Start v nové lokalitě, navázání partnerství s Live Nation i NFC Tron a program končící s nočním klidem, který opět bedlivě sledují i lidé z iniciativy Česko bez hluku. A k tomu všemu ještě nevypočitatelná předpověď, která na jednu stranu hlásila přes 34 stupňů, zároveň ale meteorologové upozorňovali na možné silné bouřky, což právě na poli, kde se nově festival koná, určitě není ideální.

První varianta se potvrdila, druhá zatím ne. I proto je potřeba organizátory pochválit za možnost donést si do areálu vlastní vodu alespoň v objemu 0,70 litru. Nechť je to i pro jiné akce inspirací.

Na druhou stranu by se však pořadatelé mohli zase jinou konkurencí inspirovat ohledně pitné vody přímo v areálu - půl litru za 75 Kč není úplně za hubičku, a když je venku, tak jak je, přednost by mělo dostat zdraví - a tudíž by na místě měla stát cisterna s pitnou vodou zdarma. Nepřekvapí proto, že na sociálních sítích právě okolo vody panují letos největší vášně.

V každém případě však platí, že s novou kapitolou své existence přišly pro Metronome Prague nové výzvy. A jak se s nimi popral? Zatím docela solidně. Atmosféra letňanského letiště je samozřejmě jiná než ve Stromovce, ale chvályhodně se podařilo vyřešit nedostatek stínu, placení zatím také funguje a končilo se ve 21:50. Line-up bohužel není tak bohatý, jako nabízí konkurence, což se projevuje i na návštěvnosti.

Páteční program pochopitelně byl ovlivněn tím, že řada lidí teprve dobíhala z práce, když ale skončily koncerty Marie April s kapelou, Orvillea Pecka, Gufrau a dalších a začínala Jade, působilo letiště stále dost prázdně. Odhadem se na ni přišlo podívat zhruba tolik lidí, kolik by se vešlo do Fora Karlín, ale na to, jakou plochu festival zabírá, to vypadalo až smutně. A také jste se dost nachodili.

Třiatřicetiletá Jade Thirlwall se nejprve v patnácti letech proslavila jako účastnice britského X Factoru, aby v něm následně složila pod vedením Simona Cowella skupinu Little Mix, která se stala jednou z nejúspěšnějších dívčích skupin všech dob. To nám zpěvačka vystupující jen pod svým křestním jménem ráda sdělila.

"Pro páníčka, tady je ale horko! Na to jsem si tedy nezvolila úplně nejlepší outfit!" prohlásila krapet peprněji asi po druhé písničce, když viděla, že její tmavá souprava s podobiznou hada jí patrně bude na obtíž, a tak alespoň horní část sundala. Jak je totiž z domovské skupiny vycepovaná, na koncertech se hodně tančí - a ten pražský nebyl výjimkou.

Se dvěma tanečníky, bubeníkem, kytaristou ovládajícím zároveň klávesy a za vydatné pomoci halfplaybacku nechyběly tanečky okolo židle, spousta twerkování, předstírání telefonování i spousta další choreografie.

Její zpěv nepatřil mezi mimořádné zážitky, ale ani neurážel. V souhrnu šlo o lehce nadprůměrné vystoupení, kde se z mála prostředků podařilo vytěžit maximum. A ještě na tom lze vypíchnout skutečnost, jak koncert díky různému zrychlování a zpomalování tempa působil dynamicky.

Kdybyste si museli vybrat, na kterou sólo zpěvačku z některé dříve úspěšné dívčí skupiny si zajít, stále platí, že nejlepší poměr cena/výkon najdete u Camily Cabello (alespoň pokud tedy z rovnice vyjmeme dámy z předešlé generace, jako je třeba Beyoncé, což už je úplně jiná liga), nicméně ani s Jade byste nešlápli vedle.

Jen by to chtělo více opatrnosti v předvídání budoucnosti a silných proklamacích o tom, že jí sólová kariéra vyjde. První deska sice stojí za poslech, ale se vší úctou k Jade - je to trochu tuctovka a Simon Cowell dobře věděl, proč holku s talentem i potenciálem dává do skupiny, a ne jako sólistku.

