Svým způsobem to byla schizofrenní situace. V období extrémního sucha bývá déšť požehnáním, ale páteční večer hrozil i jeho extrémními tvářemi - a ty v příjemném prostoru pod kaštany zažít prostě nechcete.

Jako první vystoupila formace Kontua, která už předskakovala Škworu i na jeho koncertě v O2 universu. Její set autor reportáže viděl až ke konci a nezbývá než uznat, že tříčlenná parta svým nu metalem pořádně pročesala listí, které ještě neuschlo a zůstalo na stromech místních listnáčů.

Následující CheckPoint malinko ubral na tvrdosti, ale to vůbec nevadilo. Za dvacetiletou kariéru natočil pražský crossoverový band několik alb s vlastní muzikou, kterou se tady nebál občas proložit známějšími popěvky typu "Reklama na ticho" od Teamu nebo "Gangnam Style" od PSYe. To však nebylo na škodu. Poslouchal se velice dobře a jeho set uběhl jako voda.

Při pohledu na nebe však bylo čím dál zřetelnější, že právě voda se blíží i do Dačic, a při poslední přestavbě pódia se poprvé rozpršelo. Naštěstí však nepřišly žádné bouře ani vítr, takže pod pláštěnkou se dalo dobře schovat. Je ale trošku k nepochopení, že někteří návštěvníci chodí na podobné akce stále s deštníky a nedokážou akceptovat fakt, že s pláštěnkou by to bylo pohodlnější jak pro ně, tak pro okolí.

Škwor na sebe nechali zhruba čtvrt hodinky čekat a ve čtvrt na deset už vlétli na pódium jako uragán. Jejich program tentokrát obsahoval jen málo pomalejších věcí, což se ale ukázalo jako dobrá volba, protože publikum se na konci pracovního týdne projevovalo přece jenom studeněji a dostávalo se do varu až ve druhé polovině koncertu.

Paradoxně v té polovině, během níž začalo docházet k výpadkům elektřiny. A když už se tak stalo potřetí, bylo vidět, že členy kapely to již frustrovalo. Naštěstí se pak konečně podařilo vyměnit správný kabel a - déšť nedéšť - koncert znovu nabral ty správné grády.

Trochu zamrzelo, že skupina nezahrála nový singl "Na hraně", který má upozornit na chystanou stejnojmennou desku. Ta vyjde v půli října a na jaře formace vyrazí na halové turné. Zásobárnu hitů už však má i tak pořádnou a s přibývajícími studiovkami její studnice nápadů určitě nevysychá.

Ze zatím poslední řadovky zazněly například skladby "Sobě věrnej", "Příkaz zněl jasně" či "Pocit viny", hlouběji do historie se sahalo pro "Už to mám", "Když vlky žene z lesů hlad", "Kámen", "Celebrity", "Mý slzy neuvidíš" či "Pohledy studený". Jako přídavek pak samozřejmě musela zaznít "Síla starejch vín" a "Sraž nás na kolena".

Ve finále se tak znovu vyplnilo rčení Konec dobrý, všechno dobré. Lidé, kteří tentokrát prostor zaplnili víc než v květnu na Tublatance, mohli odcházet spokojení - rockový mejdan se prostě podařil. Kapela se jak s výpadky elektriky, tak s počasím nakonec vypořádala dobře, předvedla i pěknou světelnou a pyrotechnickou show. Co se týče zvuku, nebylo by od věci malinko víc vytáhnout doprovodné vokály, protože ty jsou u Škworu hodně důležité.

Petr Hrdlička má velký dar do textů vetknout témata, která hýbou dnešním světem, paradoxně však mnohem víc vulgarismů používá v mluvených předělech mezi skladbami než právě v textech písní. Jako by trochu na sílu chtěl dát najevo, jaký je drsný rocker. To však nemusí. Ta sdělení jsou nad slunce jasná a už nyní se fanoušci mohou těšit, s čím sestava přijde na novém albu.

S radostí lze přijmout skutečnost, že Dačice se pravděpodobně stávají další zajímavou kulturní baštou ve svém kraji. Uskutečněná vystoupení Tublatanky, Bena Cristovaa, No Name či právě Škworu, chystaný říjnový koncert Olympicu a k tomu festival Dačická kostka - to je na jednu sezonu velmi solidní hrubý výčet akcí. Lze se jenom těšit, co na místním zámeckém nádvoří a v přilehlém prostoru pod kaštany uvidíme a uslyšíme v příštím roce.