Když se v roce 2006 Michal Prokop po letech strávených v politice vrátil zpět k muzice, vydal album "Poprvé naposledy" a obnovil svou kapelu Framus Five, šlo o důvod k oslavě - stejný jako zpěvákovy tehdejší šedesátiny. Se spoustou hostů se slavilo v listopadu 2006, záznam, pod názvem "Live 60", vyšel o rok později.

Letošní "Live 80" je duchovním nástupcem tohoto počinu. I ten připomíná významné jubileum, i ten vznikl v zádech s novou deskou. Odlišnosti ale najdeme - s jedinou výjimkou se nahrávka obešla bez hostů, proměnila se i sestava samotného Framusu Five. Kytarové povinnosti převzal po zesnulém Luboši Andrštovi Pavel Marcel, přibyl také klávesista Andy Čermák. Už dřívější koncerty ukázaly, že nový Framus Prokopovi svědčí, důkazem budiž "Ostraka", po zásluze ceněná loňská studiovka.

Tracklisty obou živáků se nakonec potkávají pouze na čtyřech místech: dvojicí "Poprvé naposledy" a "Zloději času" a povinnými položkami "Kolej Yesterday" a "Blues o spolykaných slovech". Tu letos doplnila třetí povinnost "Bitva o Karlův most" - natažená o zábavnou muzikantskou výměnu mezi kytaristou Marcelem a houslistou Janem Hrubým - a právě ona vytvořila úvod celé patnáctipoložkové kolekce. Vypálit největší hity hned na začátek, to je frajeřina hodná zkušeného barda.

Michal Prokop se na záznamu - z prostorových důvodů je samozřejmě krácený - chytře vyhýbá starým skladbám. Zmíněnými hitovkami se začíná, kromě nich jsou nejstaršími kusy v tracklistu ty z dvacet let starého "Poprvé naposledy". Dvakrát muzikanti připomenou "Mohlo by to bejt nebe" a největší podíl - rovnou šesti songů - získala čerstvá "Ostraka". A osvědčila se.

V téměř deset minut trvajícím jamu "Boom Boom" se Prokop vrátil k milovanému blues. Na kytaru si tenhle standard s Framusem zahrál Karol Komenda, který na koncertě představil v premiéře duet s Prokopem, křehkou a velmi silnou skladbu "Spomínam". Do koncepce živého alba, které jasně staví na introvertnějším materiálu, zapadla skvěle.

Zpěvák samotný bezezbytku naplňuje klišé o tom, že věk je jenom číslo. Samozřejmě, devětasedmdesátník zní jinak než třicátník, typická barva, frázování a soulmanská podstata ale zůstávají.

S nehraným gustem tak podává bluesovou věc "Nebe anebo cesta do pekel", v zamyšlené "Zloději času" zní až křehce, obavy otištěné v "Ostrace" jsou upřímné a opravdové. A když je potřeba přitlačit nebo se s textem pomazlit, stále to zvládá s přehledem - jen si pusťte zmíněnou "Boom Boom", najdete tam obojí.

Doprovodná kapela, v sestavě posílená o dechy a doprovodné vokalistky, nezaostává. Příchod Pavla Marcela byl požehnáním pro celou formaci i Prokopa samotného - a tenhle záznam to ukazuje. Zkušená parta muzikantů doslova srší energií a záznam neuvěřitelně šlape. Ne pokaždé se daří tu koncertní euforii přenést i do nahrávky, tady to vyšlo.

I to je jedním z řady kladů "Live 80". Živáky, obecně vzato, slouží jako časové konzervy a tento konkrétně zachycuje Framus Five ve svěží podobě a samotného Michala Prokopa v záviděníhodné formě. Navíc výsledek nestaví jen na očividné prezentaci toho nejlepšího, ale jde trnitější cestou.