Mladší publikum než na Conana Graye dorazilo snad už jen na nedávnou Pokáčovu dětskou show. Každá generace však musí mít své idoly, a hledáme-li na večeru původně plánovaném pro O2 universum pozitiva, nabízí se jich hned několik. Předně velký zájem. Horní prstenec O2 areny sice zůstal uzavřený, zbytek haly se ale zaplnil velmi slušně. Jinými slovy - i dnešní teenageři mají zájem o živou hudbu.

S tím souvisí další dobrá zpráva - své oblíbence dokážou podporovat opravdu naplno. Ať už mnohahodinovým čekáním před halou kvůli nejlepším místům, outfitem, který v podstatě zákonitě obsahoval prvky námořnické uniformy, nebo nákupem merche. Tak dlouhé fronty u stánků s tričky se vážně nevidí každý den. A že kdykoli dostanou možnost mávat telefony a rozsvítit si přes celý displej zvolenou barvu, puberťáci se rádi připojí? To je přece také docela sympatické.

Škoda jen, že předskokanka Esha Tewari za moc nestála. Místo zpěvu spíš v jedné rovině kuňkala, podobně ospale jako Lana Del Rey. Nejen pěvecký výkon, ale i vývoj by v těch unylých skladbách jeden hledal marně.

Tahoun večera přijel na pódium připomínající zapadákov typu Smallville na kole. Zaparkoval ho v kukuřičném poli, vybral dopis ze schránky a začal zpívat. A všichni v hale s ním. Idol dívčích srdcí, pokračující v tradici Justina Biebera, Jesseho McCartneyho či Sombra, běhal po scéně sem a tam, mával na tribuny a spolu se svou klávesistkou žasl, jak jeho fanynky (chlapci byli v hale v drtivé menšině) zvedají mobily rytmicky nahoru a dolů a vstávají ze sedaček. Vypadal u toho, jako by nic podobného v životě neviděl.

Atmosféra tedy od začátku působila velmi srdečně a samotné vystoupení, navzdory tomu, že se Conan proslavil nejprve covery balad již zmíněné Lany Del Rey a následně svými vlastními ploužáky, sympaticky šlapalo. A to i přes nepříliš dobře vyladěný zvuk, v němž se doprovodná, ryze ženská a částečně za projekcí skrytá sedmičlenná skupina poměrně ztrácela. Zase ale lze pochválit, že tam vůbec byla a že sedmadvacetiletý rodák z Kalifornie zpíval naživo - ani jedno zdaleka nepatří v dnešní době k samozřejmostem.

A ještě než jsme se stihli nabažit vesnického prostředí a pořádně si prohlédnout jak na pódium navezené obilí, tak konstrukci skromného větrného mlýnu, scéna se s přesunem ke druhému aktu proměnila.

Program se zklidnil, v centru dění se objevila palanda a za velkého jekotu zpěvák vyměnil námořnický obleček za bílý nátělník, blyštivé bílé kalhoty a modrobílou košili záměrně připomínající pyžamo našich dědů, což odkazovalo na aktuální studiovku. Scéna kolem něj se změnila v modré mraky a hala se díky displejům mobilů fanoušků zbarvila do červena.

"Přijel jsem vám tady ukázat show, ale vy jste místo toho show ukázali mně," prohlásil, když se sám přemístil na molo a s akustickou kytarou začal zpívat skladbu "Door", reprezentující část večera, v níž obvykle dochází na mix písniček, na které se při turné běžně nedostane. A ano, i ji fanynky samozřejmě znaly slovo od slova.

Akustická vložka však velmi rychle vzala za své a před divačkami se objevilo jezero, rákos a k opět převlečenému Conanovi neodmyslitelná loď. Zatímco loni v létě na polský Open 'Er festival pomyslně přicestoval v mohutné plachetnici, do O2 areny zvolil maketu obyčejného člunu. To není výtka - je dobře, že se neopakuje.

Později se však program trochu překvapivě zase vracel nejprve na kukuřičné pole, pak znovu do postele a tady už to opakování krapet zamrzelo. Zpěvákovo vracení se k tématu rybí kůstky, kterou v Americe lidé lámou a kdo získá delší část, může si něco přát, nejprve dávalo názvy jednotlivým aktům vystoupení. Nakonec ale vyvrcholilo ve chvíli, kdy jednu takovou nabídl fanynkám v první řadě. Ty ji zlomily, v rukou jim však zůstala kratší část. Jejich milovaný interpret ale kůstky vyměnil a umožnil jim vybrat si, která píseň zazní jako další. Zvolily "This Exit", což v hale vyvolalo podobně bouřlivou reakci jako poslední čtyři skladby večera, u nichž odezva publika také překonávala předchozí kusy. V úplném finále se převlékl za kapitána lodi v blyštivém oblečku připomínajícím seriál a mangu "One Piece" a do davu nechal vystřelit konfety. Klasika, která neomrzí.

Conanovi mírně kazí kariéru i koncerty vlastně jen samotný základ - není to žádný velký zpěvák, jeho hlas nemá příliš zajímavou barvu, trochu u toho všeho mečí a nadto jeho písně zůstávají poměrně jalové. A tak ani v tomto reportu nenajdete žádnou, která by si zasloužila speciální vypíchnutí, protože si jsou podobné natolik, že se posluchačům líbí buď všechny, nebo žádná.

S přihlédnutím k předchozímu odstavci najednou celý text vyznívá nelichotivě. Ale o to tady nejde. Historie nás už přece naučila, že podobné neduhy k hvězdičkám puberťáků dlouhodobě patří. Takoví Jonas Brothers nebo už dávno zapomenutí US5 ve své době nepůsobili jinak.

Pro tuto chvíli ale buďme rádi alespoň za to, že všechno ostatní už Conan Gray zvládá velmi nadprůměrně - umí pracovat s publikem, roste mu základna fanynek i všechna myslitelná čísla, dokáže se svým týmem postavit koukatelnou popovou show a bavit lidi poctivých sto minut. A k tomu tu zůstávají ještě argumenty z úvodu tohoto textu. To nejsou zanedbatelné devízy.

A pokud patříte do věku rodičů, kteří kroutí hlavou nad tím, že jejich dítko vypadá hloupě, když si před koncertem v námořnickém oblečku zajde na hamburger v přilehlém obchodním centru a kolemjdoucí si na něj posměšně ukazují, buďte v klidu. Mohlo by přece dělat mnohem větší blbosti. Fanouškovství vůči jednomu kudrnatému černovlasému fešákovi zpívajícímu krapet přeslazené písničky, který jako by vypadl z mexické telenovely, je ve svém jádru zcela nevinné.