Premiéra JelenFestu se odehrála v pražských Žlutých lázních, které se pro posluchače otevřely už v 15:00. Páteční brzké odpoledne, navíc po propršené noci a s předpovědí slibující přeháňky na celý den, mohlo některé zájemce od návštěvy odradit. Zvlášť když se v podstatě stejný koncert konal na tomtéž místě i o den později. Zpočátku se tak lidé do povltavského areálu trousili pomalu a opatrně, aby nakonec na hlavní večerní koncert solidně zaplnili celou plochu před hlavním pódiem.

Ti, kdo přišli včas, mohli díky pozvolnému příchodu návštěvníků v klidu a bez front využít všechny doprovodné festivalové aktivity. Projít si muzeum Jeleních artefaktů, kde se vystavovaly věci jako první získaný Anděl, kytara, kterou kapele věnoval David Stypka, cena Českého rozhlasu za objev roku 2015, první oficiální merch a mnoho dalšího. Anebo absolvovat další obvyklosti: tetovačky s motivy skupiny, fotokoutek, malování na obličej, skákací hrad či hraní na Nintendu. Případně si koupit lístek do tomboly a doufat, že vyhrají hlavní cenu, tedy koncert kapely u sebe doma. A to všechno se tu odehrávalo ve velmi pohodové atmosféře, což v tomhle reportu zazní ještě několikrát.

A protože jsme byli na Jelením festivalu, kde byste skupině Jelen, i kdybyste ji neměli rádi, nemohli upřít skromnost a normálnost, pohybovali se její členové po celou dobu běžně po areálu. S lidmi si povídali, fotili se s nimi - ať už v rámci oficiální autogramiády, nebo mimo ni - a klidně si s nimi zahráli na Nintendu, jako třeba bubeník Víťa Polák. Celá akce probíhala hodně přátelsky a tak, aby si ji mohly užít celé rodiny včetně nejmenších dětí.

První vystupující se stala už v 16:15 písničkářka a tradiční spolupracovnice formace, její laň Adéla Orlová, která nedávno vydala desku "Venku se stmívá" a shodou okolností den před koncertem udělala státnice z psychologie. Hrála na malé stage ozdobené barevnými květinami podobně jako ve svém videu "Miluju". Lidé na její set, který odehrála ve triu s Martinem Ledvinou (kytara) a Annou Sauce (cello), přicházeli pomalu a pozvolna, přece jen ještě bylo dost brzy.

Její písničky sám moc nevyhledávám a vlastně jsem ji považoval za takovou lehce holčičí a v dobrém naivní písničkářku. Jenže za ten zhruba rok, co jsem ji viděl naposledy, na sobě výrazně zapracovala a cello dodalo jejím skladbám moc příjemnou atmosféru. A když najednou začala zpívat "Ptám se, jaký to je vypít moc piva / Ptám se, jaký to je tančit jak živá... / Snažím se žít tak, jak se má / Vyhnout se místům, kde číhá tma... / Neměj chuť na to, co nemůžeš ochutnat", byl jsem unešen. Šlo o skladbu "Hodná holka", která má obrovský náboj i dynamiku a přesně v této poloze mi Adéla sedí dokonale. A hodně mě bavila i následující, tajemstvím zahalená píseň "Ta".

Na stejném malém pódiu ji pak vystřídala hlavní hvězda dne s akustickým setem. Početné jelení stádo mělo co dělat, aby se na něj vůbec vešlo. Program teď patřil hlavně přítomným dětem. Ty si na začátku rozebraly chrastítka, aby mohly muzikanty doprovázet, a setlist vznikl z mixu autorské tvorby skupiny, lidovek a dalších notoricky známých písniček. Chvíli to připomínalo besídku mateřské školy, což ale není výtka. Naopak šlo o fakt zábavný moment. Kapela hrála "Holku modrookou" a pohrávala si s ní tak, jak to s námi dělali učitelé hudebky - "hilki midriiki", "holko modrooko" a podobně. Dost možná by to tak muzikanti táhli až do úplného zblbnutí, kdyby nakonec jedno z dětí nevyžadovalo zazpívat ji na "Z". Tím píseň skončila.

Skupina sáhla i po odrhovačce "Starý farmář farmu měl" a nechala si od dětí jmenovat jednotlivá zvířata, o nichž se zpívalo v následující sloce. Po psovi, koni a kočce přišlo to, co přijít muselo: jelen. A statečné dítko na otázku "Jak dělá jelen?" dokázalo zařvat mohutné "uauaaauaagr", za které by se nestyděl ani dvanácterák v říji. V semaforských "Toulavých zpěvácích" pozval Jindra Polák dokonce tři děti na pódium, aby si je společně s kapelou zazpívaly. A došlo třeba i na Uhlířův a Svěrákův "Severní vítr".