Na dvou menších pódiích následně v krátkém sledu za sebou vystoupily dvě částečně se časově překrývající Švédky. Devětadvacetiletá rodačka z Göteborgu, která si říká Cobrah, měla dle pořadatelů plnit roli interpretky pro mladší publikum. Jedno zhruba desetileté dítko v tom skromném davu pod pódiem skutečně bylo, spíše ale šlo o mix postarších pánů nebo hipsterské mládeže.

Bývalá flétnistka a obdivovatelka gotické kultury však ze svého vlastního mládí zůstala věrná především studiu hudebního divadla a podle toho vypadal i její koncert. Ona to totiž byla spíše taková taneční performance než hudební vystoupení, protože nástroje byste tady hledali marně.

Jak jste už možná viděli na našich sociálních sítích, Cobrah se svými dvěma tanečnicemi nechávala elektronickou hudbu puštěnou někde ze zákulisí, a jelikož ve svých skladbách většinou moc nezpívá, maximálně se vedle stěžejního tance doprovázela mluveným slovem. Ta muzika je přitom ve studiové podobě zajímavá. Coby koncertní představení to ale příliš neobstálo.

O poznání slavnější Lykke Li má s halfplaybackem také spoustu zkušeností, ostatně není to tak dávno, co si zahrála na hlavní scéně maďarského Szigetu, odkud jsme vám přinesli reportáž.

S novým albem pod paží a v pro ni už tradičním outfitu připomínajícím cosi mezi černým pláštěm a pláštěnkou ale za doprovodu pár puštěných samplů a doprovodné živé kapely nejen zpívala svým signifikantním, lehce mečivým vokálem, ale také se doprovázela na klávesy a tamburínu. Stejně ale naprostá většina výrazně početnějšího publika než u kolegyně čekala na megahit "I Follow Rivers". A dočkala se.

Hlavní hvězda páteční dne určitě není takovým lákadlem jako Nick Cave nebo Sting, nicméně i tak Tom Odell přitáhl solidní počet návštěvníků a konečně to na festivale nevypadalo jako ve městě duchů. Ba co víc - odehrál vynikající koncert! Muzikantská poctivost, výborně seskládaný setlist, kde se písničky seřadily tak, abyste u těch balad nezačali klimbat, a nadto velké emoce. To byly jeho hlavní zbraně.

Pozoruhodné je, že ačkoliv se v podstatě nic zásadního nezměnilo, Odell oproti svým koncertům z minulosti předvedl výrazně lepší vystoupení než například před Billie Eilish nebo na už zmíněném Szigetu. Stále přitom jeho kariéra stojí primárně na jediném velkém hitu "Another Love". O to je to obdivuhodnější. Zpěvák však nabídl bohatý program.

Už první song stál netradičně nikoliv na klavíru, ale na španělce, a jeho závěr dozdobila trumpeta. V "Best Day Of My Life" zase spoléhal na sílu kolegovy pedal steel kytary, která zní snad vždycky fantasticky, také ale píseň doprovázela nenápadná hra na housle. Během "Don't Cry, Put Your Head On My Shoulder" zpíval tak, že jej nešlo ignorovat, tehdy zase zabodoval hráč na saxofon.

Také si zaslouží obdiv, že ke konci programu během "Black Friday" ještě neměl vykřičený hlas, ačkoliv mu celou show dával pořádně na frak, a tak zvládal krásně i falzety.

Koncert plný nejen pianových balad, ale také rocku či jazzu, byl fenomenálně nazvučený a tak akorát dlouhý, abyste udrželi pozornost. Program na letišti, které zdobí jak umělecké instalace, tak neokoukané stánky s jídlem slibující velké dobroty a také prozatím dostačující prostory ke schování se před stínem, začal pozvolna. Jsme proto zvědaví, jak budou vypadat víkendové dny.