoro popovou melodii, pak přidá rap, uprostřed se rozpadne do rozbité pasáže a nakonec dojede do temné atmosféry plné střelby. Přesně tady se propojí všechno, co na "Dceremoniích" funguje - chytlavost, odvaha, hravost, nepředvídatelnost i schopnost během pár minut několikrát změnit náladu, aniž by výsledek působil překombinovaně.

Silných momentů tu ovšem najdeme mnohem víc. "Toulavý kočky" krásně využívají violoncello, "Svinu se" se drží blíž klasickému písničkářství a "Ještě ne" potvrzuje, že Hrabini zvládne napsat velmi přístupnou melodii, aniž by kvůli tomu opustila svůj vlastní svět.

A právě tady leží možná největší rozdíl oproti prvotině. Zatímco tehdy mohl posluchače odradit už samotný způsob stavby skladeb, tentokrát se k nim dostane mnohem snadněji. Ne proto, že by autorka začala pokukovat po mainstreamu, ale protože své nápady podává přesněji a sebevědoměji.

"Dceremonie" proto nepůsobí jako povinná druhá deska někoho, kdo si potřebuje potvrdit, že debut nebyla náhoda. Zpěvačka na nich naopak velmi jasně ukazuje, kam chce pokračovat. Zůstává zvláštní, alternativní a těžko zařaditelná, zároveň ale nabízí víc melodií, víc hudebních barev a mnohem otevřenější cestu k posluchači.

A právě tenhle posun by k ní mohl přivést i lidi, kteří se přes "Přerod" ještě neprokousali. Název předešlého počinu tak zpětně dostává trochu paradoxní význam - Tereza Hrabini se definitivně přerodila až teď. A povedlo se jí to náramně.