Po dlouhých osmi letech se do Česka vrátila americká stonermetalová legenda Mastodon. Naposledy se tu představila v pražském Lucerna Music Baru, fanoušci v Brně se pak bohužel nedočkali koncertu, který v červnu 2020 zrušil covid. Loni jsme je ale mohli vidět se zhruba hodinovým setem na festivalu Brutal Assault, a tak se dalo čekat, že jejich plnotučná středeční show v O2 universu přiláká početný metalový dav. Stalo se tak ale jen částečně.

Když jsem před začátkem vystoupení předkapely dorazil na místo, čekaly mě zcela prázdné tribuny a plocha zaplněná sotva z poloviny. S trochou snahy a za cenu menšího pohodlí by se koncert klidně vešel i do Roxy, případně s větším prostorovým komfortem třeba do SaSaZu. Nakonec se alespoň boční tribuny docela zaplnily a plocha dorostla až ke zvukaři, v konečném součtu ale šlo o zklamání. A když k tomu připočteme, že podle zaslechnutých rozhovorů tvořili polovinu návštěvníků cizinci, znovu se potvrdila stará mantra o Česku jako o zemi Kabátů.

Předskokani Loathe předvedli docela pestrou show, chvílemi však šlo spíš o performance než o hudební koncert. Střídali ambientní post-rock s postmetalovými hlukovými stěnami a mocným řevem, a to vše doprovázely zvuky bouřky i filmové hudby. Příjemné a netradiční rozehřátí před hlavním chodem.

Mastodon loni přišli o jednu ze svých čtvrtin, kytaristu Brenta Hindse, který nejdřív odešel z kapely a o pár měsíců později tragicky zahynul při nehodě na motorce. Šlo o důležitý pilíř jejich zvuku - nejen díky kytarovému umění, ale především typickému mečivému jižanskému vokálu, který tvořil jedinečný kontrast s dřevorubeckým silovým projevem basáka Troye Sanderse a čistým zpěvem bubeníka Branna Dailora, jenž chvílemi připomíná až Martina Gorea.

Kdo jeho hlas postrádá, může si pustit Hindsův téměř neznámý vedlejší country projekt West End Motel, jehož diskografii tvoří hned několik desek. Všichni ale byli zvědaví, jak se Mastodon s jeho ztrátou hudebně vyrovnají. Studiově to zvládli poctivě, což dokládá i žhavá novinka "Your Ghost Again", kterou jsme včera slyšeli ve světové koncertní premiéře.

Naživo na sebe roli hlavního frontmana vzal vrchní Krakonoš Troy Sanders, který nově odzpíval i Hindsovy pasáže, a to poměrně se ctí. Charisma mu rozhodně nechybí a seriálový fanoušek v něm hlavně v mladších letech prostě musí vidět Vikinga Ragnara, respektive jeho hereckého představitele Travise Fimmela. Jenže právě absence jediného skutečného frontmana z nich dělala tak unikátní celek, v němž každé vokální kolečko dokonale zapadalo do soukolí.

V samotném koncertním setu šlo ale spíš o jedinou výraznější slabinu. Skupina touto mimořádnou klubovou show zahájila evropské, převážně festivalové turné a její nadšení z návratu na prkna, která znamenají metal, bylo přímo hmatatelné.

Zjevně se jim nechtělo ze scény, a tak nám darovali celých sto minut hudební extáze. To ocenilo přítomné znalé publikum, které až na pár jedinců nic nenatáčelo na mobil (jaká to úleva oproti jiným dnešním koncertům!) a naplno se nechalo semlít psychedelickou bouří bažinatých riffů a nekonečných bubenických přechodů.

Američané odehráli velmi reprezentativní průřez svou dosavadní diskografií. Kromě průlomové desky "Leviathan" dostala každá další fošna prostor jen v jednom až dvou kusech, vše navíc okořenili coververzí kultovních osmdesátkových hlučmistrů Melvins.

Citelně ale chyběly pověstné psychedelické projekce, které hudbě téhle kapely dodávají čtvrtý rozměr a které jsme na Brutal Assaultu dostali. Statická plachta a lasery z toho dělaly jen hudební koncert, nikoli houbičkový výlet na jiné planety, jak je u nich žádoucí. Spolu s nadprůměrně dlouhým čtyřicetiminutovým čekáním na headlinera se však jedná o jediné výtky. Koncert naplnil vysoká očekávání a překvapivě dobře dopadl i zvuk. Škoda jen, že si ho neužilo mnohem, mnohem víc lidí.