Mám pořád před očima ten zážitek z jednoho ročníku dnes už bohužel neexistujícího Blue Style Prima Festu. Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na festivalu a publikum na takových akcích bývá specifické a žádá si hlavně hity, nebála se hrát i skladby z období s Otou Petřinou - "Jámy" či "Kaleidoskop".

Na tyhle časy prostě vzpomíná moc ráda a důkazem budiž nejen před pár lety vydané 4CD "Petra a Petřina", ale i aktuální EP "Světla reflektorů". To slouží hlavně jako vzpomínka na tohoto geniálního kytaristu, skladatele a autora. Ale nejen na něj. Janů ráda připomíná i básnické umění Pavla Vrby, Zdeňka Rytíře či Pavla Kopty, mistrů svého řemesla, jejichž texty měly hloubku a nadčasovost.

Když je zpívala v sedmdesátých a osmdesátých letech, ještě si neuvědomovala sílu těch básnických rýmů. Na to je prostě potřeba život pořádně odžít. Energii a razanci ve zpěvu zdaleka neztratila ani po těch letech a teprve teď dokáže obsah slov pořádně docenit.

Navrch její kapela zní opravdu skvěle a na tomto EP se možná projevuje i jistý absťák od nahrávání: vždyť poslední řadovku "Blázni" vydala zpěvačka v roce 2017. Producenti Peter Aristone a Roman Štefl odvedli také výtečnou práci a vzniklo z toho důstojné dílo, hodné jména Petry Janů.

Snad jen možná závěrečný singl - shodou okolností zrovna titulní duet se zpěvákem Láskou - působí trochu jako z jiného světa. Nezní vůbec špatně, ale svou atmosférou do tohoto půltuctu skladeb příliš nezapadá. Jinak jde o rockovou chuťovku.