Dnes už skutečně nemusíme účastníky SuperStar štalukovat jako nějaké hvězdičky s pomíjivou trvanlivostí. Miro Šmajda se dostal do finále ročníku 2009, toho na výrazné tváře a hlasy vůbec nejsilnějšího - vedle vítězného Martina Chodúra se v něm představili například i Ben Cristovao, Monika Bagárová, Jan Bendig, Debbi, Markéta Konvičková nebo Leona Šenková, tedy ve všech případech jména, s nimiž se dosud setkáváme.

Rodák z Košič po soutěži vykročil poměrně nadějně. Vydal dvě autorské sólové desky, byť ve své době kritikou hodnocené spíše průměrně, natočil dokonce i duet s Lucií Bílou a se svým vypjatým rockovým vokálem si získal solidní základnu posluchačů.

V posledním desetiletí se ale zdálo, že Šmajda trochu ztratil ambice dál budovat sólovou kariéru. Působil se svou kapelou Terrapie a stal se také frontmanem předělávkové formace Walda Gang - o práci tedy zřejmě neměl nouzi (navíc se živí také jako fotograf), ale pro širokou veřejnost se jeho tvůrčí aktivity staly méně viditelnými.

EP "Moodboard" zahrnuje jen tři písničky, které mají lákat na podzimní vydání nového sólového alba. A jde minimálně o příslib, že stojí za to si na celou desku počkat.

Ač Šmajda vždycky tíhnul spíše k tvrdší hudbě, jeho novinky potěší hlavně žánrově ne tolik vyhraněné pop-rockové posluchače. A hned prvním singlem "Lavina" se zpěvák trefil do černého - chytlavá melodická linka, emotivní hlasový projev a překvapivě i velmi slušná čeština, kterou si nejspíš za ta léta vystupování s Walda Gangem osvojil zcela přirozeně. Vzešla z toho písnička, kterou jednoduše baví poslouchat.

Produkčně či skladatelskými postupy nejde určitě o žádný přelomový kus, Šmajdově vokálu však tato poloha velmi sluší a vyznívá v ní zcela věrohodně. Nehledě na to, že v našem současném mainstreamu zpěváci a skladby tohoto typu momentálně scházejí.

Dalším songem "Insomnie" zpracovává autor téma nespavosti - tedy problému, který ho prý dlouhodobě trápí. Do výsledné aranže se atmosféra pozdní noci či brzkého rána slyšitelně propsala. Nezůstalo však jen u omamné zasněnosti, písnička stupňuje napětí a Miro v ní předvádí, jak talentovaným a přesvědčivým interpretem je.

Třetí položka "Prší, prší" působí jako malý experiment, pohání ji totiž pulzující taneční rytmus, přesto si i ona uchovává jistý opar tajemna. Autor do ní zakomponoval i slova dětské říkanky "Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme" a ve spojení s videoklipem jí vtiskl silně sexuální nádech.

Právě vizuální stránka celého projektu si zaslouží vypíchnout - ke každé písni totiž vznikl klip. Ten k "Lavině" pořídil zpěvák se svým týmem uprostřed působivé vyprahlé turecké krajiny, noční záběry z Tokia skvěle posloužily pro "Insomnii".

Zpěvák dokáže ve vizuálech prodat i své fyzické přednosti, což netřeba zesměšňovat, protože popularita hudebníků jde se sympatiemi často ruku v ruce. Oproti svým začátkům, spojeným s extravagantním účesem a chlapeckou roztomilostí, dnes navíc působí civilněji a vyzráleji - a i tato změna mu může u některých přidat body k dobru.

Šmajda viditelně nechtěl ponechat nic náhodě a EP se snažil ošetřit po všech stránkách - včetně té marketingové, neboť vydání spojil s příběhem vážné nehody na motorce ve Vietnamu, který může zaujmout například i lifestylová média. Právě po tomto životním karambolu, spojeném s přehodnocováním a hledáním nového směru, se prý do této etapy odrazil.

S fanfárami zatím nespěchejme, počkejme si na kompletní nahrávku. Pokud ale měl "Moodboard" vyslat zprávu, že Miro Šmajda po tvůrčí stránce dozrál a znovu se hlásí o slovo, pak tento minipočin svou misi určitě splnil a příjemně navnadil na věci příští.