Zpěvačka Marta Kloučková a kytarista David Dorůžka patří (nejen) na domácí jazzové scéně mezi nepřehlédnutelná jména. Jejich diskografie zdobí řada projektů a spoluprací - a jednu takovou navázali v časech covidové pandemie mezi sebou. Zhmotnili ji na křehké nahrávce "How Little We Dream".
David Dorůžka doprovází
Martu Kloučkovou v jejím kvintetu už od roku 2018. Hraní v duu, které mělo původně podobu sessions vystavených na internetu a po pěti letech pak přes koncertování přerostlo až ve studiové album, ale přináší další rovinu spolupráce. Intimní, křehkou, v souladu s názvem "How Little We Dream" snivou. Jen hlas, kytara - a samozřejmě také písně samotné.
Tracklist o deseti položkách stojí na převzatých skladbách a rozhodně nejde zdaleka jen o jazzový materiál. Jsou tu, pravda, Martou Kloučkovou otextované skladby jazzových velikánů Thelonia Monka nebo Waynea Shortera a pár standardů, největší síla alba ale leží v kouscích z úplně jiných stylových vod.
Výběr se velmi rozkročil - vedle písničkářů
Joni Mitchell,
Paula Simona a
Boba Dylana tu najdeme také šedesátkové psychedeliky z
Jefferson Airplane a současnou hvězdu
Billie Eilish.
A právě na těchto, řekněme rockových či popových, skladbách jsou nejvíce patrné posuny, které dvojice učinila v aranžích i v samotné emocionalitě písní. Už samotná, doslova
nahá, kombinace kytary a hlasu nabádá k výraznější tlumenosti výrazu.
Otevírají se tak nové možnosti - v
dylanovce "If You See Her, Say Hello" se krásně vyloupne jemná melodie, "Fifty Ways To Leave Your Lover" (původně z repertoáru Paula Simona) přidala na
mluvnosti a ve druhé polovině se Dorůžka ve své hře přirozeně přikloní k doznívajícím akordům, na nichž stojí i originál.
"WILDFLOWER" se v křehké aranži zbavila přepjatého finále a její bolestná emocionalita tak může ještě lépe vyniknout. Odlišně Marta Kloučková působí také v závěru "White Rabbit": Tam, kde byla Grace Slick divokou čarodějnicí, vtahuje Kloučková posluchače do svých psychedelických tenat mnohem subtilněji.
Ztišená atmosféra nahrávky dává prostor vyniknout jemným nuancím v hlase i kytaře. David Dorůžka střídá akustický nástroj s elektrickým, pracuje s dozníváním, rozpíjením tónů, zmíněná "White Rabbit" vytahuje z repertoáru zkreslené plochy téměř na hranici dronů.
Hraje velice úsporně, s velkým citem, barevně - hned v úvodní skladbě "Dreamland" úsečný suchý zvuk v krátkých hypnotických frázích objevuje téměř perkusivní kvality. Kloučkové je rovnocenným partnerem, skvěle se doplňují, vnitřní napojení utužené společným hraním se podařilo otisknout i do desky.
"How Little We Dream" zvukově ošetřil Adam Pakosta. Podařilo se mu vystavět nesmírně vzdušné a otevřené dílo, podtrhnout křehkost a zachytit všechny detaily. Doznívání, momenty ticha, sjezd prstů po strunách, drobné zavrzání nástroje, nádechy, zachvění hlasu. Vše tu má svůj prostor a výsledné album patří k těm, která, jak říká jedno klišé, znějí,
jako by byli interpreti s posluchačem v místnosti. V tomto případě to ale beze zbytku platí.
Společný počin Marty Kloučkové a Davida Dorůžky dalece překračuje žánrové hranice a jakkoliv oba protagonisté z jazzu vyrůstají, "How Little We Dream" má potenciál zaujmout publikum bez ohledu na žánry. Nejen stylovým rozptylem výchozího materiálu, ale hlavně otevřenou myslí, s jakou k původním skladbám přistupuje a nachází v nich cosi svěžího a neoposlouchaného.