Celý dětský akustický set působil příjemně nenuceně, mile a vlastně skoro rodinně. A jo, poslouchat na koncertě "Hilki midriiki" zní trochu podivně, jenže tady to vzhledem k celkové atmosféře a dětskému publiku fungovalo. O to víc pak vystřelily akustické verze hitů jako "Jelen" nebo "Magdaléna". A opravdu každý si to pod pódiem i na něm náramně užíval, což snad dokládá rozsáhlá fotogalerie.

JelenFest ale nestojí jen na písních jeho organizátorů. Každý z dvaceti fesťáků, které budou probíhat přes celé léto a skončí 18. září v Trutnově, doplní některý z hostů kapely. Mezi nimi budou třeba Thom Artway, Kateřina Marie Tichá, Jiří Pavlica a Hradišťan nebo Tereza Balonová.

Tentokrát dorazil Děda Mládek Illegal Band. Na rovinu přiznám, že úplně nejsem příznivcem revivalů existujících kapel, a Děda mě naposledy bavil na konci devadesátých let na Deltě, kde hráli asi pro patnáct lidí akusticky na baru. Na velké pódium a regulérní koncert se ale na vlnu těchto muzikantů naladit nedokážu a to, co u dětského Jelena působilo mile, mi tady připadalo nucené a za hranou trapnosti.

Nemůžu ale zpochybnit, že posluchači na ploše si nejen Mládkovy covery užívali, zpívali spolu s kapelou a bavili se třeba i u scénky parodující mima Čejku parodujícího slepici. Zároveň však Děda Mládek představuje tak známé těleso, že každý ví dopředu, co ho čeká. A pokud tomu stejně jako já nerozumí, může si zajít na jídlo nebo na nějakou jinou festivalovou aktivitu.

Ještě během vystoupení Dědy Mládka Illegal Bandu a dokonce i pár minut před hlavním koncertem jsem měl pocit, že si moc lidí nekoupilo VIP vstupenky. Docela velký prostor vyhrazený pod polovinou pódia pro tyto návštěvníky totiž zel prázdnotou. S prvními tóny úvodní "Všudezdejší" se ale i ohraničená zóna solidně zaplnila a hlavní vystoupení najednou sledovala prakticky plná plocha před stage. Slunce se v tu chvíli mírně schovalo za obzor, občasné denní přeháňky odezněly a muzikanti navázali na přátelskou rodinnou náladu celého dne.

Ti, kdo kapelu navštěvují pravidelně, zažili vlastně standardní koncert složený z největších hitů. Poctivé vystoupení, které nemělo ambici něčím překvapit - to obstaral už odpolední dětský set - ale bavit a společně si to užít. U dvou písní, "Jelena" a "Magdaleny", mohli fanoušci dokonce porovnávat plnou verzi s jejich akustickou podobou z dřívější části programu. S výjimkou Anny Sauce, cellistky od Adély, a jí samotné tu muzikanti neměli žádného hosta, efekty se omezily na obvyklé ohně a chyběly speciální projekce, nepočítáme-li dva velké panely sledující dění na pódiu, i další technické pódiové záležitosti. A vůbec to ničemu nevadilo. Jelen nepotřeboval velkolepou show. Na prvním vlastním festivalu mu bohatě stačila atmosféra.

Koncert byl naplánovaný do 22:00 a stanovený čas nakonec přetáhl o osm minut. Kapela už nemohla zařadit podle setlistu plánovanou "Z kola ven", což po vystoupení glosoval moderátor akce: "Už osm minut rušíme klid, tak můžeme být rádi, vole, že nás nezavřou." Ani vynechání obvyklé závěrečné písně, ani pár technických problémů, z nichž nejzřetelnější bylo houkání v jedné skladbě během setu Adély Orlové, ale celkový pocit z příjemně prožitého odpoledne a večera negativně ovlivnit nemohly.

Celý den totiž fungoval znamenitě. Přátelská atmosféra, nestrojenost, spontánnost i skromnost vygradovaly hlavním koncertem v uvědomění, že jde vlastně o setkání tisíců spřízněných duší, které si na pódiu ani pod ním na nic nehrajou a užívají si vzájemnou přítomnost i naladění na stejnou notu. A hrajou se u toho písničky, které si všichni společně zpívají, a je jim u toho dobře. Co víc od rodinného festivalu chtít.

JelenFest je opravdu povedená akce, kterou můžete s rodinou zažít a kterou si může užít každý od malého dítka po jeho babičku. Těch příležitostí zbývá letos ještě devatenáct.