Samotný koncert Limp Bizkit ve své podstatě překvapil jen minimálně. Nejvíc asi tím, jak formace za poslední rok vyrostla a to i přesto, že až na singl "Making Love To Morgan Wallen" propagující videohru "Battlefield 6" a spolupráci s Machine Gun Kellym, kde rapper útočí na svého bývalého kamaráda Yungbluda, nic nevydala. Nejnovější položkou v setlistu tak byl "Dad Vibes" z roku 2021, jinde běžně hraný singl "Gold Cobra" z roku 2011 ale nakonec nahradil starší kousek "Boiler".

Hype okolo navrátivších se Linkin Park ale neuvadá a i ostatní nu-metalové skupiny se na něm svezly k větším sálům i honorářům. Právě ty ale asi skupině nadále nestačí, proto jako jedna z mála nedala fanouškům k dispozici kapelní trička do stánku s merchem, ale naopak je QR kódem před koncertem, ale dokonce i několikrát přímo během něj vybízela reklamou k jejich koupi. Marže je marže...

Oproti koncertům z minulosti (O2 arena 2009, Rock for People 2015, Aerodrome festival 2018, Forum Karlín 2023 a dalším) se také zapracovalo na projekci, kde sice většinu času běžely texty jako při karaoke, párkrát si tam ale kapela vystřelila sama ze sebe memečky ukazujícími, jak to asi vypadá, když jejich hudbu slyší například Oasis. Sympaticky přízemní humor potěšil.

Hlavní ale bylo, že ta nostalgie spojená s přelomem milénia, naživo stále funguje. Sám Fred už se přitom nemusí ani moc hýbat, většinou se po scéně pohyboval v tmavé mikině, čapce a růžových brýlích přiměřeně svému věku (je mu pětapadesát). Aktuálně počtvrté ženatý zpěvák zaujal místo vedle už tradičně do podivného, tentokrát zlato-černého oblečku vyzdobeného Wese Borlanda, za zády stylově mixoval legendární DJ Lethal, bicí drtil John Otto. Momentálně klíčovou pozici basáka po nedávno zemřelém Samu Riversovi, jemuž byl věnován finální refrén z "Take A Look Around", prozatím převzal Richie Buxton z kapely Ecca Vandal, která jim na celém turné předskakuje a vystoupila i v Hradci Králové.

Fungovalo to. Už od první skladby "Break Stuff", kterou se koncert i zakončil, dav divočil. Circle pity nebraly konce, crowdsurfeři také ne a frontman i chvályhodně diváky poučil, že mají ukázat překřížené ruce v případě, že by někdo upadl či se zranil, aby situaci uklidnil.

Náplň celkového koncertu ale nepřekvapila - i tentokrát se jednotlivé skladby až zbytečně dlouho nechávaly gradovat, v pauzách mezi písněmi pro změnu zněly kontrastní popové hity z let dávno minulých. Od "Tainted Love", přes "True" až třeba po "99 Luftballons". Vzhledem k tomu, jaké inferno nastávalo, když zazněl některý z legendárních hitů především ze dvou nejslavnějších desek nebylo od věci trochu si vydechnout, na druhou stranu by ale určitě ničemu neublížilo, kdyby jejich vlastních písní zaznělo vzhledem ke štědrému prostoru k hraní alespoň o pět více.

Nejsilnější okamžik ale nastal, když se na scéně poměrně nečekaně zjevil Jacoby Shaddix. Frontman konkurenčních a zároveň evidentně spřátelených Papa Roach už během vlastního, výtečného a také o nový singl z anime "Devil May Cry" obohaceného koncertu hlásal, že se po skončení své šichty půjde podívat na kolegy, to ale mnohdy bývají jen fráze sloužící ke snadným plusovým bodům u publika. Jenže Jacoby je bez přehánění miláček, což svým chováním na stagei i v zákulisí dlouhé roky na rozdíl od Freda dokazuje naopak on. Ne všechny historky by bylo korektní sdílet na tomto místě, nicméně z více zákulisních zdrojů lze potvrdit, že patří k nejmilejším zpěvákům v branži.

Na scéně Limp Bizkit nicméně bohužel nezpíval, což ale nijak zvlášť nevadí, část "Break Stuff" si vyzkoušel už během závěrečného nu-metalového medley na svém vlastním koncertě. Zde sloužil jako podpora dvěma fanouškům, kteří si s Fredem střihli "Full Nelson". A následně ještě s velkým pobavením natáčel děti, které se na scéně objevily při "Rollin' (Air Raid Vehicle)" a tancovaly s kapelou. Možná to byly dokonce i jeho vlastní děti, ostatně zhruba před týdnem ho během vlastní show doplnil pěvecky jeho syn Brixton Gabriel Shaddix. Z místa, kde pisatel stál, to ale nešlo s jistotou potvrdit.

Z čistě hudebního hlediska ale zamrzelo, že "Eat You Alive", jejíž zařazení nebývalo vždy běžným, zpěvák odflákl. Pasáže, ve kterých se hodně řve, vynechal a i ke svým běžným vokálům přistupoval hodně volně a do ikonické kytarové hry svého kolegy se moc netrefoval. Druhá ukázka z těžce nedoceněné a ve své době nepříliš úspěšné desky "Results May Vary" dopadla podobně.

I zde platí, že za zařazení coveru "Behind Blue Eyes" lze zatleskat, nebývalo to dlouhé roky zvykem. A oproti minulým turné nyní přibyla i oblíbená pasáž "Discover, L. I. M. P., say it", což dříve nebylo možné, protože se hrálo na akustickou kytaru. Ta ale nyní stejně jako uvedená pasáž zněla z playbacku. Že z něj ale nehrály Fredovy vokály se ukázalo, když ve druhé sloce lehce popletl text.

Zda jej tedy lze za výsledek pochválit či zkritizovat záleží na tom, zda sklenici raději vidíte jako poloprázdnou nebo se na svět díváte skrze růžové brýle jako v Hradci Králové toho večera i hlavní hvězda. Což se dá svým způsobem vztáhnout na celý koncert. Kontroverzní, vášně vyvolávající, ale dokážete-li alespoň na chvíli vypnout mozek a ponořit se do nostalgie, tak také skvělý.