"Skupina podobného jména představuje ojedinělý soubor v přehlídce našich amatérských rockových skupin. Daří se jí spojovat českou kabaretní tradici a městské písničkářství s novou vlnou. Jejich písničky jsou krátké a štěpné s čitelným doprovodem basy, bicích, elektrické kytary, akordeonu, klavíru, saxofonu a dvoučlenného dívčího sboru. Chceme-li styl kapely nějak nazvat, patrně nejvýstižněji by se dal označit jako české ska nebo - jak o sobě jistou dobu skupina sama prohlašovala - 'kyselá prdel'." Tolik slova Vladimíra Vlasáka z medailonu Nahoru po schodišti dolů bandu v knize "Excentrici v přízemí" z roku 1989.

Citovaná charakteristika dobře popisuje formaci na konci jejího prvního období, kdy se pohybovala na hraně undergroundu a její hudební snažení narušovaly pravidelné střety s establishmentem. V roce 1990 se rozpadla a svou první oficiální nahrávku vydala až v roce 1993. To už je ale jiný příběh, který se uzavřel v roce 2005 změnou sestavy a zkrácením názvu na Schodiště.

Obsáhlá kolekce "Kyselá prdel" tak mapuje období let 1982-1989, roky v kariéře nezaměnitelné party klíčové, ba nejvýraznější, leč co se nahrávek týče, až dosud jen obtížně dostupné. Ve své době byl totiž materiál distribuován pouze v podobě samizdatově šířených kazet. Na plochu dvou CD se podařilo dostat celkem padesát skladeb, dalších osmnáct (převážně živých a alternativních verzí) je k dispozici digitálně ke stažení.

Až na pár výjimek daných technickými limity záznamů (nebo jejich nedostupností) se tak v podstatě jedná o kompletní archiv skupiny. Kromě hudby navíc dostane posluchač do rukou obsáhlý booklet s mozaikou vzpomínek členů Nahoru po schodišti dolů bandu a také texty písní s komentářem lídra souboru Marka Brodského. To vše zabaleno v úhledné krabičce. Takhle mají vypadat archivní kolekce nahrávek!

U tohoto uskupení se spojila staropražská hospodská poetika s rockem, blues, dobovým ska, experimenty a texty štiplavými, nonsensovými i jen prostě hravými. Některé vtipy a narážky z textů - část z nich jde přímo za kapelou, z části se jedná o zhudebněné básně Jiřího Žáčka - sice z dnešního pohledu zestárly ("Nemáme" o nedostatku zboží), určitá radostná drzost v nich ukrytá ale zůstala a dá se do současnosti snadno přenést.

Slogan z písně "Mahulena narkomanka" zlidověl, "My chceme rosu" funguje jako variance na Chucka Berryho a jeho "Johnny B. Goode", "O skutečné události" sice popisuje dobovou atmosféru přehrávek před komisí, ale zároveň může posloužit jako připomínka, že není těžké se do ovzduší zákazů a zásahů zvenčí zase ponořit.

Součástí počinu jsou i čtyři návraty do pravěku před pravěkem, totiž dochované záznamy formace Hup NATO band z roku 1982, které ukazují ještě syrovější, undergroundovější tvář kapely, která se později proměnila v Nahoru po schodišti dolů band. Zařazení na konec je sice poněkud neobvyklé (patrně dané stopáží obou CD), dobře ale slouží jako jakési první vykročení, nutný základ dalšího vývoje a do příběhu této party jistě patří.

Důkladnost patří k velkým devízám "Kyselé prdele". Tou další je jedinečnost kapely samotné. V prezentovaném sedmiletém období byl Nahoru po schodišti dolů band plný energie, ze své podstaty punkové drzosti a hlavně otevřený čemukoliv.

Hudební amalgám, který se sice poněkud zjednodušeně zakládá do šuplíku s nápisem Nová vlna, totiž vyniká takovou svébytností, že se jasné definici vzpírá. Publicista Vojtěch Lindaur se s označením Kyselá prdel, kterým formaci počastoval v úvodu jednoho z koncertů, nakonec trefil docela dobře.