Území na průsečíku doomu a stoneru zná trojice Acid Row velice dobře. A ne snad, že by se lektvar umíchaný z těchto ingrediencí přejedl - hypnotické riffové nálože kráčející ve stopách klasiků Black Sabbath prostě fungují. Vývoj ale dává smysl a naprosto chápu, proč se muzikantům nechce jen držet vydobytých pozic. Stagnace totiž číhá nedaleko.

Čtvrté studiové album každopádně otevírá dosud nejsilnější psychedelickou polohu skupiny. Tyto tendence přitom nepřicházejí zničehonic. Naznačila je už společná skladba "Event Horizon" s žánrově čistšími Madhouse Express, vydaná ještě před třetí řadovkou "Poisoned Mind", i dvacetiminutový opus "Human Machine", který vznikl v mezičase ze spolupráce s Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip a polskými Bön.

Na čerstvé devítipísňové kolekci "Magic" se tak stále nosné sabbathovské riffy a přímočaré kvapíky v duchu Motörhead - pusťte si hned úvodní "Let’s Find Out", ta si ve své první části vystačí jen s basou - rozpouštějí v zastřeném mlžném meziprostoru halucinací mezi kouzly a smrtí. Materiál díky tomu působí čistěji. Novinka ve srovnání s předchůdci tolik netlačí na tvrdost, hutnost si ale nechává. "The Gathering" posluchače plíživě, a přitom naprosto nevyhnutelně omotává předivem pomalých cyklických riffů, závěrečná "Final Suicide" zase boduje skvěle vystavěnou atmosférou.

Silný moment čeká v závěru první strany vinylu. Mezihra "Psychomagic", věnovaná mystikovi, spisovateli, filmaři, filozofovi a komiksovému autorovi Alejandru Jodorowskému, otevírá vzdušnými syntezátory v duchu Tangerine Dream dveře skladbě "Power of Magic". Ta v sobě nese celou dosavadní esenci Acid Row - valivost, hutnost, smysl pro výrazné melodie, promyšlenou práci s dynamikou i atmosférou - a přesto zní velmi svěže.

Atmosféru temné magie, jíž nelze odolat, skupina narušuje ostřejšími kusy. Již zmíněnou úvodní "Let’s Find Out", nasycenou kousavým černým humorem, zdatně doplňuje "Wizardkind" se skřípavými kytarami a chytlavým refrénem jako stvořeným ke sborovému halekání. Barevnější stavbu přináší hned následující "The Last Knight" - věnovaná poslednímu českému rytíři, který čelil německým tankům ve zbroji a na koni a jehož fotografie zdobí obal alba. Skladba dynamicky mění tempa a míří k nerdovské pointě.

Na své čtvrté studiovce Acid Row svůj výraz provzdušnili, více se otevřeli psychedelickým vlivům a přirozeně je propletli s vlastním hudebním jazykem. "Magic" nepředstavuje útěk od stoner-doomového základu, který kapelu vynesl nahoru, ale jeho promyšlené rozšíření. Muzikanti na ní zní sebejistě, soustředěně a dostatečně svobodně na to, aby se nemuseli držet jen toho, co už bezpečně umí. A vychází jim to skvěle.