Ať si říká kdo chce co chce, projekt Tomora, v němž se sešli norská zpěvačka Aurora a Tom Rowlands z legendárních The Chemical Brothers, je zkrátka o parník slabší lákadlo než například Twenty One Pilots z předchozího dne. Nepřekvapilo proto, že návštěvníků v areálu viditelně ubylo. Samostatný report Pavla Parikrupy z tohoto vystoupení si můžete přečíst zde.

I tak ale platilo, že každé ukořistěné místo k sezení se nadále vyvažovalo zlatem a kdo jednou sehnal židličku, nerad ji přepouštěl dál. A nutno pořadatele pochválit, že míst k sezení v areálu viditelně přibývá, což je rozhodně ku prospěchu.

Ještě než ale patrně nejslabší headliner za poslední roky ukázal ve svém jediném pořádném hitu, tedy "Somewhere Else", který si pro své reklamy zvolil fotbalový šampionát, že ani ten chytlavý popěvek "tududu tududu tu..." nezpívá Aurora naživo, a tak neustále ve tmě se ztrácející dvojice vyvolávala otázky, zda vůbec dává smysl, aby tento s největší pravděpodobností jednorázový projekt vůbec koncertoval živě, čekal na diváky ještě bohatý program.

Ten se až na drobné výjimky skládal rovněž z umělců, na něž bylo ideální přijít našprtaný. Třeba takoví The Libertines. Bez jakýchkoliv rozpaků legendární britská kapela, kterou naprosto zbožňuje nejen ostrovní tisk. Proč? Protože se o ní prostě dobře píše. Skandály, zatčení, heroin, crack, modelka Kate Moss, vězení, rozpady, comebacky, sólové dráhy, boční projekty... jsou toho tuny, z čeho můžete jako hudební publicista uplácat poutavý článek.

Nehledě na to, že bouřlivák Pete Doherty v letošním roce zvládl do Česka přijet dokonce třikrát, kromě The Libertines totiž přivezl i svou druhou (a mnohdy nespravedlivě přehlíženou) formaci Babyshambles a nadto ještě odehrál i své sólové vystoupení.

Realita je ale taková, že jakkoliv se o jeho hudebním i osobnostním odkazu skvěle píše, zase tolik zainteresovaných fanoušků, kteří by přinejmenším vládli angličtinou natolik, že by dokázali naplno ocenit jeho písně, v Česku nemáme. Navíc už jsou to pánové v letech, prošedivělého strejdu Petea už dnes málokdo pod 40 let zařadí mezi své oblíbence, což se obojí propsalo do návštěvnosti. Ta byla pod hlavní scénou ve čtvrtek v podvečer poměrně tristní. Alespoň pokud přihlédneme k tomu, o jak legendární formaci se jednalo.

V každém případě jim to ale hrálo solidně a poctivé muzikantské výkony s nikterak omračujícími vokály dvou protagonistů, prostých jakýchkoliv dříve tak hojně využívaných extravagancí, dávaly zapomenout na někdejší divoké večírky. Někdo by dokonce mohl namítnout, že jejich set byl až nečekaně chladný. K divákům ani sami k sobě toho totiž mnoho neřekli, mohlo to tak působit, že si do Ostravy jen přijeli odehrát nezbytné minimum a zase odjet. Ale třeba bylo alespoň v zákulisí po koncertě v šatně veseleji.

Na sousední T-mobile stagei se vystřídala dvě jména pro mladou generaci.

Nejprve to byla roztancovaná spartakiáda v podání čtyř Japonek ve školních uniformách s názvem Atarashii Gakko! Ta na scénu přišla zcela bez hudebních nástrojů a do puštěného playbacku pouze secvičovala jedno taneční číslo za druhým, takže spíše než o koncertě by se mělo hovořit o choreograficky lehce nadprůměrném tancování. Hudebně ale otřesném. Později tutéž scénu ovládla žena, která si dokonce ve festivalové aplikaci vysloužila jednoznačné varování:

"Prosíme, mějte na paměti, že každý interpret sestavuje svůj koncertní setlist podle vlastního uvážení. Nemůžeme proto zaručit, že zazní konkrétní skladby. Děkujeme za pochopení."

A tím bylo řečeno vše podstatné. Audrey Nuna, díky níž se j-pop z předchozího představení proměnil v k-pop, jehož byla zpěvačka letos nejvýraznější reprezentantkou, se totiž mezi dětmi a puberťáky těší nesmírné oblibě. Může za to gigantická mánie okolo loňského netflixovského hudebního a animovaného trháku "KPop Demon Hunters", který pojednává o imaginární hudební skupině HUNTR/X (někdy psáno také jako Huntrix), přičemž jedna ze tří členek této skupiny, postava jménem Mira, je právě ztvárněná zpěvačkou, která nyní vystoupila v Ostravě.

