Co tyto dva muže spojuje a co je naopak rozděluje?

Dělí je od sebe dvě dekády. Na druhou stranu mladší Vojta si libuje ve starších věcech, včetně automobilových veteránů, a pokud mě paměť neklame, má dokonce i tlačítkový telefon.

Spojuje je naopak láska k muzice. Zatímco Macháček sází na jednu kartu a vystupuje výhradně s Mig 21, Vojta Dyk to má rozehrané na více stran. Vedle své tvorby působí také ve formaci Tros Discotequos a občas se nachomýtne k dalším projektům (například B-Side Band). Z obou každopádně čiší obrovské charisma, které dovedou prodat, a oba umějí dokonale pracovat s publikem.

Blízký je jim také humor, který se prolíná celým jejich repertoárem. Chlapecká taneční, pěvecká i striptérská parta z Prahy 5-Smíchova sice tvrdí, že hraje pouze vlastní autorskou tvorbu, ale o tom by se dalo polemizovat - například závěrečný hit "Mávej" je přetextovaná skladba "My Way" od Franka Sinatry.

To Dyk se svými dvanácti muzikanty a zpěváky se nebojí vsadit na osvědčené světové evergreeny. Zazněla tak třeba píseň "I'm Every Woman" od Whitney Houston, kde dostaly velký prostor skvělé sboristky Marta Kloučková a Annamária d'Almeida.

Pokud jde o samotný zážitek z koncertu, Dyk byl o poznání hlasitější a lépe slyšet. Nevím, zda v tom sehrálo roli místo, kam jsem se na Migy postavila - stála jsem na druhé straně blíž k pódiu -, ale zvuk byl na jejich vystoupení bohužel tišší, než bych si přála, takže se do toho člověk nedokázal tolik položit. Škoda otravných omezeních s decibely, ale o tom jsme už psali v jiných článcích.

Obě formace kromě osvědčeného repertoáru představily dvě novinky. V případě smíchovských to byly písně "Nestálá" a "Koráb". Dyk zase zaperlil v přídavku roztancovanou "Melódií", i když zpíval o tom, že se cítí jako "Lůzr". Oba songy už ale vyšly jako singly.

Jelikož patřím k velmi častým návštěvníkům Migáčů, nechyběly pro mě už tradiční prvky: mexická vlna, házení kalhotek na pódium, různé rekvizity, sborové vykřikování odpovědi "Fuck you!" na Jirkovo "I love you", pobíhání s nafukovací kytarou nebo indiánské čelenky při "Ho-Ka-he". Oproti tomu pro mě Dyk působil neokoukaně a o něco víc nestrojeně.

Zatímco Macháček se na pódiu oddává svým pravidelným tanečním krokům, a to nemusí hrát jen k tomu určené "Diskobůh" či "Tančím", Dyk je aktuálně trénuje jako soutěžící v připravované StarDance (trumfy si nechává až do televize).

Z Vojtova koncertu byl cítit závan gospelu a obrovská přirozenost, s lidmi to zcela samozřejmě šilo, muzikanti si s písněmi víc hráli, mazlili se s nimi, natahovali je, jako kdyby se s nimi nechtěli rozloučit. Celá kapela byla navíc vyzbrojená stylovými pásky s logem D.Y.K..

Něco mohlo na první pohled působit přehnaně teatrálně - jako třeba píseň "Armáda lásky", na jejímž konci vystřelily konfety ve tvaru srdíček, nebo přepozitivní náladou zalitá "Duhömö" - ale mně to tady vůbec nevadilo.

Zpěvák totiž mimo jiné skvěle zapojil diváky. Udělal si anketu, kdo z pánů je na koncertě z donucení, a lidi s dražšími vstupenkami určenými na sezení vtipně označil za aristokraty.

Nechal publikum pobrukovat melodii a dojatě přiznal, jak moc se mu to líbí (až mu z toho doslovně 'houplo') a jak moc dnes společnosti chybí harmonie. Taková, kdy každý máme svůj vlastní hlas, ale dohromady tvoříme celek. Je krásné vnímat i druhé, a o tom je nejen hudba. Zároveň s humorem dodal, že ho vlastně zaráží, že se tímto živí.

Celá show, která se do Holešovic přesunula díky většímu zájmu z Riegráčů, se obešla bez velkých projekcí, občas něco zajiskřilo, vyletěla konfeta, ale decentně - aby vynikla čistota okamžiku. Nechyběla ani parádní jódlovačka v písni "Mr. Beat". Sympatické bylo i to, že v každé skladbě dostal prostor pro sólo jiný muzikant, kterého Vojta osobně představil a vyzdvihl jeho kvality, aby nikdo nezůstal v jeho stínu.

Jedno je jisté: člověk po obou koncertech odcházel s dobrou náladou ve stavu bez tíže a vyblbnutý jak hudebně, tanečně, tak i co se týče humoru.