Do třetice všeho dobrého? V případě Luboše Pospíšila spíše do třetice všeho vyprodaného. Během posledního půlroku zaplnil pražský Lucerna Music Bar se svou výtečnou kapelou 5P již potřetí. Ti, kteří přišli oslavu jeho pětasedmdesátin sledovat poprvé, rozhodně neodcházeli zklamaní. A ti, kteří jej viděli i v předchozích termínech, kvitovali, že také tento koncert stál za to a v mnohém se od těch předešlých lišil.

Zatímco minule hlavnímu aktérovi sekundovali Michal Prokop či David Koller, tentokrát padla volba na jinou legendu. Hostem nebyl nikdo menší než spoluzakladatel brněnské progresivní party The Progress Organization (později Barnodaj a Progres 2), kytarista a zpěvák Pavel Váně.

Luboš Pospíšil nastoupil před zaplněný sál ve viditelně dobrém rozmaru. Nadšené publikum odměňoval úsměvy, ale především svým charakteristickým tenorem, kterému by sedm a půl křížku hádal jen málokdo.

Setlist doznal oproti minulosti jen minimálních změn. Pospíšil by sice mohl ze svého bohatého fondu poskládat hned několik dvouhodinových programů plných hitů a každý by byl originálem, tentokrát však večer zůstal věrný reprezentativní kolekci "¾ století", která vyšla v loňském roce.

Jak už se u živých vystoupení 5P stalo zvykem, Pospíšilovy skladby prokládaly i autorské příspěvky členů skupiny - kapelníka Ondřeje Fencla či kytaristy Mirka Linharta (Yo Yo Band). Zazněly tak kusy jako "Zemřelý město", "Magnety" nebo "Telefon má dlouhý tón".

Když na pódium dorazil Pavel Váně, úroveň večera se ještě pozvedla. Jeho kytarové příspěvky do nesmrtelného "Špejchar blues" seděly jako pověstné pozadí na hrnec. Interpretace skladby "Osud" z alba "Mauglí", podpořená kapelou 5P a nefalšovaným trojhlasem, zněla v sále skutečně osudově. Neméně skvělá byla i "Paní Óm" z posledního studiového počinu Progres 2.

Koncert rozdělila přestávka, po níž se děly věci vskutku nevídané. Po již zmíněném "Telefonu" přišla hardrocková jízda "Dál cestu znám", kterou Pospíšil vysekl naprosto bravurně. Potvrdil tak, že mu ani tvrdší polohy nejsou cizí. Však předloni ho někteří návštěvníci viděli na vystoupení Alice Coopera v Pardubicích.

Pak se ale mikrofonu netradičně ujal baskytarista Jan Neruda. Na pódium pozval svou přítelkyni, před zraky nabitého klubu před ní poklekl a požádal ji o ruku. Dojatý souhlas a navléknutí zásnubního prstýnku vyvolaly vlnu emocí nejen v sále, ale i mezi samotnými hudebníky. Šlo o silný, lidský okamžik, který se do kroniky Lucerna Music Baru nesmazatelně zapíše.

Když se na scénu vrátil Pavel Váně, neopomněl pogratulovat svou svatební písní - a nebyla to žádná jiná než legendární "Píseň o jablku" z desky "Dialog s vesmírem". Finále pak patřilo prověřeným jistotám v podobě "Tak vznikla zem", "Tenhle vítr jsem měl rád", "Marilyn, Goodbye" či "Dvě tváře: Jekyll a Hyde". Tečku za výtečně nazvučeným koncertem udělala náležitě přitvrzená "Groteska", opět s Váněho kytarou.

Potřetí a znovu skvěle. Tak by se daly shrnout narozeninové oslavy Luboše Pospíšila za doprovodu jeho vynikající kapely. Úctyhodný věk, pevný hlas a pozitivní energie, která z pódia sálá, budí respekt. Když k tomu přičteme nabitý diář, který pro rok 2026 obsahuje rovnou šedesát sedm vystoupení, nezbývá než hluboce smeknout. Poklona, pane Pospíšile.