"Alvaro Soler a léto, které nekončí!" hlásal titulek loňské tiskové zprávy oznamující koncert španělsko-německého zpěváka ve Foru Karlín. Tehdy pořadatelé ještě netušili, jak se trefili, protože už třetí květnový den se teploty v Praze blížily tropické třicítce.

Večer otevřela přesně v avizovaných sedm hodin večer Elizabeth Kopecká se svým zhruba půlhodinovým setem. Stříbrná SuperStar ročníku 2021 zazpívala všechny své dosud vydané singly, přihodila k nim i oblíbený cover hitu "Slzy" Bena Cristovao a Sofiana Medjmedje a svým výkonem rozhodně potvrdila, že patří k našim nejtalentovanějším interpretkám.

Její silný a emotivně zabarvený hlas se rozléhal prostorem v dramatických baladách "Plán B" a "Kolikrát", ale suverénně zněl i ve svižnějších retropopových kouscích jako "Tak schválně (Au Au Au)" nebo "Proti i pro". Na úplný konec zařadila svůj úplně první vydaný song "Summer Boyfriend", jeden ze dvou anglicky zpívaných.

V půvabných zelených šatech oděná Kopecká se mohla pevně opřít o svou čtyřčlennou kapelu. Divákům se svěřila, že je z vystoupení před tak početným publikem nervózní - celkově se dalo v mluvených vstupech z její opatrnosti, ale i sympatické spontánnosti vypozorovat, že zatím nekoncertuje často a moderátorskou roli si ještě potřebuje pořádně osvojit. Ovšem když zpívala, působila naprosto sebejistě. Citlivěji si však mohl počínat zvukař, nadměrná hlasitost se projevovala zejména ve vypjatých polohách.

Set hlavní hvězdy naštěstí podobným neduhem netrpěl. Také Alvaro Soler začal na minutu přesně, a to náladotvornou písní "Distancia" z loňského alba "El Camino". Ta sloužila hlavně jako vtažení do konceptu turné, na kterém si dal rodák z Barcelony po všech stránkách záležet.

Nikterak okázalé, ale esteticky velmi vkusně uspořádané pódium počítalo s měnícím se barevným nasvícením a díky lampičkám si uchovávalo i jistou pokojíčkovou intimitu. Velká obrazovka zůstávala zpočátku zakrytá, později nabízela různá doprovodná videa, která sloužila spíše jako vizuální kulisa. V některých momentech - hlavně ve druhé polovině - pak zobrazovala přímo dění v sále.

Celý večer však stál zejména na samotné hudbě. Sám Alvaro je velmi muzikální, hraje na několik nástrojů, podílí se i na produkci svých písní, a k tomu si kolem sebe poskládal skvělou kapelu, která jeho často temperamentním skladbám zajišťuje potřebnou barevnost a dynamiku. Na aktuálním turné obzvlášť vyčnívají dechové nástroje, díky kterým divák snadno uvěří, že se ocitl někde v karibském klubu.

Jeho španělsky zpívaným písním takto členité živé provedení nesmírně sluší, navíc některé doplňoval i velmi nenásilnými, přesto zábavnými tanečními choreografiemi. Tančili ale hlavně diváci, kteří se na svého miláčka - šlo už celkově o Alvarův pátý pražský koncert a první po čtyřech letech - těšili tak moc, že vstupenky vykoupili už měsíce dopředu.

Atmosféru čiré radosti z hudby, která se samovolně šířila Forem Karlín, nastolil silný dvojblok svižných hitů "El Mismo Sol" a "Regalo". "Každý moment je dar," zpíval Soler v tom druhém jmenovaném, právě z aktuální nahrávky "El Camino", a toto motto jako by energii jeho živého vystupování do značné míry vystihovalo.

Dechová předehra kousku "Candela", který osmi jazyky hovořící umělec složil jako svou poctu Kubě, zněla téměř jako soundtrack nějakého starého latinskoamerického bijáku, z rovněž Karibikem provoněné "Déjala Que Baile" velmi plynule přešel do jednoho z největších hitů "La Cintura". Publikum mu zaslouženě zobalo z rukou a karlínský areál proměnilo v taneční parket.

Zhruba uprostřed vystoupení se porotce nedávno skončené německé televizní soutěže "The Voice Kids" odhodlal k riskantními kroku - zařadil totiž sérii čtyř méně známých skladeb z aktuální nahrávky. Ta zachycuje zpěvákův tvůrčí posun a tradiční prvky španělsky zpívané hudby propojuje se současnější produkcí. Diváci však i v těchto chvílích reagovali skvěle a třeba popěvek v "Buena Vida" opakovali s maximálním zápalem.

Jeden z vrcholů večera určitě nastal při výletu do publika. Dnes už se na koncertech popových hvězd poměrně často setkáváme s tím, že protagonisté se během písní procházejí mezi fanoušky, často při cestě na nějaké menší pódium na opačné straně sálu. Se Solerem však do davu vyrazila i celá kapela, aby společně na tři písně zakotvili těsně před zvukařským ostrůvkem, v přímém kontaktu s kolemstojícími lidmi.

Zpěvák i v této konstelaci bez jakéhokoliv sociálního odstupu působil jako ryba ve vodě a songy "Magia" či "Mañana" odzpíval s obdivuhodným nasazením a úžasným citem pro rytmus. Intenzivní miniblok mimo hlavní scénu vrcholil s loňským duetem "Lo Que Pasó, Pasó", ve kterém za Martu Santos pěvecky zcela adekvátně zaskočila členka Alvarovy kapely.

Po návratu na hlavní scénu se nálada opět změnila, protože došlo pro změnu na dvě skladby s elektronickým základem "Cero" a "Solo Para Ti". A následně se koncert překlopil do své závěrečné fáze, protože zbývalo odehrát už jen přídavky.

Před tím prvním, folkově laděným "El Camino", muzikant poděkoval českým fanouškům za letitou přízeň a promluvil o vývoji své cesty. Co se mluveného slova týče, po celou dobu vystupoval velmi vřele, pokorně a také informovaně - neopomněl zmínit, že se loni představil v Ostravě, kde patřil k tahákům festivalových Colours, a neuniklo mu ani to, že v den jeho koncertu se v Praze běžel maraton.

Alvaro Soler si zkrátka s tuzemským publikem vybudoval vztah, který zdaleka nestojí jen na přehrání několika největších hitů. Ano - provařená písnička "Sofia", jejíž videoklip na YouTube brzy vstoupí do miliardového klubu, měla i tentokrát největší ohlas. V zahradě vzpomínek, jak zní český překlad názvu rozlučkového ploužáku "Jardín De Los Recuerdos", ale přítomným z tohoto večera určitě zůstane mnohem více okamžiků.