Cena Anděl, kterou Exorcizphobia dostala v roce 2024 za album "Spiritual Exodus", do jisté míry završuje celé předcházející období. Debut a hlavně následující počiny "About Us Without Us" (2018) a "Digitotality" (2020) přinesly jakostní nabroušený thrash metal i neutuchající vývoj vpřed. Anděl tohle všechno podtrhnul a udělal dělicí čáru.

V roce 2026 se tak na trutnovskou formaci možná upírá o něco více očí než dříve a muzikanti zareagovali tak, jak to umějí nejlíp: Krokem vpřed, kde se hraní na jistotu nepřipouští. A lze předpokládat, že nejvíce budou prskat právě ortodoxní fanoušci rychlopalných riffů.

Jistě, Exorcizphobia stále ctí žánrový fundament a desku otevírají energickou slayerovštinou "True Lie" - odsekávanou, naštvanou. Jenže, jak přibývají minuty alba, jehož báječný retro přebal navrhl Michel "Away" Langevin, bubeník a vizuální architekt legendárních kanadských vizionářů Voivod, thrashová sekaná se cíleně drolí a finále nahrávky se čelem obrací až někam do míst, kde vládli tvrdě grungeoví Alice In Chains a další devadesátkové alternativně rockové party.

Když tak v "Pain Monopoly" poprvé, po naostřené úvodní sérii v čele s titulní skladbou a parádní "Hell In Veins", vymění kvapík za hutné střední tempo, posluchač zbystří. A hned u následující "Magical Formula" překvapeně kroutí hlavou, jestli se mu nějakou podivnou souhrou okolností nevyměnilo CD v přehrávači nebo nenastala chyba ve streamu.

Tak nečekaně a - pokud bych zaujal onen žánrově puristický pohled - až nepatřičně tahle skladba působí. A přitom to do dramaturgie celé zhruba půlhodinové kolekce skvěle sedí a v celku alba dává dokonalý smysl.

Následující dvojice "Global Cooldown" a "Cold" jako by chtěla překvapeného posluchače uklidnit. Exorcizphobia opět tahá z rukávu energické riffy a ostré tempo, druhá jmenovaná se navíc může opřít o jistou punkovost v melodii. Úplné finále ukazuje, že zmíněné zpomalení nebyl jen experiment.

"Neurosis Unbound" totiž uzavírá atmosférická "Growing Back Home", kde o riff nezavadíte a otěže přebírají zamlžené, vybrnkávané kytary, nad nimiž se vznáší hlas Tomáše Skořepy jako mantru opakující dvě jednoduchá dvojverší. I ty ale po dvou a půl minutách mizí a zůstává abstraktní zvuková plocha. Konec to je nečekaný a ze své podstaty do široka otevřený.

Texty naproti tomu mnoho otevřenosti nepřinášejí. Zkoumají prohnilosti lidské duše ("Hell In Veins"), závislosti ("Addicted"), do nálady letošního počinu promluvily i Schopenhauerovy temné interpretace lidské existence. Oproti předchozí desce, která měla přece jen poněkud společenštější zásah, se novinka více obrací k jedinci, jeho neurózám, strachům, bolestem i hněvu, do něhož se transformují.

Exorcizphobia se nachází na křižovatce, "Neurosis Unbound" nicméně není studiovka, která by váhala. Muzikanti se nehodlají spokojit s nabytými pozicemi a z celé diskografie tu nejvíce riskují. Domovský thrash metal jim slouží jako startovní blok, samotná trasa už ale ani zdaleka není tak přímočaře nalinkovaná, jak by to mohlo zpočátku vypadat. To platí i pro kapelu samotnou. Aktuální nahrávka je odvážná, k lidskému jedinci nekompromisní a posluchači rozhodně nejde na ruku.