Odpolední koncerty na Colours of Ostrava na hlavní stagi, když se do toho slunce opravdu opře, jsou legendární. Nejenže se posluchači paří pod pódiem, ale hlavně paprsky míří přímo na (většinou domácí) vystupující umělce, kteří to jen málokdy neokomentují. Protože se pozvolna roztápějí, pečou a přitom se snaží podávat co nejlepší výkon. Stejně jako ve čtvrtek Kateřina Marie Tichá.

"Snad se pořádně namazala," napadlo mě, když zpěvačka s podmanivým hlasem vstoupila na pódium v modrém topu s odhalenými rameny. Sluníčko ve tři hodiny totiž pálilo opravdu neúprosně. Na jejím výkonu, stejně tak na hře doprovázejících Bandjeez, kteří po smrti Davida Stypky vedle ní dostali další šanci muzikantsky růst, se ale třicet stupňů nijak neprojevilo.

Setlist samozřejmě tvořily fanoušky oblíbené a známé Kateřininy písně, které sice nejsou prvoplánově chytlavé, o to silněji se ale dokážou zahnízdit v mozku a nepustit. Nechyběly samozřejmě ani dvě skladby ze Stypkova repertoáru - "Farmářům" a "Čaruj" -, které zazněly přibližně v polovině setu. Tentokrát je doplnily i tři backvokalistky a tříčlenná dechová sekce. Všichni hosté následně zůstali na pódiu až do konce vystoupení a plný zvuk kapely ještě více obohatili.

Kateřina si moc dobře uvědomovala, že vedro nespaluje jen ji a publikum pod pódiem, ale i ostatní hudebníky, techniky a prostě všechny kteří se na zabezpečení koncertu podíleli. A tak jim poděkovala, stejně jako všem, kdo poslouchají muziku a chodí na živou hudbu - nejen na její vystoupení, ale na všechny. Když pak celý set zakončovala nádhernou baladou "Zničená zem", i přes její titul z ní vyzařoval obrovský optimismus a láska.

"To byla krása," slyšel jsem okolo sebe. A opravdu byla.