Muddy What?, jejichž jádro tvoří sourozenci Ina a Fabian Spangovi, se řadí mezi nejaktivnější formace na německé bluesové scéně. V roce 2018 debutovali deskou "Gone From Mississippi", v dalších dvou letech následovala další dvě alba, v roce 2021 titul Kapely roku v rámci German Blues Challenge, o rok později nahrávka "Spider Legs".

A k tomu absolvovali spoustu koncertů - v Německu, Holandsku i severských zemích. Hráli i na šumperské přehlídce Blues Alive (odtud pochází i titulní fotografie) a patřili mezi černé koně festivalu. Čekání na novou studiovku "Neon Soul" trvalo čtyři roky, vyplnil je živý záznam "Live At Victoria Teatern".

Na novince se bavorská formace rozrostla. Dosavadní trio sourozenců Spangových a baskytaristy Michiho Langa posílil zkušený bubeník Manfred Mildenberger. V tracklistu o devíti položkách propojili ze dvou třetin vlastní skladby s trojicí povedených coververzí - dvakrát Bob Dylan, jedenkrát Jimi Hendrix. Zejména Dylanova tragická protestní balada "The Lonesome Death of Hattie Carroll" je citelně rychlejší a proměněná téměř k nepoznání - a přece to originál snesl.

Vlastní písně silně koření v blues-rockové tradici a Muddy What? tyto základy na sílu neohýbají. Nehledají nový žánrový jazyk, spíše ten stávající tu a tam ozvláštní, doplní o další barvu či příchuť.

"Letters on a Line" míří do hájemství jižanského rocku a vytahuje zmíněnou mandolínu do popředí, "Tales Unveiled And Secrets Sealed" se jemně pohupuje na akustických vlnkách. Závěrečná instrumentálka "Ina’s Lullaby" je křehkou, vzdušnou baladou, kde se potkává akustická i elektrická tvář formace. Veškeré vokály má na starosti Fabian Spang. Zpívá spíše nebluesově jemně, užším hlasem, nijak se nestylizuje a působí přirozeně.

"Neon Soul" nespěchá. Jednotlivé skladby se, jako ta peříčka vyobrazená na přebalu, uvolněně vznáší a nenásilně vtahují posluchače do hry. Kapela přináší jen pár odpichovějších a dravějších momentů (v tomto ohledu asi dominuje Hendrixova "Woodoo Child"), staví spíše na budování atmosféry. Ostatně, tu už skvěle nastolí titulní položka zařazená hned na úvod celé kolekce.

Nahrávku tmelí příjemné napětí mezi elektrickou hutností a akustickou jemností. Nejsou to zásadní kontrasty, jen vyvážené doplňování a dokreslování. Jinak Muddy What? v zásadě ctí žánrovou formu - přesto ale mají svou rozpoznatelnou vlastní tvář a energii. Deska "Neon Soul" jen potvrzuje jejich pozici formace, která si na evropské bluesová scéně pozornost dozajista zaslouží.