Jiří Dědeček vždycky chytře spojoval až naivně jednoduché melodie s trefnými pointami a ostrými bodanci do nešvarů společnosti. A nevypadá to, že by na tom chtěl ve svých třiasedmdesáti letech cokoliv měnit. Jeho čerstvá deska "Sny starého pistolníka" vznikla během tří letošních lednových dnů ve společnosti dvou třetin souboru Ivan Hlas Trio (tedy Norbiho Kovácse a Jaroslava "Olina" Nejezchleby) a bubeníka Jiřího Zelenky.

"Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu," zní slavný citát Winstona Churchilla. Jiří Dědeček není ani dítě, ani blázen, starým mužem nicméně ano. A jako by se slovy britského premiéra (alespoň částečně) řídil a nejde pro ostré výrazy daleko. Dost možná hovoří drzeji než leckterý výrazně mladší tvůrce.

Na rozdíl od výše zmíněného Vladimíra Merty, který byl na své sérii "Nejisté jistoty" spíše introvertní, filozofující a ponořený do svého vlastního světa, Dědeček s gustem naplňuje jednu z definic písničkářství: to jest být společensky kritický a nekompromisně obnažovat problémy, které autora pálí. Tady se tak děje s typickou ironickou pichlavostí, nicméně servítky si nebere.

Výrazně se to projevuje v titulní písní, předělávce amerického tradicionálu "Crossing The Plains", kde najdeme více odkrouhnutých než ve filmech Quentina Tarantina. Seká se tu hlava nehlava, od diktátorů minulosti přes diktátory současnosti až po nuly na domácí politické scéně.

V písni "Vodka" zpívá autor o tom, že "jen jednou jsem navštívil Rusko / to je o jednou víc než je slušné", trefuje se do demonstrací dezolátů ("Na konci průvodu"), umělé inteligence ("AI"), covidu ("Milevsko") nebo mladší zblblé generace ("Dítě").

Syrovou kritiku, stále ale naditou bystrým, neprvoplánovým vtipem, vyvažují sebeironické kousky ("Okolo Újezda", "Jezevčík") i zadumanější skladby "Na skifu" nebo "Bílý koník". Ty ostatně mají z celé dvanáctipoložkové kolekce nejdelší datum trvanlivosti. Jde o odvrácenou strana písničkářství, jež tepe aktuální problémy - část odkazů na události, nálady a osobnosti totiž bez kontextu vyvane a účinek některých songů otupí.

Písně na albu "Sny starého pistolníka" stále koušou, stále píchají - dnes možná více než kdy dříve. Jiří Dědeček dává jasně na srozuměnou, že dovede být relevantní a s energií zkušeného střelce se trefovat do témat, která jsou žhavá teď a tady.