Pětadvacáté studiové album anglické (už jen) trojice The Rolling Stones můžeme brát jako ukázkový katalog toho nejlepšího, co Stouni byli a pořád jsou schopni vytvořit. "Foreign Tongues" ladně létá mezi styly a díky citlivé produkci zní moderně a relevantně - na to, že kapela vznikla v roce 1962.

Už první oficiální singl "In The Stars" naznačoval, co Glimmer Twins and Co. můžou nabídnout: neprůstřelné riffy, chytlavé refrény, mladickou energii. A taky překvapení: tohle se líbí i lidem, co formaci v uplynulých desetiletích ignorovali!

Na londýnské bluesové začátky upomínají úvodní a závěrečná nahrávka, které album rámují. Řízná "Rough And Twisted" ukazuje jednoznačný fakáč všem případným pochybovačům a závěrečný dřevní cover Chucka Berryho "Beautiful Delilah" představuje vtípek na závěr: "hele, takhle nás to baví, takhle jsme začínali a hle, teď jsme tady v roce 2026". A mezi těmito dvěma položkami se nachází pestrý svět dalších stylů, nápadů a nepochopitelného zápalu, z něhož vám spadne brada.

Na předchozí "Hackney Diamonds" si Stones a Andrew Watt vyzkoušeli, jak by spolupráce mohla fungovat. Výsledkem bylo všeobecně výborně přijaté album. Teď to ještě vylepšili a pozvedli, mix jednotlivých nástrojů a vokálů se jeví jako ještě pestřejší a čitelnější.

Bicí Steva Jordana jsou brutální, "Rough And Twisted" má potenciál odpálit repráky. Všichni hvězdní hosté (mezi nimiž nejpřekvapivěji ční Robert Smith z The Cure) muziku jemně ozdobili třpytkami tak, aby to zbytečně nepoutalo pozornost, ale prospělo věci.

I když posloucháte krásně znějící Richardsovy a Woodovy kytarové vyhrávky, rafinované riffy a nádherná sóla, jde především o Jaggerovu desku. On je tou hlavní silou, co stounovský vehikl pohání dál a dál. Zpívá naprosto fantasticky, energicky a nebojí se zkoušet různé hlasové polohy.

Tu agresivně štěká do ksichtu Elonu Muskovi a dalším čerchmantům v "Mr. Charm" (neskutečný výkon), pak se s frackovským falzetem producíruje v "Jealous Lover", aby následně chytil za srdíčko procítěným vokálem v naléhavé "Covered In You", kde zase mimochodem perlí na basu Sir Paul McCartney.

Country? Máme - "Ringing Hollow", to je milostný dopis Americe, která už není tím, čím bývala ("Svoboda nevypadá moc dobře, v jejím zvonu je další prasklina"). Stones také uctili divokou soulovou divu, co odešla příliš brzy, Amy Winehouse, a to šťavnatou coververzí "You Know I'm No Good".

Taky stále umí přitlačit na pilu: punkové ostří má "Hit Me In The Head", dvojče podobně energické "Bite My Head Off" z minulé desky. Pohání ji nekompromisní bicí Charlieho Wattse, ať odpočívá v pokoji.

Chcete si zatančit? Pak si dejte "Never Wanna Lose You" s neodolatelnou disco basou a sborovým halekáním nebo další odpichovou "Divine Intervention", která jako by vypadla z období "Some Girls", či do funky hozenou "Side Effects" (jakože Stones mají s vedlejšími účinky všelijakých chemikálií bohaté zkušenosti) s dalším razantním Jaggerovým vokálem a okouzlujícími propletenými kytarami Ronnieho a Keitha.

Keith Richards dostal sólový pěvecký prostor ve své typické baladě "Some Of Us" - a je to nádhera, hořkosladká a dojemná. Podobně mrazivě krásně zní Ronnieho sólo v závěru křehké i velkolepé skladby "Back In Your Life". Wood tento part údajně nahrál v den, kdy zemřel Brian Wilson - a svou kytarou překrásně vyjádřil svůj smutek.

Pokud kapela použila pro uvedení prvního utajeného singlu "Rough And Twisted" (s limitovaným nákladem tisíc kusů) název The Cockroaches, bylo to velmi příznačné. Jedna z mnoha narážek na nesmrtelnost Stounů říká, že jaderný výbuch by přežili jen švábi a Keith Richards. Ten by pak ještě řekl: "To byla pecka! Dáme si to ještě jednou?"

Ano, Mick už pracuje na dalších písničkách.