Tomora vznikla teprve loni a její název je jednoduchou kombinací jmen Tom Rowlands a Aurora. I když to zní prostě, předkládaná hudba už tak nepůsobí. Kořeny nadějné spolupráce sahají do roku 2016, kdy Rowlands poprvé viděl norskou muzikantku vystupovat na Glastonbury. Okamžitě ho zaujala natolik, že se jejich cesty začaly postupně propojovat.

On se podílel na produkci její páté desky "What Happened to the Heart?", zatímco Aurora hostovala na "No Geography" od The Chemical Brothers. Tomora pak vznikla ze společných studiových sessions a postupně se proměnila v plnohodnotný projekt.

První skladby se objevovaly nenápadně v DJ setech The Chemical Brothers, a to ještě dlouho před oficiálním oznámením. Když se pak jméno Tomora začalo vyskytovat v line-upech festivalů jako Øyafestivalen, NOS Alive nebo Coachella, spekulace rychle nabraly na obrátkách. Oficiální potvrzení přišlo 4. prosince 2025 spolu s vydáním singlu "Ring the Alarm" (s B-stranou "The Thing"), který zároveň předznamenal debut "Come Closer".

První část alba působí až podezřele jistě. Úvodní "Please" nastavuje temnou, téměř rituální atmosféru, než se Aurora naplno ujme prostoru v titulní skladbě "Come Closer". Ta se rozvíjí do intenzivní hypnotické exploze - skoro to zní, jako by se emoce postupně rozpadaly na jednotlivé noty.

Podobně funguje i "A Boy Like You", kde Rowlands přebírá otěže a skládá chladnou, přesně vystavěnou elektronickou strukturu. A právě tady vzniká první záblesk toho, co mohlo být jádrem celé desky: dialogu dvou jazyků, které se navzájem neruší.

Nejlepší momenty čerstvé nahrávky přicházejí ve chvílích, kdy se oba autoři přestanou přetahovat o prostor a začnou ho sdílet. "Ring the Alarm" se paradoxně stává jedním z nejvýraznějších songů: je agresivní, klubový, ale zároveň přesně představuje bod, kde se rovnováha mezi oběma konečně uzamkne.

Podobně funguje i "Somewhere Else", kde severská umělkyně přechází mezi kontrolovaným vokálem a divokými výbuchy emocí. A finální "In a Minute" pak uzavírá studiovku jako energický a téměř euforický závěr.

Debut se však neobešel bez slabších pasáží. Například v "My Baby" působí zpěvaččiny vokály nešťastně zkresleně, "I Drink the Light" zní zbytečně nataženě a opravdu chaoticky a "Have You Seen Me Dance Alone?" sice působí zajímavě, ale tak nějak překombinovaně. Tomu, že má hudebnice tančit sama, zvuk příliš nenapovídá. Minimalističtější zvuková krajina by písni rozhodně slušela víc.

"Come Closer" je hluboce prodchnuté devadesátkovou taneční hudbou. Žánry se tu střídají poměrně rychle a ve finále se zdá, jako kdyby ani sami tvůrci nevěděli, kam chtějí směřovat, což v případě obou jmen zamrzí. Jako nejzajímavější se tak na celém dílu jeví dva prvky: nejednoznačnost a odvaha. Přesto se jedná spíše o trochu lepší průměr, jenž může mnoho příznivců obou umělců zklamat.