Program Prague Open Air se stejně jako prázdniny přehoupl do své druhé poloviny. Svou premiéru si zde odbyli i Rybičky 48. Čtveřice rockerů sice stejně jako jiní interpreti přivezla svou obyčejnou show, v jejím podání to však znamená pořádně ohnivou podívanou. Nic přitom neponechala náhodě. Na pódiu vyrostl piedestal pro bubeníka Ondru Štorka a na sestavě LED obrazovek pod ním běžely doprovodné vizuály, tematicky odlišné pro každou píseň.

Hned v úvodu zazněla "Kubova mantra", která coby intro přilákala pozornost k pódiu skrytému za oponou. Při následujícím songu "Big/Být" se na obrazovkách promítaly plameny. To byla jasná předzvěst, že brzy dojde i na ty skutečné. Oheň šlehal nejen tradičně kolem pódia, ale také přímo pod Štorkovými nohami. Při rammsteinovsky laděném přídavku "Horník" si navíc Kuba Ryba vzal baskytaru s plamenometem. Už přes den sice bylo kvůli tropickým teplotám na padnutí, večer ale na Rybičkách panovalo vyloženě pekelné horko.

Ale zpět na začátek. Než spadla opona, ozvalo se zpoza ní: "Jste tady, syčáci?" A my tam samozřejmě byli! Jako druhou v pořadí muzikanti nasadili narozeninovou hitovku "Já dneska slavím", kterou si frontman před dvěma lety nadělil ke svým čtyřicetinám. Tím se trefili přesně do mého osobního mezidobí - sama jsem totiž slavila narozeniny před týdnem a frontman formace je má zase za týden.

V setlistu nechyběla ani píseň exportního významu "Američan z Poličan". Songem "Kámo" pak kapela vzdala hold všem, kteří už tu s námi nejsou. Na smutnější notu se nesla také "Nebeská prána", kterou ve druhé polovině rozzářila světla z mobilních telefonů. Vtipný tón ale jednoznačně převažoval, což potvrdily skladby "Sofie" o záletné fanynce nebo "Happy Ending Story" o zážitcích při thajské masáži.

Songy "Magdalena", "Emily" a "Ooou" nám zase připomněly středoškolská léta. Společně jsme si při songu "Slibuju, že nebudu pít" dali stejnojmenný slib a letní náladu podpořilo "Léto" i jeho pokračování v rytmu ska. V závěru první části Kuba skočil do davu, kde si pak při skladbě "Ženy" zatančil s fanynkami včetně těch nejmladších. Nebyl to jediný hit zasvěcený křehkému pohlaví - zazněly i "Vážené dámy".

Atmosféru irské skočné vnesl do areálu "Divokej Ir" a jako Chinaski na piku jsme se chvíli cítili během písně "Kdo ví?". I bez Báry Zemanové jsme si zavzpomínali na to, jaké to je být "Zamilovaný/Nešťastná", a potvrdili si, že "My ještě nejsme starý", i když od napsání těchto hitů už uplynulo pěkných pár let.

Od doby, co jsme se neviděli, se z Kuby stal dvojnásobný otec. Z dcerky se nově raduje také kytarista Petr Lebeda, dosud poslední bezdětný článek kapely. Oba se shodou okolností sešli ve stejné porodnici a jejich děti se narodily s pouhým jednodenním rozdílem. Tomu se říká dokonalá kapelní souhra! Byli jsme také u historického osobního milníku - Kuba nám prozradil, že jeho pětiletý syn Lemmy jel poprvé na koncert bez mámy.

Ačkoliv byl setlist o pár písní kratší než ten v pražském Foru Karlín, vůbec to nevadilo. Na podzim kapelu čeká dvacet čtyři koncertů v menších klubech. V Praze se tak asi po dvanácti letech vrátí do komornějšího Lucerna Music Baru. Nechyběla ani videopozvánka na obří open-air koncert, jímž formace 22. května na zámku Kačina oslaví čtvrt století na scéně. Půjde skutečně o její jediný koncert příštího roku. Už nyní na něj prodala sedmnáct tisíc vstupenek. V plánu jsou stanové městečko i parkoviště vzdálené pouhých dvě stě metrů od areálu, který pojme celkem čtyřicet pět tisíc lidí.

Jak Kuba trefně poznamenal: "V Edenu dneska hraje každý, kdo jde kolem, a navíc se tam musí brzy končit..." Do koncertu na Kačině je ještě daleko. Každopádně Rybičky 48 to umějí rozpálit pokaždé, když vtrhnou na pódium, a nejinak tomu bylo i teď.