Audrey Nuna se tak po hudebním skladateli Marceli Zavrosovi, který se v květnu ukázal na akci Composers Summit Prague, stala teprve druhou osobou z tamějšího obsazení, kterou u nás mohli zdejší fanoušci zmíněného filmu spatřit na vlastní oči.

Mánie to byla srovnatelná s tím, co o den dříve předváděli příznivci Twenty One Pilots s černými krky, nebo s tím, s jakou kadencí si jen o pár let starší holčičky ještě nedávno pouštěly stále dokola animák "Ledové království". Jenže zatímco Idina Menzel ani Demi Lovato ještě v Česku nikdy "Let It Go" nezazpívaly, nyní byla situace jiná.

Dalo se proto snadno odhadnout, že řada dětí zůstávajících do pozdních večerních hodin čeká jen a pouze na to, aby si poslechla písničky právě z nedávného filmového hitu. A to se, jak jsme dle upozornění z aplikace mohli čekat, nakonec nestalo.

Jediným zástupcem extrémně komerčně úspěšného soundtracku se stal mnohými houfně natáčený třetí singl "How It's Done", jenže tím to všechno i skončilo. Což pro mnohá dítka mohlo být až šokující, protože vynechat minimálně v USA jeden z největších hitů loňského roku, tedy superúspěšný "Golden", hraničí až se zlomyslností.

Audrey Nuna se ale evidentně rozhodla, že se nehodlá stát hvězdou známou díky jednomu slavnému snímku, a do posluchačů tak tlačila primárně skladby ze své zatím poslední kolekce "Trench" z roku 2024. Ne že by se však tím její koncert kdovíjak proměnil.

Pro starší diváky, kteří na vystoupení nepřišli, tak spíše jen na vysvětlenou dodejme, že half-playbackové vystoupení, v němž byli bubeník i klávesista většinu času spíše na ozdobu, patřilo ke zcela průměrným a zapomenutelným a nebýt toho bzukotu ohledně filmu, nešlo by o nic, co by stálo za větší zaznamenání. Loňský koncert k-popového zpěváka s pseudonymem DPR IAN patřil do úplně jiné ligy.

Laura Pergolizzi, známější pod pseudonymem LP, bývá v některých zdrojích uváděna s ženskými zájmeny she/her, které jí dle vlastního vyjádření nevadí, ostatně na začátku své kariéry ani jiné nevyužívala, nově se ale snaží rovněž využívat také zájmena they/them, neboť se považuje za genderově neutrální. Čtenáře proto prosíme o pochopení, že pro zjednodušení a plynulost textu budeme používat češtinářsky přívětivější a srozumitelnější ženskou variantu zájmen. Určitě se tím nechceme nikoho dotknout.

Zpěvačka na Colours Of Ostrava vystoupila už potřetí, podobně jako ZAZ nebo Aurora si i ona právě tady v podstatě rozjela kariéru - minimálně z pohledu tuzemského publika. Její první koncert v roce 2017 byl ohromující, nicméně návrat v roce 2022 (nepočítáme-li samostatné koncerty v Praze) ji zastihl ve špatné kondici. Tehdy byla nemocná, moc jí to nezpívalo, koncert zkrátila a i její tolik milovaná srdečnost k fanouškům tehdy byla ta tam.

Nyní se ale vrátila v plné síle a se skvělou živou kapelou za zády připomněla, proč si ji mnozí z nás před lety tak zamilovali. Megahit "Lost On You" na tom měl totiž jen částečný podíl. Šlo také o její mimořádně silný vokál, který především v baladách dokáže být nesmírně průrazný, na velkých scénách typu právě toho od České spořitelny však umí bourat skály. Vlastně je trošku s podivem, že komíny z protilehlé strany areálu takový tlak vydržely, protože LP zvládala jednu skladbu za druhou s (pomyslným) prstem v nose.

Zazněla i příjemná novinka "Love Is All I Have", kterou napsala o své přítelkyni, modelce a moderátorce Ivetě Maurerové, s níž žije od roku 2023 a kterou najdeme na chystané zářijové studiovce "Room 12". S tou se následně opět vrátí do pražského O2 universa, což odhalila na tiskové konferenci před začátkem odpoledního programu.

Milým detailem byla závěrečná kytice právě od její přítelkyně, která měla barvy české trikolóry, podobně potěšily i stále odvážnější promluvy v češtině. Aby to však nezapadlo - vynikající koncert, jeden z nejlepších, které tady kdy odehrála.

Tahákem pátečního programu bude zpěvák Moby, kromě něj se ale můžeme těšit ještě na Palomu Faith, Lelee, Tata Bojs nebo Ibrahima Maaloufa.