Jakub Prachař

Sledoval jste předchozí řady SuperStar?

První řadu a pak už nic. V té první jsem dokonce posílal i hlasy, to jsem měl ještě tlačítkový telefon.

Přistupujete k hodnocení jinak než třeba v Talentu, kde sedíte už několik let?

Je to jiné. Talent je namixovaný, člověk tam má více variant a větší operační prostor. Chodí tam větší vynálezci. SuperStar je serióznější.

Nenudily vás castingy, když nejsou tak rozmanité?

Vůbec ne. Původně jsem se bál, jestli mě bude vůbec něco napadat, když se soutěž týká jen jedné jediné dovednosti. Ale bál jsem se zbytečně, lidé jsou velmi různorodí.

Překvapila vás pozvánka do poroty?

Ano. Dlouho jsem se ale nerozhodoval. Když běžela první řada, byl jsem na konkurzu na moderování tohoto pořadu. Tehdy udělali dobře, že mě nevybrali. Vrátil jsem se sem až po letech, abych do té role teprve dozrál a mohl tu dnes sedět.

Přinášíte do poroty i herecký pohled a humor. Řešíte u zpěváků pódiové charisma a výraz obličeje?

S tím humorem jsem se moc nepřetrhl. Hudbu ale miluju, takže jsem se snažil říkat i věcné poznámky. Bohužel se svému nejapnému humoru někdy prostě neubráním.

Jak moc dáte na první dojem a vizáž soutěžících?

Vůbec. Někdy se stane, že člověka podceníte, nebo naopak přeceníte. Vždycky jsem si raději počkal na samotný výkon. To je nejlepší, abych si předem nesvazoval mozek nějakou předpojatostí.

Co vás na castinzích nejvíc překvapilo?

Přišlo hodně lidí, kteří fungují jako autoři. Dřív se to nenosilo a člověk si tím v soutěži kolikrát i ublížil. Dnes jsou soutěžící mnohem víc autorští, asi je to i tou celkovou dostupností. Viděli jsme spoustu kvalitních mladých skladatelů.

Hodnotí se takoví lidé snáz?

Byl jsem za ty autorské lidi raději. Mám rád, když někdo zazpívá píseň, kterou člověk dobře zná, ale podá ji úplně jinak - tehdy poznáte, že je to skutečný muzikant. Snažili jsme se upřednostňovat muzikantství před nějakým ultra super zpěvem.

Takže jste spíš pátrali po neobroušeném diamantu?

Přesně tak bych to řekl.

Je nějaká písnička, která v castinzích vyloženě převládala?

Calvin Harris byl jednička. A pak věci od Ewičky, tam bylo hodně sebevrahů. (smích)

A od vás - třeba od kapely Nightwork - nic nezaznělo?

To ne. To by těm soutěžícím muselo být kolem čtyřiceti a ti mají vstup zakázaný, je to věkově omezené.

Jak se díváte na soutěžící, kteří už mají na sociálních sítích statisíce sledujících a jdou se do soutěže spíš jen zviditelnit?

Můžou, je to na nich. Jak s tím kdo naloží, tak s tím naloží. Je mi to jedno. Někomu to může pomoct, doba je zkrátka taková. Všichni dnes hledají obsah, většina ho nemá, ale tady se aspoň něco reálně děje.

Jak by měl vypadat vítěz nebo vítězka ve vašich očích?

Měl by to být někdo, kdo je schopen přežít i po skončení této soutěže, aby to celé mělo smysl a nejen bavilo lidi v televizi. Mělo by to mít nějaké vyústění. Aby to neskončilo posledním dílem, ale tam byla možnost pokračovat - většina lidí do toho s tímto záměrem jde. Když do toho ale sami nešlápnou, samo to nepřijde.

Myslíte si, že má SuperStar po tolika letech a v záplavě tolika médií ještě smysl?

Všichni jsme zvědaví, koho to bude v roce 2026 ještě zajímat. Může to být průměr, nebo naopak zázrak. To nikdo dopředu neví. Ale platí to i pro všechny ostatní pořady, nad kterými si tvůrci lámou hlavu, protože je všeho moc. Nikdo tomu ve výsledku nerozumí, je to snůška náhod.

Přemýšlíte nad hodnocením lidí tak, aby jim příliš neublížilo?

Ne. Když někdo přijde sebevědomý a neslušný - což se tady naštěstí ani nestalo -, tak ho člověk prostě odmázne. Ten pořad ale není o tom někoho ponižovat. Časem už odhadnete, co kdo unese. Dětem říkáte věci jinak než dospělému člověku. I když Palo Habera tohle úplně nectí, já jsem v tomhle měkčí. (smích)

S jakou písní byste šel do soutěže vy sám?

"My Way", protože se mi líbí. (smích)

Pohádali jste se v porotě kvůli někomu?

Nehádali jsme se vůbec. Ubylo i takových těch srdceryvných příběhů. Spousta lidí má své starosti, ale tady se všechno soustředilo primárně na zpěv. I dramaturgie tímto směrem záměrně mířila. Tyhle věci už jsou přežité, je to hlavně o zpěvu.

