Ještě minuty před začátkem vystoupení se v publiku ozývaly toužebné hlásky, co chtěly, aby před ně předstoupila ta drobná víla Aurora, jež si už dvakrát ostravský festival podmanila svou bezprostředností. Jenže TOMORA, to je úplně jiný sport. Nebo spíše jiný vesmír.

Od začátku bylo mezi diváky cítit nepochopení, o co tady vlastně jde. Kdo neměl nastudováno, musel se cítit ošizen, oklamán, rozčarován, naštván. A přitom je to tak jednoduché a bylo to jasné už při poslechu debutové desky dvojice Tom Rowlands plus Aurora Aksnes - živě půjde o elektronický nářez, kde zpěvačka platí více za chladného robota než za éterickou divoženku.

V příznačných kulisách bývalého industriálního areálu ve Vítkovicích se rozezněl neodbytný alarm, a to doslova ("Ring The Alarm"). Zvukový designér rodem z The Chemical Brothers schovaný v mlze za svým aparátem spustil natlakovaný sonický nálet, do něhož mu vokálem přispěly nejen Aurora, ale taky třetí do party, další zpěvačka a tanečnice/cvičenka Amalie.

Tepající elektro a k tomu choreo dvou synchronizovaných vokalistek s mikroporty (a na začátku jakýmisi old school megafony) ovládlo prostor mezi starými továrními halami a oblohou ošlehanou pablesky oslepujících reflektorů.

První půlhodina, to byl vlastně nepřerušovaný taneční set, kde nezůstávalo místo na nějaké proslovy. K tomu se dostala Aurora jen jednou zhruba uprostřed vystoupení a kromě toho (a asi jediné pomalejší skladby "Come Closer", kde naplno rozbalila svůj vokál tak, jak od ní mnozí čekali) se jelo na doraz.

Při "I Drink The Light" se daly zaslechnout dávné odezvy tvorby Björk z devadesátek. K zážitku přispěl opravdu masivní zvuk a epileptické projekce a světla. Tohle fakt nebylo pro každého a dá se pochopit, když mnoho diváků prostě odplulo do klidnějších vod areálu nebo se odebralo do hajan.

Kdo zůstal a byl seznámen s tím, co nastane, dostal euforický elektronický nářez. Končilo se skladbou "In A Minute" s obřími animovanými růžovými kočičkami a bylo to charakteristické pro toto kontroverzní, ale skvělé představení. Chtělo to trochu nadhledu, odbrzdit se a prostě se nechat vystřelit až někam za Pluto.