Třicet let po svém vzniku Modest Mouse dokazují, že stále patří mezi nejvýraznější jména amerického alternativního rocku. Na nové desce "An Eraser and a Maze" se Isaac Brock a jeho spoluhráči nesnaží zopakovat minulost ani honit někdejší slávu. Místo toho se pouštějí do nesmírně osobního tématu - do zkoumání toho, co po nás zůstává. Jako kdyby se kapela po smrti oblíbeného bubeníka snažila pochopit, jak dál pokračovat v životě.

Album otevírá energická písnička "Picking Dragons' Pockets", jež okamžitě připomene, proč si Modest Mouse vybudovali kultovní status. Výrazné kytary, neklidná rytmika a refrén evokují jejich nejlepší období, ale zároveň působí svěže a sebevědomě.

Následující "Remember Yourself" však rychle mění náladu. Jemná akustická aranž a text nastavují hlavní téma celé studiovky. Zároveň slouží jako připomínka toho, že i přes všechno těžkosti v životě nemáme zapomínat sami na sebe.

Nelze přehlédnout, že vzdání holdu Jeremiahovi a jeho odkaz se projevují téměř všude. Za zářný příklad platí například song "Stoner Party". Právě tato půlminutová říkanka funguje tak trochu jako zvláštní a lehce absurdní pocta člověku, jenž byl po tři dekády součástí jedinečného zvuku této party.

Téma vzpomínek a odcházení vrcholí ve skladbě "Third Side of the Moon". Ta patří k nejsilnějším momentům celé nahrávky. Frontman zde přemýšlí nad tím, jak postupně zapomínáme detaily o lidech, které jsme milovali. Píseň balancuje mezi smutkem, vděčností a lítostí s odzbrojující upřímností a připomíná, proč byl Brock vždy považován za jednoho z nejzajímavějších textařů americké alternativní scény.

Podobně emotivně zní i následující "Dogbed in Heaven/Give It A Skeleton". Už samotný název zní nesmírně dojemně. S neobvyklou kombinací černého humoru, zranitelnosti a ostrých obrazů propojuje fantazie o smrti, osobní selhávání i hledání smyslu v jeden soudržný celek.

Místo jednoduchého vykoupení skladba nabízí střízlivější poselství, přičemž nejde o to, zda po nás někdo bude truchlit, ale co dokážeme vytvořit a zanechat, dokud jsme ještě tady. Výsledkem je inteligentně vystavěný příběh, který se pohybuje mezi absurditou, studem, nadějí a překvapivou emocionální hloubkou.

Hudebně album navazuje na předchozí "The Golden Casket" z roku 2021, ale působí o něco klidněji. Kytary často ustupují syntezátorům, elektronickým beatům a atmosférickým texturám. Pro některé fanoušky může být právě tato proměna kamenem úrazu.

Ne všechny experimenty navíc dopadají stejně přesvědčivě. Zatímco "Absolutely Necessary Never" skvěle kombinuje osmdesátkovou synthpopovou estetiku s typickou podivností Modest Mouse, kusy jako "I Can't Talk Right Now", "Song About Nothing" mohou působit spíše jako zajímavé nápady.

Na druhou stranu právě tato nevyzpytatelnost byla vždy součástí DNA formace. I v okamžicích, kdy album klopýtá, si zachovává osobitost, kterou byste si s žádnou jinou kapelou nespletli. Navíc jde o první plně nezávislé dílo skupiny od konce devadesátých let. Vydání prostřednictvím Brockova labelu Glacial Pace Recordings dává studiovce svobodu, kterou slyšíme prakticky v každé skladbě.

Skupina se nesnaží vytvořit hit pro rádia ani nostalgicky kopírovat vlastní minulost. Místo toho kombinuje prvky starých Modest Mouse s modernější produkcí a nezdráhá se experimentů.

"An Eraser and a Maze" není titul, který si posluchače získá na první poslech. Jeho síla se odhaluje postupně. Čím více času s ním strávíte, tím jasněji se začnou spojovat jednotlivé motivy, nápady a emoce. Modest Mouse zde nevytvořili žádný manifest ani novou verzi svých největších klasik. Vytvořili citlivou a vrstevnatou nahrávku, která sice nepatří k jejich nejlepším deskám, ale rozhodně jde o jednu z těch nejupřímnějších.

A přiznejme si - v době, kdy se téměř pod každým viditelnějším příspěvkem na sociálních sítích objevují desítky nenávistných komentářů, se řadovka posilněná láskou a upřímností stává žádaným materiálem. Skupina zkrátka dokazuje, že empatie není sprosté slovo.