Turné k loňskému výbornému alba "El Camino" rozdělil Alvaro Soler do dvou etap. Na přelomu dubna a května objížděl především středoevropské metropole s vrcholem v jeho domovském Berlíně, od června do září pak přichystal sérii vystoupení v přírodních amfiteátrech a na festivalech.

Koncert v Drážďanech se konal v krásném prostředí areálu Junge Garde umístěného do obrovského parku Großer Garten, z centra dobře dostupného i pěšky. Zdejší amfiteátr pojme téměř 5 tisíc lidí, a ač nebylo vyprodáno do posledního místa, opticky se zaplnil - a to navzdory bláznivému počasí.

Ještě několik dní předem vypadala předpověď až hrozivě - teploty měly vystoupat přes 35 stupňů, podobně jako ten den u nás v Česku. Nakonec z toho bylo alespoň o trochu snesitelnějších 33 stupňů a polojasno. Zhruba hodinku před začátkem vystoupení se však obloha zatáhla, vzduch se ochladil a Drážďany se krátce po sobě přehnalo několik dešťových přeháněk.

Než nastoupil syn španělské matky a německého otce na pokojíčkově laděné pódium, bylo po všem, a tak hladkému průběhu nic nebránilo. Zpěvák měl v tomto směru větší štěstí než předcházející večer v Hannoveru, kde musel kvůli prudkému lijáku a silnému větru koncert těsně před začátkem zrušit, což později nezapomněl zmínit.

Z organizačního hlediska si Němci zaslouží pochvalu. Divákům umožnili přinést si vlastní nealkoholický balený nápoj v objemu do půl litru. A co se týče prodeje na místě, neobtěžovali je s obstrukcemi v podobě dobíjení bezkontaktních čipů, které se na venkovních akcích u nás staly již téměř trpěným standardem. V kontrastu s Českem až překvapilo, že většina místních stále platí hotově.

Alvaro Soler zahájil své vystoupení stejně jako v Praze písničkou "Distancia" ze zatím poslední studiovky "El Camino", která slouží jako určitý vstup do tohoto osobního světa, který si na zmíněné nahrávce vytvořil. Setlist se logicky celkově hodně podobal, ale drobné rozdíly se přece jen našly.

Trochu zamrzela absence karibského dua "Candela" a "Déjala Que Baile". Skvělý pětičlenný hudební doprovod, složený ze dvou mužů a tří žen, v němž někteří členové kapely zastanou hned několik nástrojů a ještě s interpretem občas předvádějí zábavné choreografie, tentokrát nezahrnoval dechy - a přitom právě ty v naší metropoli tak vynikaly.

Zato zazněla "Yo Contigo, Tú Conmigo" ze soundtracku animovaného filmu "Já, padouch 3", která se pro svou typicky letní atmosféru do setlistu pod otevřeným nebem hodila. Silný moment pak přišel s folkovou baladou "Alma De Luz", v Praze také nehranou, kdy se Alvaro a tři ze členů skupiny usadili na barových stoličkách na kraji pódia a spustili píseň s doprovodem kytar a vokálů.

V tomto syrovějším a na pohled i poslech působivém pojetí zazněla ještě i v našich rádiích prověřená "Lo Que Pasó, Pasó". Ostatně také další položky ze zmiňované aktuální řadovky v setlistu vyčnívaly - introvertně zadumaná "Mejor Que Yo", aranžérsky propracovaná "Artifical", během které vystřídal protagonista klavír i kytaru, nebo "Buena Vida" s do uší okamžitě lezoucím popěvkem se od ostatního repertoáru lišily nejen hudebně, ale i důrazem na niternější sdělení.

Přesto zůstává sympatický pětatřicátník narozený v Barceloně pro většinu lidí spjatý hlavně s radostnými a energickými hitovkami v rytmu (latin) popu. A určitě není důvod, aby z toho měl nějaký mindrák - nakažlivé klasiky typu "La Cintura" či "Magia", při kterých vyrazil pařit přímo mezi fanoušky do předních řad, prostě posluchači milují a jejich bezstarostnost, až opojnost jim nejspíš pomáhá se odreagovat od každodenních starostí.

Soler, který během setu vyměnil propocenou bílou košili za růžovou, přitom rád experimentuje i s elektronickou hudbou. Připomněl to dvojblok "Cero" a "Solo Para Ti", ve kterém se mísila právě jeho tradiční živočišnější tvář s tou modernější.

Jeden z vrcholů večera pak přišel těsně před koncem, při ploužáku "Jardín De Los Recuerdos" - zatím zřejmě ne až tak doceněné závěrečné položce loňského alba. Podmanivá melodie a emotivní text o uchování si hezkých vzpomínek na to, co už (možná bolestně) skončilo, by klidně mohly oslovit i jiný - řekněme romantičtější - typ hudebních nadšenců.

A právě při této písni ho vokálně i na kytaru doprovodil Fabio Olmeda, patnáctiletý chlapec původem z Venezuely, který v Alvarově týmu došel až do finále německé televizní soutěže The Voice Kids. Hodně silný moment.

Pak už zbývala jen závěrečná "Sofia", započatá komorně a rozvinutá do energického finále plného tance a nadšeného jásotu. Tento více než deset let starý megahit dodnes na lidi působí jako magnet: ostatně v době pražského koncertu se video, jak ho Alvaro Soler zpíval v Praze na Náměstí Republiky s místním pouličním zpěvákem, stalo virální.

"Buenas noches, muchas gracias!" zvolal na závěr jinak ten večer pochopitelně německy mluvící hlavní aktér.

Ten ovládá jazyků hned sedm, vedle španělštiny, katalánštiny, němčiny a angličtiny si osvojil také italštinu, francouzštinu a japonštinu. K tomu samozřejmě připočtěme univerzální jazyk hudby, kterým promlouvá velmi přesvědčivě, o čemž v Drážďanech znovu nenechal na pochybách.

Poté už se amfiteátr ponořil do tmy a krásný letní zážitek mohl v návštěvnících začít pomalu doznívat. A nejspíš ještě nějakou dobu doznívat bude.