Být dcerou jednoho z nejznámějších rockových hudebníků planety může znamenat výhodu i prokletí zároveň. A Violet Grohl to dobře ví. Nikoho asi nepřekvapí, že se od mladé umělkyně najednou čekalo hodně.

Debut "Be Sweet To Me" vznikal mezi koncem roku 2024 a začátkem roku 2025 v domácím studiu producenta Justina Raisena v Los Angeles. Tvůrce známý spoluprací s Kim Gordon nebo Charli XCX kolem sebe sestavil muzikanty podobně, jako kdysi fungovaly legendární studiové kolektivy. Výsledkem je jedenáct skladeb, které sice čerpají z alternativního rocku přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale nikdy nepůsobí jako pouhá nostalgická kopie.

Úvodní píseň "THUM" okamžitě nastavuje tón celé nahrávky. Fuzzové kytary, syrová energie a lehce omamná atmosféra připomínají grungeovou estetiku devadesátých let, zároveň však znějí překvapivě současně. Interpretka zde nechává hudbu často mluvit hlasitěji než vlastní vokál a vytváří prostor pro zvláštní směs romantiky, neklidu a mladické vzdorovitosti. Fascinuje i původ textu, který vznikl z reklamních sloganů na lahvičce laku proti okusování nehtů.

Ještě více zaujme následující "595". Inspirace starým tričkem propagujícím telefonní erotickou linku mohla snadno sklouznout k prvoplánové provokaci, jenže Grohl míří mnohem dál. Song využívá sebevědomou sexualitu jako prostředek k vyjádření nezávislosti a autonomie. Výrazný riff, hlučné aranže a vokál balancující mezi hravostí a dominancí z něj dělají jeden z nejsilnějších momentů očekávaného debutu. Atmosféru navíc dokonale podtrhl videoklip Nikki Milan Houston, jehož vintage estetika a lynchovská snovost přesně odpovídají charakteru písně.

Velkou předností "Be Sweet To Me" je schopnost neustále měnit nálady. Violet Grohl se kontrastů nebojí, a tak po hlučných a špinavých kytarách přichází lo-fi balada "Mobile Star", která připomíná zaprášenou kazetu s osmdesátkovým popem nalezenou někde na půdě. Jemné šumy, vzdálené zvonění a ukolébavkový zpěv vytvářejí jeden z nejněžnějších momentů celé desky. Právě zde se ukazuje, že mladá hudebnice nepředstavuje jen další rockovou rebelku, ale autorku schopnou pracovat velmi citlivě s emocemi.

Tento dojem ještě zesilují skladby jako "Applefish" nebo závěrečná dvojice "Pool Of My Dreams" a "Plastic Couch". Texty plné podivných obrazů, odkazů na sny, vodu či paranormální motivy odhalují fascinaci filmy Davida Lynche a estetikou amerických hororů sedmdesátých let. Grohl navíc nikdy nevysvětluje všechno doslova. Její slova fungují jako série symbolů, které posluchače nutí hledat vlastní interpretaci.

Právě schopnost vytvářet silné vizuální obrazy patří mezi její největší přednosti. Ať už jde o brouky lezoucí po dortu v "Bug In The Cake" nebo zvláštní reklamní slogany v "THUM", Grohl dokáže z obyčejných předmětů vykřesat něco znepokojivého i fascinujícího zároveň. V mnoha ohledech připomíná vypravěčský přístup PJ Harvey nebo Juliany Hatfield, přesto si zachovává vlastní identitu.

Přestože vlivy kapel jako Pixies, Soundgarden, The Breeders, L7, Cocteau Twins, Alice In Chains nebo PJ Harvey zní prakticky v každé skladbě, album nikdy nepůsobí jako sbírka cizích nápadů. Violet Grohl se nechává pouze inspirovat, aby si následně poskládala vlastní obraz. A tak "Be Sweet To Me" tu a tam připomene grunge, jinde punk a místy dokonce alternativní pop. Největší úspěch debutu ale spočívá v tom, že po několika písních přestanete přemýšlet o tom, čí je Violet dcera.