Jaká je chemie mezi porotci?

Myslím, že dobrá. Jsem moc rád, že jsem potkal Caldu (Calina) - nejúspěšnějšího autora u nás. Ewa je v ženském podání skvělá, nic lepšího mezi zpěvačkami, co se týká autorských věcí, u nás nemáme. Její poslední deska je fakt dobrá, je to vrchol toho, co se tu dá vyprodukovat.

Pala jsem osobně neznal. Má rád Pink Floyd i Johna Mayera jako já, takže jsme si hned notovali. Leoše jsem dlouho neviděl. A s režisérem Pepem Majeským jsme se doteď potkávali vždycky jen v hospodě, tak jsme se konečně setkali i pracovně. Když ho máte během natáčení ve sluchátku, tak by se o tom, co se tam člověk všechno dozví, dala napsat samostatná knížka.

Měl jste nějakého favorita, který se vyprofiloval už během castingů?

Když castingy končily, měl jsem v hlavě zhruba deset lidí, o kterých jsem si myslel, že se probojují až do finále. A mám pocit, že jsem se docela trefil.

Pepe Majeský

SuperStar se vrací po pěti letech. Proč podle vás nastal správný čas právě teď?

O tom jsem nerozhodoval já, ale spíše samotné televizní stanice. A proč právě SuperStar? Protože je to celosvětově relevantní formát, který se stále úspěšně vysílá. Jde o jednu z největších talentových show, jaká tu kdy byla, a na našem trhu má stále své pevné místo.

Kolik lidí se do tohoto ročníku přihlásilo?

Přesné číslo spočítané nemám, ale jde o tisíce zájemců. Samozřejmě to není tak masové jako třeba před patnácti lety.

Vybíral jste soutěžící osobně?

Sám bych to pochopitelně nezvládl. Úzce spolupracuji s hudebními producenty, se kterými děláme předcastingová kola. Všechno odstartovalo online kolem, do kterého nám lidé posílali svá videa. Na jejich základě jsme vybrali ty nejzajímavější a pozvali je dál. A teprve z tohoto užšího výběru vzešli lidé, kteří předstoupili přímo před televizní porotu.

Podle jakého klíče jste letošní porotu sestavoval?

Chtěl jsem, aby byla maximálně pestrá a abychom správně odhadli chemii mezi jejími členy. Jsou v ní zastoupeny všechny generace a po odborné stránce je velmi silná. Osobně kladu velký důraz na autentičnost a emoce. Nemám rád škatulkování, protože každý z nás vnímá hudbu trochu jinak. Do této show jsme se přišli v první řadě bavit - a co je lepšího než chodit do práce s tím, že se tam budete bavit...

Dokážete si ještě představit SuperStar bez Pavola Habery?

Nedokážu. Palo je už absolutní ikonou celé SuperStar.

Dočkají se diváci tematických večerů?

Ty bývaly kdysi dávno, v posledních třech ročnících už od nich televize upustily. Nevylučujeme však, že se k některým tématům částečně vrátíme. Rozhodně to ale nebude tak, že by měl každý večer své specifické téma.

Diváci se mohou těšit na novinky v podobě Golden Room a Golden Ticket. Můžete je prosím přiblížit?

Golden Room je v podstatě čekárna. Někteří soutěžící nebudou mít po svém odzpívání jistý postup do divadla a budou muset v této místnosti čekat až do úplného konce natáčecího dne. Porota se pak hromadně poradí a rozhodne o nich třeba až po šestnácti hodinách. Definitivní verdikt tak padne až v samotném závěru epizody.

Naopak Golden Ticket představuje divokou kartu poroty. Pokud ho soutěžící získá, postupuje rovnou do divadla a nemusí na konečné rozhodnutí čekat dlouhé hodiny.

Písně pro další kola budete soutěžícím vybírat vy?

Všechno je to vždy o vzájemné dohodě. Rozhodně nikoho nebudeme nutit do žánru, který mu není blízký. SuperStar je ale i o tom, že si člověk musí projít základními hudebními pilíři, než se probojuje až do živých přenosů.

Vnímáte nějaké změny v hudebním vkusu soutěžících oproti předchozím ročníkům?

Dramaticky se ten vkus nezměnil. Je jasné, že mladí lidé zpívají moderní interprety. Pořád ale na castinzích uslyšíte Rihannu, Christinu Aguileru nebo Queen. Tyto věci se jim totiž dobře zpívají - na rozdíl od některých současných hitů, které jsou až příliš studiově přeprodukované.

Co od této řady osobně očekáváte?

Že diváky pobavíme. Chci, aby v pořadu našli radost a také hrdost na to, jak skvělé a talentované mladé zpěváky u nás máme.

Ewa Farna

Do SuperStar jste naskočila hned po koncertech v Edenu. Nechtěla jste si svoji účast rozmyslet? Nebyl to příliš velký zápřah?

