Max Richter se vrací s novým albem "While The Flood Rages", které vyjde 16. října u Decca Records. Nahrávka vychází z materiálu komponovaného pro balet "MaddAddam", skladatel jej však následně rozebral a poskládal do nové dramaturgie. Výsledkem je samostatná hudební cesta, která stojí na vlastních nohách a nepotřebuje tanečníky, scénu ani vizuální doprovod.

"Vzal jsem ten materiál a rozebral ho tak, aby dával smysl pouze při poslechu," vysvětluje Richter. "Je to jiný způsob, jak dojít ke stejnému cíli." Právě tato věta dobře vystihuje podstatu celé nahrávky. "While The Flood Rages" nevnímá původní balet jako pevně daný rámec, ale spíš jako zdrojový materiál, z něhož lze vystavět nový hudební svět.

Za albem stojí další spolupráce Maxe Richtera s choreografem Waynem McGregorem. Jejich tvůrčí partnerství už přineslo projekty "Infra" a "Woolf Works", "MaddAddam" pak představuje jejich třetí velké společné dílo. Balet vznikl na objednávku National Ballet of Canada a Royal Opera House a inspiraci čerpal z dystopické trilogie Margaret Atwood "MaddAddam".

Autorka v ní vytvořila svět poznamenaný ekologickou katastrofou, technologickým vývojem a rozpadem společenských struktur. Tyto motivy se přirozeně propsaly i do Richterovy hudby. Nadcházející titul se tak dotýká ekologické krize, technologické akcelerace i lidské potřeby kontaktu s ostatními.

"While The Flood Rages" nabídne celkem patnáct skladeb rozdělených do tří hudebních oblouků. Richter při jejich sestavování postupoval jinak než při tvorbě klasické filmové hudby. Neusiloval o zachování původní struktury materiálu pro balet, ale o vytvoření kompozice, která obstojí jako samostatný celek. Scénický kontext tak ustupuje do pozadí a posluchač může vnímat Richterovy motivy bez nutnosti přemýšlet o choreografii, obrazu nebo dění na jevišti. Deska se tím dostává někam mezi současnou klasickou hudbu, ambient a filmovou kompozici. Richter přitom zůstává věrný vlastnímu rukopisu, založenému na minimalistickém opakování, melancholii, klavíru, smyčcích a postupném vrstvení motivů.

Při příležitosti ohlášení nahrávky umělec představil také novou kompozici "Now We Can Sing". Skladba vychází přímo z textů Margaret Atwood a soustředí se na lidský hlas a schopnost vzájemného spojení. Richter příběh neuzavírá definitivním řešením. Spíš naznačuje, že v době, kdy se svět stále více spoléhá na technologie a virtuální komunikaci, zůstává lidský hlas jedním z nejstarších způsobů, jak říct: "Jsem tady a někdo mě může slyšet." Nenechte se těmito slovy ale zmást, zpěvu se v instrumentální nahrávce nedočkáte.