Kanadští Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od postmileniálního indierockového boomu až po dnešní dobu, ve které se elektronika a kytary prolínají bez hranic.

Formace si vždy udržovala svůj charakteristický rukopis sestávající z kombinace indie sleaze, chladné elektroniky a emocemi nabitých refrénů. "Romanticize the Dive", její desáté studiové album, tuto tradici nejen potvrzuje, ale zároveň ji posouvá do nové, mnohem introspektivnější roviny.

Už samotný vznik nahrávky nese silný symbolický náboj. Návrat do Electric Lady Studios byl jednoznačně správným rozhodnutím. Spolupráce s producentem Gavinem Brownem, jenž stojí i za zásadními deskami kapely "Fantasies" a "Synthetica", pak dává studiovce zvláštní kontinuitu.

Otevírá ji "Victim of Luck", skladba, jež zaujme už od prvních tónů, a to především díky své energii. Textury se postupně skládají do pevné struktury, která exploduje v typický metricovský mix synťáků, kytar a pulzující rytmiky. Emily Haines zde působí jako někdo, kdo se dívá zpět na svou cestu a přemýšlí, co z ní zůstalo pod nánosem úspěchu, únavy a času.

Téma identity a vyhoření se táhne celou deskou jako jemná, ale neustále přítomná linka. Následující "Wild Rut" zachycuje pocit stagnace a opakování, který zná každý, kdo strávil roky v jednom kreativním procesu. Přesto i zde skupina nachází světlo - v kolektivní energii, v pocitu sounáležitosti, který se stal jedním z jejích největších trumfů. Frontwoman tu nezní jako osamělá protagonistka, ale jako součást organismu.

Hudebně jde o mimořádně bohaté dílo. Metric nikdy nebyli kapelou jednoho zvuku, ale tady jejich eklekticismus dosahuje nové úrovně vyspělosti. "Moral Compass" připomíná dramatickou, lehce teatrální popovou estetiku skupiny Abba, zatímco "Loyal" pulzuje minimalistickou elektronikou a odkazuje na taneční nervozitu LCD Soundsystem.

K nejsilnějším momentům kolekce patří "Crush Forever", song, který spojuje klubovou energii s intimní zpovědí. Interpretka zde pracuje s kontrastem mezi minulostí a přítomností a mezi dvěma verzemi sebe sama - tou, která byla impulzivní, divoká a neklidná, a tou, která se snaží najít rovnováhu. Text nezní jen nostalgicky, ale spíše konejšivě. Jde o otevřené přiznání, že růst často znamená i ztrátu, což známe asi všichni.

"Time Is a Bomb" se řadí mezi nejvíce přímočaré skladby alba, ale zároveň i mezi ty nejúčinnější. Opakující se rytmus, gradující struktura a emočně napjatý vokál vytvářejí pocit neustálého pohybu vpřed. Metric zde ukazují svou schopnost přetavit jednoduchý nápad do komplexního emocionálního zážitku. Velkou sílu má i "Tremolo", kde se parta pohybuje na hranici mezi melancholií a taneční extází.

"Loyal" a "Antigravity" pak posouvají nahrávku do její nejvíce futuristické podoby. Závěrečná část počinu vrcholí skladbou "Leave You on a High", jež plní přesně to, co slibuje její název. Není to velkolepé finále v bombastickém pojetí, ale spíše pomalé rozplynutí emocí. Píseň působí jako poslední nádech po dlouhém vnitřním dialogu ve spíše smířlivém duchu.

Z širší perspektivy pojednává "Romanticize the Dive" o přijetí vlastního příběhu. O tom, že úspěch není jednorázový stav, ale kontinuální proces vyvažování minulosti a přítomnosti. Metric zde nepůsobí jako kapela, která se snaží znovu získat relevanci. Zatímco dnes většina skupin experimentuje nebo se ztrácí v nostalgii, kanadská parta zůstává věrná sama sobě a nepodléhá hudebním trendům.