Je to velký zápřah. Zpětně si říkám, že jsem si to možná měla víc rozmyslet. SuperStar jsme ale měli naplánovanou už před rokem. Krásně jsem si představovala, že mi to přinese podzimní a předvánoční pozornost v televizi před Edeny a zároveň mi to dá hezký zážitek, který jsem dlouho nezažila. Řešila jsem to s Calinem, společně jsme se rozhodovali, zda do toho půjdeme. U mě vždycky záleží na složení poroty - aby to fungovalo a aby mě lákalo s těmi lidmi trávit čas.

Takže jsem kývla, jenže pak se natáčení posunulo. Říkala jsem si, že tam mám ty Edeny, pak hned začínaly prázdniny a já chtěla natáčení stihnout ještě předtím, než dětem skončí škola, abych se jim mohla ve volných dnech naplno věnovat. Nebylo to úplně normální tempo a taky mě to nakonec doběhlo. Ale nějak jsme to zvládli a doufám, že si to teď po dvouměsíční pauze užiju víc. Mám odstup a dýchá se mi lépe než v tom prvním adrenalinu po Edenu. Těším se na další díly.

Bylo to pro vás osvěžující i v tom, že tlak už neležel na vás, ale na samotných soutěžících?

Hlavně je skvělé, že ten projekt nerežírujete a nemusíte ho řešit v jiných kontextech. Na mě to dopadlo tak, že jsem konečně povolila. Byla jsem v pozici, kdy jsem se o věci nestarala, ale naopak se někdo staral o mě. Je to úplně jiná role. Mám kolem sebe lidi a nemusím řešit jejich výplaty. Je to zkrátka jiný projekt než Eden, který jsem musela kompletně táhnout na vlastních bedrech. Letos navíc slavím dvacet let na scéně, takže je to pro mě hodně slavnostní období.

Jak se cítíte mezi pány v porotě?

Jako v dodávce s klukama z kapely. (smích) Jsem na to zvyklá odmala, je to velká sausage party. Na začátku jsem si myslela, že budeme tři porotci, jak jsem to zažila před třinácti lety. Pak mi řekli, že bude i čtvrtý porotce, tak jsem myslela, že mi dají nějakou Slovenku, aby to bylo vyrovnané. Nakonec jsem se ocitla v čistě pánské společnosti. Mně to ale nevadí, jsem na to zvyklá a užívám si to. Jen si občas musím připomenout svou ženskost - abych nebyla jen ten felák v džínách z dodávky, který se uvolní a přepne do klučičího módu.

Přejímám jejich energii, ale na druhou stranu mě vždycky potěší, když přijde talentovaná holka. Dokážu ji pochopit zase z jiné stránky, takže se na ni snažím koukat víc dívčím a mateřským okem. Těším se na to. Těšení je hezká fáze a jak se to celé posunulo, jsem ráda, že už se to konečně děje.

V čem jste jako porotce jiná než před třinácti lety?

Režisér dělá televizní zábavu a k ní patří i žena za pultem. (smích) V hezkém oblečení, ideálně s výstřihem - který ale opravdu není tam, kde byl před třinácti lety. (smích) Po dvou odkojených dětech je to zkrátka jiný příběh a já se v tom cítím jinak. V té roli se snažím být sama za sebe. Jako porotkyně to mám teď těžší, už nejsem tak černobílá, jako jsem byla v devatenácti.

Uvědomuji si, že na druhé straně stojí člověk, který má rodiče, ti se o něj strachují a vy mu nechcete zlomit psychiku. Vidím větší dosah svých slov, jsem empatičtější. Zároveň tam ale nechcete plácat jen nějaká ohleduplná blátíčka, musíte umět být rozhodní. Říct názor, aniž byste příliš opečovávali emoce. Mám tendenci se do nich moc vcítit. Nechci jim ublížit, ale někdy je potřeba slyšet pravdu na rovinu.

Dokážete si představit spolupráci s vítězem?

Zažila jsem to už v Polsku. Rozhodně se tomu nebráním a nemusí to být nutně jen vítěz. Dotyčný mě musí bavit hudebně. Rozhoduji se na základě konkrétní písničky, takže by záleželo na tom, o co by šlo. Nebudeme dělat nic na sílu. Kdyby se mi tam jeho hlas hodil a byla tam společná energie i z jeho strany, tak proč ne.

Jakub říkal, že si hodně lidí vybíralo jako soutěžní píseň něco z vaší tvorby...

Podle mě si ty písničky vybírali ještě dřív, než vůbec znali složení poroty. Vždycky mě to moc potěšilo. Hodně často zněl hit "Všechno nebo nic".

Když se chytnu názvu vaší aktuální desky - je pro SuperStar dobré mít ADHD?

Z pohledu členů poroty, kteří tam sedí, určitě ne. Musíte tam vysedět třeba čtrnáct hodin v kuse a udržet neroztroušenou pozornost. Ale pro soutěžícího to může být dobré, pokud dokáže vytěžit to pozitivní, co s sebou ADHD přináší. Buď to v sobě člověk má, nebo ne.