Dogstar patří mezi ty kapely, které se po letech vrátily bez potřeby cokoliv dokazovat. Samozřejmě, pozornost médií i posluchačů přitahuje především fakt, že na baskytaru opět hraje hollywoodská hvězda a představitel Johna Wicka či Johnnyho Silverhanda z "Cyberpunku 2077" Keanu Reeves. Jenže "All In Now" velmi rychle ukazuje, že nejde o projekt postavený na slavném jménu. Tohle je skutečná kapela, v níž mají stejně důležitou roli zpěvák a kytarista Bret Domrose i bubeník Robert Mailhouse.

Nečekejte však revoluci ani přelomový žánrový experiment. Místo toho dostanete poctivou dávku melodického alt-rocku, který působí jako návrat do časů, kdy rádia ovládali R.E.M., Live nebo Better Than Ezra.

Nová studiovka přichází pouhé dva roky po comebackové nahrávce "Somewhere Between The Power Lines And Palm Trees" a působí mnohem sebevědoměji. Dogstar už nezní jako parta, která si ověřuje, zda má po dvacetileté pauze ještě své místo na scéně. Tentokrát slyšíme muzikanty, kteří přesně vědí, kdo jsou a co chtějí hrát.

Hned úvodní skladba "Math" nastavuje tón celé desky. Příznivci rockové trojice měli tu čest song slyšet už na několika vystoupeních před více než rokem a uvítali jej s otevřenou náručí. Reevesova basa vstupuje do mixu s klidem a jistotou, zatímco kytary se halí do lehce zastřeného, fuzzového zvuku. Během několika sekund se posluchač ocitá v alternativně rockovém světě poloviny devadesátých let. Je to hudba, která evokuje zakouřené bary, pozdní noční jízdy autem a dobu, kdy playlistům dominovaly alternativní skupiny jako například Dishwalla, v našich končinách docela podceňovaná.

Právě nostalgie patří k nejsilnějším zbraním alba. Dogstar se nesnaží znít moderně za každou cenu. Nepřetvářejí svůj styl podle současných trendů a inspirace neskrývají. Naopak. S velkou dávkou upřímnosti se hlásí k alternativnímu rocku devadesátých let a hrají ho s přesvědčením, které dnešní produkci často chybí.

Velkým trumfem nahrávky je také frontman Bret Domrose, jehož vokál dodává písním výraznou identitu. Dokáže znít melodicky i naléhavě, aniž by sklouzával k přehnané teatrálnosti. Titulní skladba "All In Now" patří k nejsilnějším momentům alba. Je svižná, energická a disponuje mohutným kytarovým zvukem, který místy připomíná rané období Queens of the Stone Age. Je snadné si představit, jak právě tato píseň funguje naživo před festivalovým publikem.

Mezi další vrcholy desky patří "The Whisper", která svou atmosférou připomíná zlaté časy Echo & The Bunnymen, nebo "Joy", jež nabízí zasněnější polohu uskupení. Právě zde se ukazuje druhá tvář Dogstar. Vedle rockové přímočarosti totiž umějí vytvářet i melancholické a téměř filmové nálady. "Joy" působí jako soundtrack k osamělé noční jízdě městem, zatímco "This Sphere" má lehkost a energii teenagerských příběhů plných dobrodružství a bezstarostnosti. A v "Punch the Sky" můžete dokonce slyšet i Suede.

Už po několika skladbách má posluchač poměrně jasnou představu o tom, co ho čeká dál. Partička se drží jednoho zvukového konceptu a jen zřídka z něj vybočí. Na jedné straně to vytváří soudržnou atmosféru, na druhé mohou některé skladby splývat a po čase působit až příliš podobně. Otázka je, jestli to není trochu škoda. Nebo právě v tom tkví největší síla formace? Rozhodně to neznamená, že by šlo o nudnou desku. Naopak. "All In Now" velmi příjemně teče a funguje jako kompaktní celek.

Významnou roli na výsledném zvuku sehrál producent Nick Launay, známý spoluprací s kapelami jako IDLES, Yeah Yeah Yeahs nebo Nick Cave And The Bad Seeds. Právě jeho zkušenosti pomohly Dogstar dodat větší sílu a zároveň zachovat přirozenost. Launay ostatně ocenil zejména poctivost a vášeň, s nimiž trojice k nahrávání přistoupila. A tato energie je na výsledku skutečně slyšet.

Zajímavé je také to, jak nenápadně Reeves na desce funguje. Mohl by stát v centru pozornosti, ale vědomě se této role vzdává. Jeho basa tvoří pevnou páteř písní, podporuje rytmiku Roberta Mailhouse a nechává prostor Domroseovým melodiím, třeba v "Exalted" nebo "Shards of Rain". Právě tato absence ega je jedním z důvodů, proč album působí tak sympaticky a lidsky.

"All In Now" není studiovkou, která by přepisovala dějiny alternativního rocku. Není ani deskou, kvůli níž musíte okamžitě všeho nechat a běžet si ji poslechnout. Je to ale kolekce dvanácti poctivých skladeb od kapely, která si užívá společné hraní a nesnaží se být něčím, čím není. V době, kdy mnoho návratů legend spoléhá především na nostalgii, působí Dogstar překvapivě autenticky.