Tým kolem rodiny Kolářových každým rokem festival vylepšuje, rozšiřuje, programově odmítá stát na místě a přemýšlí, co by se dalo na festivalu ještě zkvalitnit. I letos totiž vzniklo hned několik nových scén a pódií - své si tu nově najdou kromě hudby i milovníci poezie, cirkusu a oblíbených diskusních fór.

Takže autor reportáže protentokrát zvolil novou taktiku nebýt sveřepě jen u jednoho pódia, ale postupně ochutnávat ze všech, kde se zrovna hrálo. Odstartovala to scéna U lodiček a na ní Dušan je tu jako doma. Člověk si dal výbornou kávu a mohl se zaposlouchat do autorských písní, které se nesly na vlně humoru a romantiky.

Na Kocouří scéně mezitím začala hrát Terrakota své folk-rockové písně, ale pořádně stihnout se po delším zvučení dala až kapela MeziMěsto. Se svojí aktuální nahrávkou "Pramen, co neuteče" se u nás dočkala ocenění Album týdne a na podzim se chystají hned tři její křty: 21. září v pražské Malostranské besedě, 29. září v Experimentálním studiu v Liberci a 15. října v pardubickém Doli klubu.

Sice začala staršími skladbami "Klára" a "Escorial", posléze ale také významně zabrousila do nové desky - a to bylo jedině dobře. Písně "Planety", "Roztroušený sklerotik" či "Alexů" zněly naživo skvěle. Formace potvrdila, že je dobře sezpívaná i sehraná, má písničky s ambicemi oslovit větší množství posluchačů, a tak by nebylo od věci ji klidně pozvat i na hlavní scénu zámeckého nádvoří.

Tam v neděli panovali Bratři Ebenové. Se svým typickým humorem a šarmem servírovali písně ze svých pěti řadovek. Čtete dobře, pěti - debut "Malé písně do tmy" totiž tentokrát úplně vynechali, až si z toho sám Marek Eben utahoval ve stylu "co to asi může být za desku, když z ní nic nehrajeme".

Na druhou stranu, čas byl neúprosný a Ebeni navíc hráli i kousky ze zatím posledního skvělého alba "Co my víme?". Když však Marek Eben před přídavkem oznámil, že zazní úplně nová píseň "Hezké to bylo", nebyla to tak úplně pravda - vždyť deska oslaví v září už tři roky.

Jinak jejich vystoupení nabídlo všechno, co se od něj očekávalo: humor ve skladbách "Chlebíčky" nebo "Tý jó", trochu tance v reggae věci "Hey-by" i zamyšlení ve vážnějších "Nic není tak horký", "Zapomeneš" či melancholii v "Nikdo to nebere".

Pak už na scéně U lodiček probíhala Pocta Haně Hegerové a bylo hodně zajímavé v atmosféře svíček, šplouchajícího rybníku a nádherné letní noci poslouchat tóny trvalek typu "Vana plná fialek" či "Čerešně". Snad netřeba psát, že posluchačů se i zde sešla spousta.

O pár kroků dál na Panském dvoře dlouho před oficiálním startem ve 22:30 už mydlili své party kluci ze Šouflšou. Parta, která samozřejmě okamžitě evokuje legendární Banjo Band Ivana Mládka, českému dixielandu určitě hanbu nedělá. Skupina, která do své muziky dává srdce a zároveň si dokáže dělat legraci i sama ze sebe, do programu festivalu prostě krásně zapadla.

Prázdniny v Telči jednoduše nabraly obrovské tempo a i díky předpovědi počasí - které jako by se omlouvalo za totálně zpackaný loňský ročník - bude letošní Telč žít jako nikdy předtím a ještě několikrát se do ní i prostřednictvím našich článků vrátíme.