Jednou ta chvíle přijít musela, protože každá dětská či teenagerská hvězda dospěje a začne cítit, že je třeba odpoutat se od své minulosti a pokusit se o něco jiného. Britney Spears to o sobě sice už prohlašovala v souvislosti se třetím albem "Britney", ale tam se kromě skutečně divoce znějícího singlu "I'm A Slave 4 U" v produkci The Neptunes (že ho nehrála česká rádia, je pochopitelné, jenže žádný velký hit to rozhodně nebyl ani za oceánem...) a několika dalších výjimek nacházel úplně stejný pop jako na dvou prvních deskách. Prodeje šly opět dolů (i když těžko několik milionů prodaných alb označovat za komerční propadák), a tak se zpěvačka rozhodla se svou kariérou něco udělat. A jen ten největší škarohlíd by upřel její novince "In The Zone" velmi příjemný posun vpřed.

Skutečně - před poslechem "In The Zone" je třeba odhodit všechny předsudky, zapomenout na to, že je to deska Britney, která si ještě před dvěma lety hrála na nedotčenou pannu a nyní kromě nafocení spousty odvážných fotografií zpívá i o masturbaci, a pak si desku můžete skutečně užít. Můžete sice namítat, že se Britney jen snaží dohnat vlak, kterým jí svým albem "Stripped" ujela Christina Aguilera, a budete mít pravdu, ovšem stále tu bude ta deska, která se skutečně povedla. A nechte si ty ironicky stažené koutky úst pro někoho jiného, před týdnem by ani mě nenapadlo, že na novou desku Britney Spears budu psát pochvalnou recenzi (za což mi jeden člen redakce musicserveru nepřímo pohrozil fyzickou likvidací... :).

Britney vzala přípravu své čtvrté desky, která ji má definitivně z dětské hvězdy posunout mezi ty hvězdy dospělé, skutečně vážně. Objížděla několik měsíců celý svět a spolupracovala se spoustami hudebníků, přičemž některé kolaborace se ve výsledku na nahrávku ani nedostaly, což je případem třeba společných skladeb s frontmanem Limp Bizkit Fredem Durstem, a taková "The Answer" P. Diddyho může být ráda, že se dostala na album alespoň jako bonus. Ovšem spolupráce s The Matrix, RedZone či Mobym ještě nemusí znamenat, že výsledek bude stát za to. Naštěstí ve většině případů stojí! Jisté je, že nejhůře dopadly snahy Britney docílit zvuku současných amerických žebříčkových hitů, nesoucích se na vlně r'n'b a hiphopu. Pokud čtete naše pravidelné komentáře amerických hitparád, jistě víte, o čem mluvím (mezi první dvacítkou je běžně až osmnáct r'n'b a hiphopových skladeb). Taková "(I Got That) Boom Boom" sice není špatná, ale s Britney vyznívá až směšně. Podobných kroků vedle je ale na "In The Zone" skutečně pomálu ("Outrageous" či "The Hook Up" jsou o několik chlupů lepší), navíc zde nenajdete ani jednu písničku, která by zněla stejně jako "Oops...I Did It Again" či "(Baby) One More Time", tedy onen klasický nudný, ale zaručeně hitový zvuk, který z ní udělal hvězdu. Novinkou se Britney od své hudební minulosti skutečně odpoutala a většina skladeb zní svěže a hodně jinak.

Patří k dobrému zvyku recenze označit ty nejlepší kousky, zde je tedy máte. Pilotní singl "Me Against The Music", v němž si zapěla i Madonna, se vám narozdíl od minulých hitů do uší nedostane tak rychle, na druhé straně vás nezačne po třetím poslechu prudit. Mně trvalo dost dlouho, než jsem zjistil, co je vlastně refrén... Když si ale začnete říkat, že ta písnička fakt za nic nestojí a Madonna je tam jen kvůli jména na obalu, začnete objevovat, že to v podstatě je skvělá pecka. (Písnička Britney Spears, která není na první poslech? Sakra, to je nějaký divný...) Jenže je zde spousta lepších kousků. Do tanečních klubů, ač spíš do chilloutu, vás pozvou třeba jemně houseová "Breathe On Me" či skvělá Mobyho "Early Mornin'". Nechybí ani popová údernost v "Brave New Girl", ovšem zcela jiná než kdysi - zatímco před časem její rádiové popůvky dýchaly nudou, tohle je kousek ze zcela jiné ligy. Vrcholem desky je ovšem pro mě osmá "Touch Of My Hand" a vůbec s tím nesouvisí skutečnost, že je to právě ona, kde se Britney vyzpívává ze své lásce k masturbaci. Střední tempo, působivé aranže, skutečně zajímavý vokální projev Britney (sic!), úžasná melodie, to vše se dohromady spojilo v dokonalý pop. Jen za tuhle písničku by ta deska stála.

Je mi docela upřímně jedno, zda tahle deska vznikla z, ehm, chladné vypočítavosti, že Britney není nijak extra zpěvačka (ale lepší se), že se její image změnila o sto procent... tahle deska je prostě dobrá. S Britney už budeme muset počítat.